Narodila se v Lhotě u Pačlavic na Hané, nedaleko Kroměříže. Kristině se dostalo dobrého, zejména jazykového, vzdělání. Jako emancipovaná mladá žena se rozhodla stát učitelkou a přihlásila na učitelský kurz. Toto povolání bylo v té době při výkonu spojeno s příslibem celibátu, Nevšímalová tak zůstala svobodná.
Dva roky po založení Ženského výrobního spolku začala skupina jeho členek vydávat měsíčník Ženské listy, jedno z prvních tištěných periodik zaměřených na ženy, výkonnými redaktorkami se stali Eliška Krásnohorská a Věnceslava Lužická[1]. Nevšímalová se pak v 80. letech 19. století zapojila do redakční práce, v následujících dvaceti letech působila ve vedoucím okruhu listu (v některých ročnících je uváděna jako výpomocná šéfredaktorka Elišky Krásnohorské). List zároveň přednostně informoval o aktivitách a stanoviscích spolku, zároveň byl až do svého zániku roku 1926 možná nejrozšířenějším tištěným médiem určeným ženám. Činnost listu, stejně jako celého emancipačního hnutí, byla částí společnosti (především muži), kritizována jako zbytečná a směšná. Navzdory tomu se listu podařilo etablovat v zavedenou mediální instituci, která byla hlavním prezentačním médiem postojů ženského hnutí v Čechách.
Angažovala se rovněž v politickém emancipačním procesu: spolu s Karlou Máchovou podílela na formulování prvního českého politického programu žen, v němž mimo jiné prosazovala rovné postavení žena na pracovním trhu či rovnost nemanželských dětí s těmi narozenými v manželství.
Literární činnost
Krista Nevšímalová se vedle rozsáhlé novinářské činnosti věnovala též překladatelství, psaní literatury s lidovými náměty či romanopisecké tvorbě. Za svou kariéru přeložila řadu textů a děl, především z francouzštiny a nizozemštiny[2], kupříkladu spisy nizozemského spisovatele známého pod pseudonymemMultatuli.
Úmrtí
Krista Nevšímalová zemřela 20. června 1935 v Praze ve věku 81 let.
↑NEVŠÍMALOVÁ, Krista. Informatorium moderní ženy [online]. Praha: Pelcl, 1905 [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.
Literatura
HECZKOVÁ, Libuše: Krista Nevšímalová – hlavní spolupracovnice Krásnohorské. In: Píšící Minervy. Vybrané kapitoly z dějin literární kritiky. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2009, s. 74–77.