Údolí Landwasseru je známé díky městu Davos a tratím Rhétské dráhy, které vedou po celé jeho délce.
Geografie
Průběh toku
Landwasser kopíruje hlavní linii údolí v oblasti Davosu. Název je odvozen od někdejšího soutoku potoka Flüelabach a dnes již neexistujícího potoka Seewasser, který odvodňoval jezero Davosersee. Přestože Seewasser byl podstatně menší než Flüelabach, nazýval se i jako samotný Landwasser.[1] Davosersee, napájené Totalpbachem a dalšími menšími toky, teče tlakovými tunely do elektrárny Klosters v Prättigau k využití vodní energie. V případě potřeby je další voda z potoka Flüela odváděna do podzemí. Pouze při velmi vysokém stavu vody se voda z jezera může přes přepad dostat i do Landwasseru.
Dischmabach, který se vlévá do Landwasseru o něco níže a je dlouhý asi 15 kilometrů, má při soutoku s Landwasserem více vody a je také delší. Dischmabach je tak hlavní pramennou řekou soustavy Landwasseru, která dosahuje celkové délky přibližně 38 kilometrů. Vzhledem k tomu, že vzdálenější cesta toku do Bodamského jezera je ta, která má na všech soutocích více vody, je Landwasser s Dischmabachem hydrologicky hlavní větví systému Alpského Rýna, i když nejdelší cestou toku Rýna je Rein da Medel. U svého ústí Landwasser překonává Albulu nejen co do průtoku vody (9,34 m³/s oproti 5,76 m³/s), ale také co do délky toku, neboť Albula včetně svého nejdelšího pramenného toku Ava da Ravais-ch urazila do tohoto místa jen asi 21 km.
Nejdůležitější boční údolí se s hlavním údolím Landwasseru stýkají v ostrém úhlu, což svědčí o tom, že horní tok Landwasseru kdysi tekl opačným směrem. Tehdy údolí začínalo těsně nad soutěskou Zügenschlucht, která se objevila až později, a spojilo se v údolí dnešního Prättigau.
Povodí
Povodí řeky Landwasser o rozloze 293,11 km² leží v Albulských Alpách a Plessurských Alpách a je odvodňováno do Severního moře prostřednictvím řek Albula, Hinterrhein a Rýn.
Skládá se z 24,8 % zalesněné půdy, 33,8 % zemědělské půdy, 2,2 % osídlené plochy a 39,3 % neproduktivní půdy.
Přítoky
Přítoky od pramene k ústí s délkou v km, velikostí povodí v km² a průměrným průtokem v m³/s:[2]
Sertigbach (zleva), 8,9 km (s Chüealpbachem 13,4 km) 47,2 km², 1,57 m³/s
Sutzibach (zprava), 5,4 km, 5,19 km², 0,20 m³/s
Grabentobel(bach), 2,4 km, 1,32 km²
Chummerbach (zprava), 4,6 km, 6,01 km², 0,23 m³/s
Bärentalerbach (zprava), 5,0 km, 7,09 km²
Rieberbach (zleva), 3,0 km, 1,75 km²
Läidbach (Leidbach) (zleva), 3,5 km, 4,71 km², 0,16 m³/s
Monsteinerbach (zleva), 1,2 km (s Inneralpbachem 5,4 km) 19,1 km², 0,65 m³/s
Tälibach (zleva), 1,7 km, 3,76 km², 0,13 m³/s
Chüetobelbach (zleva), 2,4 km, 2,71 km²,
Brüggentobelbach (zprava), 4,9 km, 17,03 km², 0,52 m³/s
Tieftobelbach (zprava), 3,2 km, 5,63 km²
Schmittnerbach (zprava), 4,7 km, 10,55 km², 0,29 m³/s
Využití a doprava
Vodní energie
Po vypouštění přítoků v oblasti jezera Davosersee se další část vody z Landwasseru shromažďuje v Davos-Glaris za účelem využití vodní energie a přivádí se tlakovým tunelem do elektrárny Albula-Landwasser Kraftwerke (ALK) ve Filisuru (s výkonem 65 MW), vzdálené asi 10 km.
Již využitá voda z vyrovnávací nádrže Filisur je přiváděna tlakovým tunelem dlouhým 8,6 km do elektrárny ALK v Tiefencastelu (o výkonu 24 MW), odkud je přiváděna do řeky Albula.
Mosty
Přes řeku Landwasser vede přibližně 50 mostů. Přes řeku vede šest železničních mostů Rhétské dráhy - nejvýznamnější jsou Brombenzbrücke (z roku 1908) v soutěsce Zügenschlucht, Wiesenský viadukt (z roku 1909) a Landwasserviadukt (z roku 1903). Silniční most Jenisbergbrücke z roku 1906 je zapsán v Soupisu historických dopravních cest ve Švýcarsku (IVS).
V roce 1949 vydala Švýcarská pošta šedesáticentovou známku s motivem železničního viaduktu přes Landwasser.[3]
↑KELLER, R. Niederschlag, Abfluss und Verdunstung im Schweizer Hochgebirge. Zum Lebenswerk von Otto Lütschg-Lötscher. [s.l.]: Erdkunde IV, 1950. Kapitola Die Wasserwirtschaft im Hochgebirge am Beispiel des Hochtales von Davos, s. 54–67. (německy)