Pojem kulturní atraktor vzniknul spojením slova kultura (z latinského cultura), se slovem atraktor (anglicky attractor, z původně latinského attrahere - přitahovat). Nejčastěji je uplatňován v sociologii. Podle francouzského vědce Dana Sperbera znamená stav, který v sobě lidé mají předem zakódovaný, a jejich mysl je k němu vede podvědomě. Podle Henryho Jenkinse je kulturním atraktorem aktivita, podnět či jednání, které přitahuje pozornost k jevu, který daný atraktor vyvolal.^[1]

Sperber vychází z modelu kulturních změn od Charlese Darwina, přesněji z myšlenky evoluce. Zaměřuje se na zkoumání rozdílu mezi kulturním/mentálním a biologickým vývojem člověka.^[2] Zjistil, že jednotlivé lidské orgány jsou na sebe napojeny jako třeba oči, křídla, mozek, nicméně svět vnímáme i jednotlivě - v každý okamžik jinak. Proto existuje tolik variant atraktorů.^[3]

Kulturní atraktory se nejčastěji vyskytují ve spojitosti s určitým dějem či situací a jsou ovlivňovány kulturním kontextem. Z toho důvodu neexistuje pouze jeden správný cíl. Naopak, správných cílů je hned několik a to, ke kterému z řešení se jedinec dopracuje, záleží právě na kontextu a také na počtu atraktorů v jeho mysli. Sperber vnímá kulturu jako proměnlivý shluk komunikace a mentálna a vzhledem k tomu, že kulturní atraktory jsou na kulturním vnímání závislé, jsou proměnlivé i ony.^[4]

Samotná existence kulturních atraktorů je Sperberem přičítána tomu, že lidé vnímají svět s všudypřítomnými předsudky, které ovlivňují způsob, jakým interpretují, případně reprodukují chování nebo ideje. Právě tyto předsudky a fakt, že se vyskytují napříč celou společností, jsou důvodem vzniku kulturních atraktorů, jako jsou například kulatá čísla či nadpřirozené bytosti.^[5]

Vysvětlení atraktorů lze uvést na příkladu šťastného konce v pohádce O Červené karkulce. V případě, že by byl změněn tak, aby pohádka končila snědením Karkulky, měla by nová verze o poznání méně příznivců než ta se šťastným koncem. I přesto by si čtenář automaticky představoval původní šťastný konec, který by byl v jeho mysli jedním z mnoha kulturních atraktorů.^[4] Pokud by se čtenář rozhodl příběh v tragické verzi převyprávět, upravil by jej, aby končil šťastně – došlo by k atrakci – nebo by jej vůbec nechtěl předávat dále – došlo by k selekci.^[5]

Koncept kulturního atraktoru se testuje i v praxi. Empirická studie, která proběhla na čtyřech vysokoškolských kolejích, odhalila, že postoje účastníků byly nejvíce podobné postojům těch, kteří žili v jejich největší blízkosti. Tento výsledek ukazuje, že intrapersonální procesy přispívají ke kulturní evoluci stejně, jako ty interpersonální.^[6]

Dále byla provedena studie sociálního učení, kdy byl pro účastníky zorganizován počítačový turnaj, ve kterém jednak probíhaly pokusy, kdy se účastníci učili podle ostatních nebo asociálními pokusy (tj. metoda pokus-omyl). Bylo prokázáno, že strategie silně založené na napodobování ostatních byly velmi úspěšné a sociální učení bylo shledáno výhodným, protože jedinci často demonstrovali chování vedoucí k nejvyšší odměně, čímž nezáměrně filtrovali informace pro ty, kteří je kopírovali.^[7]

Kulturní atraktor se nejčastěji objevuje v souvislosti se sociologií. Dále spojuje i poznatky z odvětví jako biologie, neurověda, lingvistika, filozofie či antropologie. Vzhledem k tomu, že pojednává o tom, co se děje v lidské mysli během každodenních situací, jde také o součást tzv. kognitivní vědy, která zkoumá dosud nepoznané části lidské mysli.^[4]

S pojmem kulturní atraktor úzce souvisí kulturní aktivátor. Zatímco kulturní atraktor má získat pozornost lidí, kulturní aktivátor jim dá činnost, které se mají účastnit. Jako příklad lze uvést lidi, kteří v současné společnosti již nechtějí být pouhými pasivními konzumenty médií, ale chtějí se aktivně zapojit a tvořit obsah. V tomto případě bude například nabídka možnosti zapojení se do soutěže.^[1] Kulturní aktivátor využila i populární série filmů Matrix, která všechny informace potřebné k pochopení pointy nedala pouze do filmů, ale i do bonusových materiálů a bylo nutné, aby diváci zhlédli všechno a informace si v hlavě utřídili sami. Nicméně, film Matrix funguje ale i jako kulturní atraktor.

Pierre Lévy dokonce spekuluje o tom, že v budoucnu dojde k setření hranic mezi konzumenty a producenty umění a všichni se budou podílet na udržení jedné umělecké aktivity, kterou Lévy hodnotí jako kulturní atraktor, který sbližuje a vytváří společný podklad pro rozmanité komunity.^[8]

Blízko ke kulturnímu atraktoru má rovněž fenomén "meme", který Sperber vnímá jako kulturní transmisi, která dokáže replikovat sebe sama. Důvod, proč meme zůstává přibližně stejné i přesto, že je interpretováno znovu, není to, že by bylo bezchybně replikováno, ale to, že gravituje ke kulturním atraktorům, tedy známým a úspěšným kouskům kultury, které jsou v současné době masových médií a internetu téměř všudypřítomné. Tyto kulturní atraktory jsou relevantní pro lidské porozumění světu a přitahují pozornost i přesto, nebo možná hlavně když, lidé úplně nerozumí tomu, co a o čem jsou, zkrátka, když jsou matoucí.^[5]

• HEINTZ, Christophe. "Cognitive history and cultural epidemiology." Past Minds: Studies in Cognitive Historiography, edited by L. Martin and J. Srensen 1128 (2011).

• Meme na enwiki
• kulturní transmise ve slovníku cizích slov
• Pierre Lévy na enwiki