Lawrence Venuti
Narození	9. února 1953 (71 let) Filadelfie
Alma mater	Kolumbijská univerzita Temple University
Povolání	jazykovědec, překladatel a spisovatel
Ocenění	Guggenheimovo stipendium
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lawrence Venuti (* 9. února 1953) je americký translatolog. Zabývá se teorií a historií překladu a je aktivním překladatelem z italštiny, francouzštiny a katalánštiny.

Venuti se narodil ve Filadelfii a absolvoval místní univerzitu, Temple University. Poté se přestěhoval do New Yorku. V roce 1980 zde získal titul Ph.D. v oboru anglický jazyk na prestižní Kolumbijské univerzitě. V témže roce obdržel cenu Renata Poggioliho za svůj překlad románu Delirium italské spisovatelky Barbary Alberti.^[1]

V současné době působí Venuti jako profesor angličtiny na Temple University, a na mnohých dalších univerzitách měl možnost učit jako hostující lektor – např. na Pensylvánské univerzitě, Princetonské univerzitě, Kolumbijské univerzitě, Tridentské univerzitě, Univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči a na Královské univerzitě v Belfastu.^[2]

Je také členem redakční rady či poradního výboru mnoha translatologických časopisů: Reformation: The Journal of the Tyndale Society,The Translator: Studies in Intercultural Communication, TTR: Traduction, Terminologie, Redaction,Translation Studies, Target: An International Journal of Translation Studies, a Palimpsestes. Osobně připravil vydání speciálních čísel, zaměřených na překlad a menšiny (The Translation, 1988) a překlad poezie (Translation Studies, 2001). Jeho překladové projekty získaly ocenění a granty – v r. 1980 od amerického PEN klubu, v r. 1983 od italské vlády, v r. 1983 a 1999 od americké grantové organizace National Endowment for the Arts a v r. 1989 od National Endowment for the Humanities. V roce 1999 obdržel Fulbrightovo stipendium pro vyšší lektory, díky němuž mohl učit translatologii na univerzitě ve španělském městě Vic. V roce 2007 získal Guggenhaimovo stipendium za překlad poezie a prózy Giovanniho Pascoliho.^[3]

Venuti se zaměřuje na teorii a praxi překladu. Je považován za jednoho z nejzapálenějších současných translatologů, a jeho názory se často liší od mainstreamové teorie překladu. Kritizuje skutečnost, že překladatel je často „neviditelnou“ osobou. Už od počátků své vlastní překladatelské tvorby se věnuje také kritice překladu.^[4]

Jeho nejvýznamnější práce, The Translator's Invisibility: A History of Translation (česky doslova Překladatelská neviditelnost: Dějiny překladu) je od svého vydání v roce 1995 předmětem debaty. Venuti v ní předkládá svou teorii, že v Americe běžná praxe „domestikace“ cizího, zakořeněná hluboko v místní kultuře i právním řádu, nutí překladatele k neviditelnosti, poněvadž implikuje myšlenku, že „věrný překlad je zčásti definován iluzí transparentnosti“^[5], nepřítomnosti překladatele v textu. Překlady, které experimentují nebo se snaží zachovat ducha cizojazyčné literatury, tak „s velkou pravděpodobností narazí na odpor nakladatelů a také velké části anglofonních čtenářů, pro které je četba záležitostí okamžité srozumitelnosti“.^[5] Tyto společenské zvyklosti pak vytváří atmosféru, v níž je čtivost (fluency) nejdůležitější vlastností kvalitního překladu a veškeré stopy cizoty, jinakosti, bývají cíleně smazány, což Venuti považuje za projev etnocentrického násilí.^[6] Jako řešení tohoto problému pak Venuti doporučuje foreignizační strategii překladu – překladatel záměrně „bere čtenáře do zahraničí“, místo aby „přinášel autora domů“, jak se to děje v případě domestikačního překladu.^[7]

Venuti neodmítá čtivost jako takovou, věří, že by překlad neměl být kostrbatý a měl by se hezky číst. Problém vidí spíše v tom, že přehnaný důraz na “hladký překlad” často vede k používání neutrálních, standardních jazykových forem – tedy jen úzkého zlomku toho, co každý jazyk ve skutečnosti nabízí – a v mnoha případech je tímto přístupem potlačena jazyková pestrost originálu, co se týče stylu, rejstříků apod.

Venuti vidí dva možné způsoby, jak předejít domestikaci a jejím nežádoucím společenským dopadům. První možná cesta je vybrat si k překladu takový text, který nezapadá do vzorce, podle nějž jsou obvykle vybírány texty k překladu z daného jazyka, a tímto krokem zpochybnit překladatelský kánon cílové kultury. Druhou možností je ozvláštnit při překladu neutrální, standardní jazyk nestandardními formami – regionálními a sociálními dialekty, hovorovými a slangovými výrazy, vulgarismy, archaismy, neologismy – avšak ne nahodile, ale s ohledem na vlastnosti originálu. Cílem těchto dvou metod není zkreslit a znesrozumitelnit originál, ale zachovat jeho cizí ráz, předat ho čtenáři i s jeho zvláštnostmi a jinakostí, a tím směřovat společnost k otevřenosti vůči cizím kulturám.

Susan Bassnettová, britská badatelka v oblasti literární komparatistiky, poukazuje na to, že Venutiho koncepce překladu spočívá především na osobě překladatele (nikoliv na stylu autora nebo požadavcích čtenářů), a Venuti trvá na tom, že by se měl překladatel do textu viditelně zapsat.^[8]

Venutiho práce zatím nebyly přeloženy do češtiny. Za nejvýznamnější z jeho dosavadní tvorby jsou považovány knihy The Translator's Invisibility: A History of Translation, The Scandals of Translation: Towards an Ethics of Difference a Translation Changes Everything: Theory and Practice.

• Our Halcyon Dayes: English Prerevolutionary Texts and Postmodern Culture (1989)
• Rethinking Translation: Discourse, Subjectivity, Ideology (1992) – antologie esejí, editor
• The Translator's Invisibility: A History of Translation (1995; 2. revidované vydání 2008)
• The Scandals of Translation: Towards an Ethics of Difference (1998)
• Encyclopedia of Translation Studies (1998) – jeden z přispěvatelů
• Oxford Guide to Literature in English Translation (2000) – jeden z přispěvatelů
• The Translation Studies Reader (2000; 2. vydání 2004; 3. vydání 2012)^[9] – souhrn teorie překladu od starověku po současnost; editor
• Translation Changes Everything: Theory and Practice (2013)^[10] – sbírka Venutiho kratších prací z let 2000–2012. Zabývá se výzkumem v oblasti překladatelské etiky, vlivu překladů na společnost a dalších souvisejících témat. Venuti pojímá překlad jako interpretační akt s dalekosáhlými sociálními důsledky, který je umožněn, ale zároveň také omezen, kulturní situací v dané zemi.

• Barbara Alberti: Delirium (1980) – román
• Aldo Rossi: A Scientific Autobiography (1981)
• Restless Nights: Selected Stories of Dino Buzzati (1983)
• Francesco Alberoni: Falling in Love (1983)
• The Siren: A Selection from Dino Buzzati (1984)
• Iginio Ugo Tarchetti: Fantastic Tales (1992, znovu vydáno 2013)
• Iginio Ugo Tarchetti: Passion (1994, znovu vydáno jako Fosca v r. 2009) – román
• Finite Intuition: Selected Poetry and Prose of Milo De Angelis (1995)
• Juan Rodolfo Wilcock: The Temple of Iconoclasts (2000) – sbírka skutečných a fiktivních životopisů
• Antonia Pozzi: Breath: Poems and Letters (2002)
• Italy: A Traveler’s Literary Companion (2003)
• Melissa P.: 100 Strokes of the Brush before Bed (2004) – fikcionalizované memoáry
• Massimo Carlotto: The Goodbye Kiss (2006) – román
• Massimo Carlotto: Death's Dark Abyss (2006) – román
• Ernest Farrés: Edward Hopper: Poems (2009) – sbírka poezie

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lawrence Venuti na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lawrence Venuti na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lawrence Venuti