Ladislav Burian z Valdštejna

Ladislav Burian z Valdštejna
Nejvyšší zemský velitel pro České království
Ve funkci:
1638 – 1639
PanovníkFerdinand III. Habsburský
PředchůdceBaltazar Marradas
NástupceRudolf Colloredo
Narození1596
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí8. října 1645 (ve věku 48–49 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť(1622) Anna Marie ze Starhembergu (1600–1682)
RodičeAdam starší z Valdštejna (15??–1615)
Veronika Trčková z Lípy
DětiMaxmilián Adam z Valdštejna
Cecílie Renáta z Valdštejna
Ferdinand Rudol z Valdštejna
PříbuzníMarie Alžběta z Valdštejna[1] a Marie Františka z Valdštejna[1] (vnoučata)
Profesevoják
CommonsLadislav Burian von Waldstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Burian z Valdštejna (řečený Latzko, 1596? – 8. října 1645 Praha[2]) byl český šlechtic z žehušické větve rodu Valdštejnů, majitel panství Žehušice a Světlá nad Sázavou, voják a vojevůdce. Během třicetileté války budoval vojenskou kariéru jako plukovník v habsburské císařské armádě, krátce také vykonával úřad vrchního zemského velitele pro České království. Výrazně se podílel zejména na obraně českých zemí proti švédskému vpádu v pozdní fázi války.

Životopis

Mládí

Narodil se jako syn majitele panství a císařského číšníka Adama staršího z Valdštejna (15??–1615). Ten koupil Žehušice a díky manželství s Veronikou Trčkovou z Lípy měl Burian Ladislav nárok na panství Opočno. Vykonal se svým bratrem okolo roku 1627 tzv. kavalírskou cestu do Francie a po návratu byl přijat do řad císařské armády, kde mu byla posléze udělena hodnost plukovníka. Od roku 1632 směl užívat hraběcí titul. V souvislosti s vraždou Albrechta z Valdštejna v Chebu byl majetek Trčků zkonfiskován a Burian Ladislav za složitých poměrů získal z trčkovského majetku alespoň panství Světlá nad Sázavou[3][4] se čtyřiceti vesnicemi.[5] Panství Světlá později rozšiřoval dalšími nákupy (Vlastějovice, Kounice).[6]

Třicetiletá válka

Roku 1638 převzal po smrtí hraběte Baltazara Marradase funkci vrchního zemského velitele pro České království, kterou vykonával do roku 1639, a v nepřítomnosti generála Maxmiliána z Valdštejna také funkci velitele Prahy.[7] Roku 1639 získal též funkci císařského komorníka a na jaře téhož roku byl také krátce hejtmanem Čáslavského kraje[8], později se stal členem dvorské válečné rady.

Po vpádu švédské armády pod velením generála Lennarta Torstensona do Čech byl umístěn na česko-lužickou hranici v okolí Děčína a Litoměřic, kde se se svými vojsky snažil švédskému náporu čelit. V listopadu téhož roku donutil Švédy k vyklizení obsazené Mladé Boleslavi, jeho vojska však následně město vyplenilo. Za prokázané zásluhy byl z vůle Ferdinanda III. a vojenského velitele Matyáše Gallase roku 1643 pověřen obléháním Olomouce, která byla ve švédském držení od roku 1642. Nemoc jeho tažení zdržela, v červnu 1644 pak velel obléhacím operacím města, které ani po devíti měsících nakonec nepřinesly úspěch. Kvůli zaháhení Torstensonova tažení z Čech přes Moravu na Vídeň obléhání v březnu 1645 přerušil a vojsko se vydalo švédské armádě vstříc. Valdštejn spolu s voji generála Jana Kryštofa Buchheima[9] zaujal pozice u Uherského Hradiště, vídeňské tažení Švédů však bylo nakonec fatálně narušeno bezvýsledným obléháním Brna v květnu 1645. S šesti sty jezdci se pak vydal na podporu Vídně.[10]

Úmrtí

Ladislav Burian z Valdštejna zemřel 8. října 1645 v Praze na blíže neurčenou nemoc. Byl pohřben v malostranském kostele sv. Mikuláše.[11]

Po smrti

Ladislav Burian během své kariéry v armádě vedl značně nehospodárný život a svůj majetek zatěžoval dluhy, které v době jeho smrti dosáhly výše bezmála 80 000 zlatých. Nátlak věřitelů vedl k řadě soudních procesů, které se táhly bezmála dvacet let.[12] Panství Světlá bylo mezitím rozprodáváno po částech[13], zatímco Žehušice jako celek s třiceti vesnicemi koupil v roce 1661 hrabě Michael Osvald Thun-Hohenstein.[14]

Rodinný život

Jeho manželkou byla od roku 1622 Anna Marie ze Starhembergu (1600–1682), která po manželově smrti a ztrátě majetku ve východních Čechách přesídlila do Vídně. Měli spolu sedm dětí. Ze synů starší Maxmilián Adam (1627–1706) dosáhl hodností císařského tajného rady a člena říšské dvorské rady. Další syn Bertold Vilém (1640–1724) byl dlouholetým hejtmanem Hradeckého kraje (1695–1712) a po své manželce zdědil panství Lázně Bělohrad, kde zahájil stavbu zámku podle projektu J. B. Santiniho.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Waldstein 8. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po Bílé hoře, díl II.; Praha, 1883; s. 700–701 [dostupné online]
  4. ↑ Obležení Prahy 1648 (4) - Bitva. Valka.cz [online]. [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ Nestarší zmínky o obci :: Obec Služátky. www.sluzatky.cz [online]. [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 221
  7. ↑ Velký rodinný sál - Národní památkový ústav. duchcovskaobrazarna.npu.cz [online]. [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv, Praha, 2021; s. 230, 359 ISBN 978-80-7469-103-4
  9. ↑ Vlastenský slovník historický/Puchheim – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2021-08-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NLN, Praha, 2013; s. 704–706 ISBN 978-80-7422-233-7
  11. ↑ HRBEK, Jiří: Proměny valdštejnské reprezentace. Symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2015; s. 270–271 ISBN 978-80-7476-082-2
  12. ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NLN, Praha, 2013; s. 426–429 ISBN 978-80-7422-233-7
  13. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 477
  14. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 569–570

Externí odkazy