Křesťanskodemokratický střed (italsky Centro Cristiano Democratico, zkratka CCD), byla italská křesťanskodemokratická politická strana, aktivní v letech 1994 až 2002. Zahrnula v sobě většinu někdejšího pravicového křídla Křesťanské demokracie. Roku 2002 spolu s dalšími dvěma středovými stranami vytvořila Unii středu.

Křesťanskodemokratický střed založili doprava orientovaní členové Křesťanské demokracie, kteří odmítli její transformaci do Italské lidové strany (PPI) a podporovali alianci se stranou Forza Italia (FI) Silvia Berlusconiho. PPI se s Berlusconim spojit odmítla a vytvořila centristickou alianci Pakt pro Itálii. Čelnými postavami CCD byli od počátku Pier Ferdinando Casini a Clemente Mastella.

Na základě dohody s PPI Křesťanskodemokratický střed získal 15 procent majetku zaniknuvší Křesťanské demokracie a PPI byla uznána právním nástupcem DC. Pro parlamentní volby 1994 CCD vstoupil do koalice Pól svobody v severní Itálii a Pólu dobré vlády v jižní Itálii. Voleb se strana zúčastnila na kandidátce Forza Italia a získala 27 poslanců a 12 senátorů. Následně CCD vstoupil do první vlády Silvia Berlusconiho, kde obsadil posty ministra práce a ministra školství.

Po pádu Berlusconiho kabinetu se konaly v roce 1996 nové volby. Těch se Křesťanskodemokratický střed zúčastnil na společné kandidátce se Spojenými křesťanskými demokraty (CDU), skupinou pravicově zaměřených politiků, kteří roku 1994 ještě zůstali v PPI, ale o rok později ji stejně opustili. Koalice CCD – CDU ve volbách obdržela 5.8 % hlasů a 30 poslanců (z toho 19 CCD). V Senátu získal Křesťanskodemokratický střed 15 mandátů. Volby ale celkově vyhrála středolevicová koalice Olivovník, strana tak putovala do opozice.

Roku 1998 stranu opustil Clemente Mastella a založil vlastní formaci Křesťanští demokraté pro republiku, se kterou podpořil středolevicovou vládu Massima D'Alemy.

Parlamentních voleb 2001 se Křesťanský demokratický střed opět zúčastnil v alianci se Spojenými křesťanskými demokraty. Kandidátka dostala 3.2 % hlasů, v mandátech si nicmeně polepšila na 40 ve sněmovně (z toho 24 CCD) a 29 v senátu (CCD 21). Celá středopravá koalice Dům svobod navíc volby jasně vyhrála; CCD tak získal zastoupení v druhé Berlusconiho vládě a Pier Ferdinando Casini byl navíc zvolen předsedou Poslanecké sněmovny.

V roce 2002 se CCD a CDU sloučily (ještě s uskupením Evropská demokracie) do Unie křesťanských a středových demokratů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian Democratic Centre na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Křesťanskodemokratický střed na Wikimedia Commons