Krizová pomoc
Krizová pomoc je psychologická a sociální pomoc člověku, který se ocitl v krizové situaci, kterou nedokáže vyřešit vlastními silami.[1] Krizovou pomoc lze definovat jako vstup prostředníka mezi jedince a jeho krizi.[2] Pojem krize označuje ohrožující situace, které jsou nezbytné k životnímu posunu. Jedná se o situace, které jsou naléhavé, ale i minimální úsilí může jedinci přinést maximální efekt a posílení do budoucna.[3] Krize je prověřování vlastních schopností jedince zvládat krizi, ale i prověřování jeho sociálního okolí a také institucí, které pomáhají jedinci v krizi.[4]
Cílová skupina klientů
Krizová pomoc je dle zákona o sociálních službách poskytována osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami.[5]
Nepříznivou sociální situací se rozumí oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů.
Pomoc v krizi můžeme rozdělit na formální pomoc a neformální pomoc.
Neformální pomoc označujeme jako jedincovy schopnosti zvládat krizi či podporu jeho okolí.[4] Důležitou součástí neformální pomoci v krizi je sociální opora.[6] Neformální pomoc dělíme na svépomoc a vzájemnou pomoc.
- Svépomoc souvisí především s adaptací jedince (tzv. připravenost na to, co jedince čeká) a funkce obranných mechanismů a schopnosti zvládat náročné životní situace.[4]
- Vzájemnou pomocí se vyznačuje pomoc blízkého okolí (rodiny, přátel), které je schopno jedinci v krizi nabídnout emocionální podporu, rady a informace, ale i skutečnou neformální péči.[7] V Česku takto pečuje o své blízké s hendikepem asi 800 000 lidí.[8]
Formální pomoc neboli krizová intervence je označována jako forma pomoci lidem v krizi.[4] Jedná se o odbornou metodu, která cíleně pomocí vhodných postupů reaguje na potřeby lidí za účelem zlepšení, odvrácení nebo překonání jejich nepříznivé situace, kterou jedinec prožívá jako nepříznivou, ohrožující a zátěžovou. Krizová intervence se snaží o redukci nebezpečí, snížení rizika prohlubování nepříznivé situace, podporu jedince a jeho kompetencí v řešení problémů.[9][2][10]
Odbornou krizovou intervenci můžeme rozdělit na prezenční a distanční[4] neboli na krizovou intervenci tváří v tvář a telefonickou krizovou intervenci.[2] Sociální služba krizové pomoci je poskytována formou terénní, ambulantní nebo pobytové služby, poskytuje se bezúplatně.[5]
Prezenční forma pomoci neboli forma tváří v tvář nabízí terénní, ambulantní nebo pobytovou službu.
- Terénní služby fungují na základě přenesení procesu krizové intervence na místo, kde se klient nachází, což může být například domov, škola, nemocnice, ulice či místo, kde došlo ke katastrofě.[4]
- Ambulantní služby jsou definovány jako služby, za kterými jedinec v krizi dochází do zařízení (krizová centra). Klienti mohou zařízení navštívit sami nebo na doporučení jiné instituce (policie, pracovník sociálních služeb, linka důvěry). [4]
- Pobytovými službami se rozumí krátkodobé umístění klienta na tzv. „krizové lůžko“ v krizovém centru. K tomuto dochází pouze tehdy, kdy klientova situace neumožňuje setrvání v domácím prostředí. Jedná se zejména o týrané ženy a děti a klienty se sebevražednými sklony.[2]
- Do distanční formy spadá především telefonický nebo internetový kontakt s klientem.
- Telefonická pomoc zajišťuje klientům pomoc a podporu skrze telefon a zajišťují ji především linky důvěry, které mohou být úzce specializovány na nějakou cílovou skupinu jako je například Gay linka první pomoci, Linka armády ČR, Linka bezpečí (linka důvěry pro děti a mládež).[4]
- Telefonická krizová pomoc je terénní služba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života či jsou v jiné obtížné situaci, kterou přechodně nemohou řešit vlastními silami. Tato služba nabízí:
- telefonickou krizovou pomoc,
- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.[5]
Krizová intervence v Česku
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách definuje sociální službu krizovou pomoc jako pomoc osobám, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci, v ohrožení života nebo zdraví, kdy nemohou tuto nepříznivou sociální situaci překonat vlastními silami.[11][5]
Sociální služba krizová pomoc patří mezi služby sociální prevence. Tyto služby napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení tím, že se snaží o překonání nepříznivé situace klientů. Tím také chrání společnost před šířením a vznikem nežádoucích společenských jevů.[5]
Může jít o nejrůznější formy sociální péče jako je sociální poradenství, raná péče, dobrovolnická sociální podpora, krizová linka nebo tísňové volání, psychologická poradna. Zdravotnické služby poskytuje psychiatrické centrum, centrum duševního zdraví apod.
Reference
- ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 80-7178-549-0.
- ↑ a b c d HANUŠ, PETR, 1972-. Krizová intervence. Praha: Vzdělávací Institut ochrany dětí 24 s. Dostupné online. ISBN 80-86991-84-9, ISBN 978-80-86991-84-9. OCLC 85719670
- ↑ CIMRMANNOVÁ, Tereza. Pedagog jako odborník prvního kontaktu v situaci krize žáka. Studia paedagogica. 2009-08-24, roč. 14, čís. 2, s. 41–50. Dostupné online [cit. 2021-01-04]. ISSN 2336-4521.
- ↑ a b c d e f g h KVĚTENSKÁ, Daniela. Krizová intervence v kontextu sociální práce [online]. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále také jen "zákon o sociálních službách"), § 60. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ FORETNÍKOVÁ, Kateřina. Sociální pedagog jako pracovník krizové pomoci a intervence [online]. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2009 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online.
- ↑ ŠPATENKOVÁ, NADĚŽDA, 1973-. Krize : psychologický a sociologický fenomén. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada 129 s. Dostupné online. ISBN 80-247-0888-4, ISBN 978-80-247-0888-1. OCLC 85112629
- ↑ Ekonom: Stát podceňuje, že se mnoho lidí stará o nemohoucí příbuzné. Bez nich by se systém zhroutil. iROZHLAS.cz [online]. Český rozhlas, 20. ledna 2024 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online.
- ↑ VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. Praha: Portál, 2002. 542 s. ISBN 80-7178-214-9. S. 27–45.
- ↑ Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. Příprava vydání Bohumila Baštecká. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-470-0. S. 147–157.
- ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0041-3.
Související články
Literatura
- MATOUŠEK, Oldřich, Pavla KODYMOVÁ a Jana KOLÁČKOVÁ (eds.). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-818-0.
- MATOUŠEK, Oldřich, KŘIŠŤAN, Alois (ed.). Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0366-7.
- MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 80-7178-548-2.
- MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 2. vyd. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0041-3.
- MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 287 s. ISBN 80-7178-549-0.
- BAŠTECKÁ, Bohumila (ed.). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-470-0.
- VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-696-9.
- Neformální péče v teorii a praxi: sborník odborných statí 2021; 1. knižní vydání z roku 2021
- Dragomirecká, Eva. Ti, kteří se starají: podpora neformální péče o seniory. Nakladatelství Karolinum; 1. knižní vydání z roku 2020
Externí odkazy
|
|