Lajos Vajda (6. srpna 1908, Zalaegerszeg - 7. září 1941, Budakeszi) byl maďarský malíř.
V letech 1927-1930 studoval na Akademii umění, kde byl studentem Istvána Csóka. V letech 1930-1934 navštěvoval, společně s Dezsõ Kornissem, školu Fernanda Léger v Paříži. Tam se poprvé blíže setkává s kubismem a surrealismem.
Žil a pracoval v maďarském městečku Szentendre. Pro svou práci sbíral po vzoru Bély Bartóka a Zoltána Kodálye maďarský folklórní materiál v Szentendre a Szigetmonostoru.
V Szentendre byl obklopen lidmi nejrůznějšího vyznání (katolíci, ortodoxní křesťané a židé) a ve svých dílech rád kombinoval jejich náboženské motivy. Dále na jeho obrazech nacházíme často motivy folklórní. Patrný je vliv surrealismu. Jeho posledními surrealistickýmim kresbami nástiny hrůz 2. světové války. V roce 1941 Vajda zemřel na tuberkulózu.
Často je považován za nejvýraznějšího představitele maďarské avantgardy. Jeho dílo výrazně ovlivnilo i umělce příštích generací, například umělce soustředěné v Evropské škole umění (založena roku 1945) nebo členy Studia Lajose Vajdy (založeno roku 1972).
Jeho díla se nacházejí v soukromých sbírkách i galeriích (mezi nimi i v Maďarské národní) a jeho osobě je věnováno Muzeum Lajose Vajdy v Szentendre.
Slavná díla
-
Kalapos önarckép, 1924
-
Fics, 1928
-
Párduc és liliom, 1930-33
-
Tolsztoj és Gandhi, 1930-33
-
Csendélet patkóalakú asztalon, 1934
-
Templom, fák, pontozott formák, 1934
-
Torony, 1935
-
Két nővér, 1936
-
Önarckép koponyával, 1936
-
Felmutató ikonos önarckép, 1936
-
Liliomos önarckép 1936
-
Ikonos önarckép, 1936
-
Házak ciril betűkkel, 1936
-
Barátok, 1937
-
Szentendrei házak feszülettel, 1937
-
Kollázs a festő alakjával, 1937
-
Indián csónak, 1938
-
Óriás tájmaszk, 1938
-
Őstermészet, 1938
-
Ezüst Gnóm, 1940
-
Lovas, 1940
-
Háború - harc, 1940
-
Bagoly fészekkel, 1940
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lajos Vajda na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
