Labutí píseň je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako rčení, přirovnání. Znamená zejména označení posledního dobrého výtvoru nebo velkého vystoupení aktéra, ať již v umění, architektuře, sportu apod.
Původ úsloví
O labuti, která před smrtí zpívá, se zmiňují již antičtí básníci, např. Ovidius v Proměnách XII. Také řecký dramatik Aischylos píše o labutím zpěvu.
Jeden druh labutí, výjimečně se vyskytující i u nás, se jmenuje Labuť zpěvná — latinsky cygnus cygnus nebo také cygnus musicus. Zoolog Alfred Brehm říká, že labuť opravdu jaksi zpívá, když umírá. A při svých tazích na jih vydávají tito ptáci také zvuky, často znějící harmonicky.
