Plavidlo postavila italská loděnice Odero v Sestri Ponente. Kýl byl založen 18. července 1910 a na vodu bylo spuštěno 14. října1911. Do služby bylo přijato 17. května 1914.
Konstrukce
Konstrukce navazovala na předchozí třídu Dante Alighieri, ze které byl převzat pohonný systém a pancéřování. Hlavní výzbroj tvořilo třináct 305mm kanónů umístěných ve dvou dvoudělových a třech třídělových věžích. Osmnáct 120m kanónů sekundární ráže bylo umístěno v kasematech, lehkou výzbroj představovalo dvacet 76mm kanónů a lodě též nesly tři pevné torpédomety.[1]
Služba
Bitevní loď Leonardo da Vinci byla uvedena do služby těsně před vypuknutím první světové války. Neúčastnila se však žádných významnějších akcí, protože italské námořnictvo se děsilo rakouských ponorek a neodvažovalo se se svými bitevními loděmi opouštět přístavy.
Dne 2. srpna1916 se Leonardo da Vinci převrátila a potopila v přístavu Tarent poté, co explodoval její muniční sklad. Velení italského námořnictva obvinilo z jejího potopení rakousko-uherské sabotéry, nicméně možné je i to, že šlo o nehodu. V roce 1919 začaly práce na vyzvednutí vraku s původním úmyslem plavidlo opravit a vrátit do služby, ale nakonec byla loď z finančních důvodů v roce 1923 sešrotována.
Odkazy
Reference
↑HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 40.
Literatura
HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonardo da Vinci na Wikimedia Commons