Tento článek je o lesnickém zařízení pro kontrolu zamoření lesa kůrovcem. O lapáku jakožto hovorovém výrazu pro vězení pojednává článek věznice.
Lapák je evidovaný, skácený, zdravý a odvětvený strom nebo jeho část, atraktivní pro daný druh kůrovce, určený k jeho kontrole, případně hubení (pro lýkožrouta smrkového se tedy používá smrk).
Lapáky mají mít výčetní tloušťku minimálně 20 cm. Zakrývají se po celé délce větvemi, aby se zpomalilo vysychání kůry.[1]
Lákací schopnost lapáků a jejich využití k agregaci kůrovců jsou známy od 30. let 19. století, kdy je do lesnické praxe v oblasti Harzu zavedl Heinrich Julius von Uslar v roce 1840.[zdroj?]
