Duhová mapa MarokaNeoficiální duhová marocká vlajka
Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Maroku setkávají s právními komplikacemi neznámými pro většinové obyvatelstvo. Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je v Maroku trestná. Jeho společenský a kulturní postoj k LGBT stojí v přímém kontrastu se sousedním Španělskem. V pozadí restriktivní politiky k LGBT právům hraje ústřední roli islámská vláda.
Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity
Článek 489 trestního zákoníku Marockého království kriminalizuje hrubé a nepřirozené akty s jedinci stejného pohlaví.[1] Stejnopohlavní sexuální aktivita je podle marockých zákonů trestána odnětím svobody v délce trvání 6 měsíců až 3 let a pokutou 120 až 1200 dirhamů.[2][3] Nicméně tyto zákony jsou místními autoritami vymáhány sporadicky [3] s jistou mírou tolerance vůči homosexualitě v turistických resortech například Marrákéši.[3] Tyto vztahy často představují formu prostituce poptávanou turisty. Právní status LGBT Maročanů je z velké části ovlivněn tradiční islámskou morálkou, která na homosexualitu a crossdressing pohlíží jako na projevy amorálnosti.[4]
V r. 2016 byly v Marrákeši zatčeny dvě dívky po zveřejnění fotografie, na níž se líbaly. Jejich případ se stal předmětem mezinárodního odporu. Hlavní líčení se odložilo na prosinec 2016,[5] kde je nakonec soud zprostil viny.[6]
Vládní politika
Žádná z vládnoucích, ani opozičních stran, nepodporuje veřejně LGBT práva, což znamená, že se doposud nepřijaly žádné zákony chránící je. Vláda na homosexualitu nahlíží z hlediska zájmu ochrany tradiční kultury, tedy tradičních genderových rolí a náboženské morálky. Homosexuální tematika je v literatuře zakázána a školy jsou nuceny učit o nebezpečí a rizicích aktů proti přírodě. Kromě toho byl 21. března 2008 zveřejněn Ministerstvem vnitra ucelený koncept vládní agendy: zachování občanské etiky, ochrana společnosti před všemi akty nezodpovědného chování a zachování marocké kulturní identity.[7]
V zahraniční politice odmítla vláda účast zástupců International Gay and Lesbian Rights Representative na Konferenci OSN o HIV/AIDS v r. 2001. Taktéž odmítla rezoluci OSN formálně odsuzující diskriminační anti-gay zákony.[3]
Stejnopohlavní soužití
Stejnopohlavní páry nemají žádný právní status.
Ochrana před diskriminací
Homofobní a transfobní diskriminace a harašment nejsou marockou legislativou zakázány. Většina Maročanů je přesvědčená o tom, že homosexualita a jiné genderové identity jsou hříšnými projevy západní dekadence a amorálnosti. Ochrana LGBT práv není zdejší vládou považovaná za jednání v nejlepším zájmu občanů.[3]
Souhrnný přehled
Legální stejnopohlavní styk
(Trest: Až 3 roky vězení.)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti)
↑ Archivovaná kopie. www.gaywired.com [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-10.
↑United Nations High Commissioner for Refugees. Refworld | Morocco: The treatment of homosexuals, including protection offered by the state and the attitude of the population [online]. UNHCR [cit. 2012-07-24]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FRANCE-PRESSE, Agence. Morocco judge acquits girls accused of homosexuality. The Guardian. 2016-12-09. Dostupné online [cit. 2016-12-14]. ISSN0261-3077. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Moroccan authorities clamp down on homosexuality [online]. Magharebia.com [cit. 2012-07-24]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Literatura
Puterbaugh, Geoff. Africa, North.Encyclopedia of Homosexuality. Dynes, Wayne R. (ed.), Garland Publishing, 1990. pp. 19–22.
(italsky) Patanè, Vincenzo. Arabi e noi. DeriveApprodi, 2002.
