Lanový skluz (anglickyzip-line, německy die Seilrutsche, španělskytirolina) je zařízení skládající se z kladky, která se pohybuje obvykle po ocelovém laně, které je instalováno ve volném terénu v určitém sklonu.
Umožňuje tak jednosměrnou přepravu zboží nebo osob z vyššího bodu do nižšího (k přepravě je využito gravitační síly – zemské přitažlivosti). K zastavení přepravovaného objektu se používá různých metod, zejména podle délky samotného skluzu a převýšení: např. speciálního mechanismu pružin umístěných na konci skluzu nebo toho, že místo určené k zastavení je tam, kde lano před svým koncem poklesne a objekt se zastaví přirozenou cestou. Osoby – profesionálové pak k zastavení mohou použít speciální rukavice.
Historie
Není známo přesné datum, kdy byl sestrojen první lanový skluz. První zmínky o použití skluzu k dopravě pocházejí z horských oblastí, jakými jsou Alpy nebo Himálaj. Významného užití se skluz dočkal také v Austrálii, kde byl použit tamní armádou k dodávkám jídla, pošty a munice během válečných konfliktů.
Později se skluz stal zejména prostředkem využívaným odborníky, kteří zkoumali lesy a potřebovali se při pozorování dostat nad úroveň korun stromů. Právě tito odborníci, často nevědomky, otevřeli cestu k využití širokou veřejností a to ve formě volnočasové atrakce.
V současné době jsou často různými organizacemi pořádány organizované cesty právě po různých skluzech, převážně umístěných v přírodním prostředí. V USA bylo v roce 2015 podle průzkumů asi 150 takových skluzů.
Využití jako atrakce
Skluz se přibližně od 70. let 20. století používá téměř výhradně jako volnočasová atrakce. Pro původní průzkumné účely se již dnes využívají jiné, vhodnější prostředky (pozorování z vrtulníku, ale nově také drony). Mnoho krátkých a jednoduchých skluzů je také součástí dětských hřišť jako jedna z atrakcí.
V roce 1992 byl skluz využit pro pořízení záběrů do filmu Šaman.
Podle webu Zip Line Rider je nejdelším skluzem Volo dell' angelo Zipline s délkou 2213 metrů v Rocca Massima v Itálii.
