Kostra dolní končetiny člověka v podstatě odpovídá kostře pánevní končetiny savců, odlišnosti ve stavbě vyplývají z toho, že u člověka nesou veškerou váhu těla. Člověk je ploskochodec, při chůzi se podložky dotýká celá noha, podobně jako u ostatních primátů a medvědů.

Stejně jako u horní končetiny je i kostra dolní končetiny tvořena dvěma skupinami kostí:

Je tvořen jedinou kostí, která vznikla srůstem tří párových kostí v jednu jedinou.

• Pánevní kost (pelvis, os coxae), která vzniká srůstem:
  • Sedací kosti (os ischii)
  • Kyčelní kosti (os ilium)
  • Stydké kosti (os pubis)

Pánev je spojena s křížovou kostí nepohyblivým tuhým kloubem (amphiarthrosis). Dolní končetina je tedy k trupu připojena mnohem pevněji než horní, která je připojena kloubním spojením s hrudní kostí a pomocí svalů.

Stydké kosti jsou uprostřed spojeny chrupavčitou sponou.

Muži mají vyšší a užší pánev, ženy naopak širší a tlustší.

Volná končetina:

• • Stehenní kost
  • Čéška (jablíčko)
  • Lýtková kost
  • Holenní kost

• Stehenní kost (femur)

Stehenní kost je největší kostí v lidském těle. Je kloubně spojena s pánví v kyčelním kloubu a s čéškou, holení a menisky v kolenním kloubu. Nikoliv však s lýtkovou kostí. Podle délky femuru se dá určit výška celé postavy.

U člověka je bérec tvořen dvěma kostmi:

• Holenní kost (tibia)
• Lýtková kost (fibula)

Holenní kost je na palcové straně, lýtková kost je na malíkové straně.

• kotník (hlezený kloub)
• kosti zanártní (ossa tarsi)(7 kostí)
  • kost patní (calcaneus) Největší kost upíná se na ní Achillova šlacha.
• kosti nártní (ossa methatarsi) (5 kostí)
• články prstů (Phalanges) (všechny prsty mají 3 články kromě palce, ten má články 2)

• Celá noha je složena z 30 kostí:
• kost stehenní (femur)
• čéška (patella)
• kost holenní (tibia)
• kost lýtková (fibula)
• 7 kostí zánártních (ossa tarsi) - kost hlezenní, loďkovitá, 3 kůstky klínovité, kost krychlová, kost patní
• 5 kostí nártních (ossa metatarsi)
• 14 článků prstů (phalanges)

Zlomeniny kostí dolní končetiny se, dle závažnosti, léčí konzervativně nebo chirurgicky pomocí zevní fixace nebo vnitřní fixace. Diagnóza zlomeniny je hlavně radiologická.

• ELIŠKOVÁ, Miloslava; NAŇKA, Ondřej. Přehledová anatomie. Praha: Karolinum, 2006. 309 s. ISBN 80-246-1216-X. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.