Ladislav Karoušek (17. září 1926 Turnov – 22. března 1991 Praha) byl český výtvarník.
Život
Ladislav Karoušek vystudoval Střední odbornou školu šperkařskou v Turnově, obor rytí drahokamů a skla. V Praze studoval na Akademii výtvarných umění u profesorů Silovského a Holého. V jeho tvorbě se od počátku 60. let objevuje inspirace Českým rájem kolem Jizery a podhůřím Jizerských hor v okolí Jablonce na Nisou.
Z počátku převažuje v jeho tvorbě realismus s prvky abstrakce, ze kterého se postupem času formuje zcela abstraktní ztvárnění krajiny. V Karouškových obrazech jsou pocity z přírody, z jejích proměn během roku. Díky mistrovské práci s barvou lze z obrazů vnímat vůně, náladu…, i přes chybějící konkrétní realistické prvky. Příkladem je obraz Září: je zcela abstraktní, ale vnímavý člověk z něj pozná zářijový den, s jeho vůněmi, barvami.[zdroj?!] Březen v lese je naproti tomu jedna z realistických prací. Obraz Smutný idol je zástupcem figurální tvorby Ladislava Karouška, zde je kombinace abstrakce a realismu zcela zřejmá. Dalším figurálním dílem je Laděna.
Ladislav Karoušek byl členem skupiny M57, se kterou v roce 1959 poprvé vystavoval. První samostatnou výstavu měl v Praze v roce 1960. V roce 1965 byl na studijním pobytu na Cejlonu, kde tvořil a tato díla vystavil v Colombu a Mahanuwere, v roce 1966 pak v Městské knihovně v Praze.
Realizoval mnoho výtvarných řešení v interiérech, například v roce 1967 výtvarně řešil a realizoval výzdobu vstupní haly Kulturního domu v experimentální obci Rovná na Sokolovsku. V roce 1977 dokončil výtvarnou výzdobu plaveckého bazénu v Písnici u Prahy.
Ladislava Karouška inspirovalo v jeho tvorbě především prostředí bohaté na přírodní krásy a historické památky, tajuplná zákoutí přímo ideální pro dětské a klukovské hry, Kozákov, strážná hora Českého ráje, na niž se díval oknem turnovského bytu, řeka Jizera, stará cihelna a městský park.
V některých turnovských rodinách vídal ukázky z tvorby umělců Českého ráje, obrazy a grafické listy uměleckými kvalitami daleko přesahující rámec kraje.
Poměrně brzy poznal některé turnovské malíře osobně. Seznámil se s Karlem Vikem i Karlem Kinským, jehož kresby plné tichého půvabu se již počátkem čtyřicátých let snažil napodobit. V jeho rozhodování o celoživotní orientaci na výtvarné umění sehráli významnou úlohu i profesor turnovského gymnázia Jan Choura a především profesoři šperkařské školy Zděnek Juna, Vladimír Linka, Josef Durych a Karel Tuček.
Externí odkazy
