Zděná jednolodní budova se skládá z hlubokého trojboce uzavřeného dlouhého presbyteria, osmiúhelníku původně o třech klenebních polích s pětibokým závěrem, kratší obdélné sakristie na severní straně a zevně čtverhranné lodi, před jejímž západním průčelí je hranolová věž, zakončená bání, lucernou a cibulkou.[3] Okna ve věži dole střílnovitá, výše jako na lodi. Na věži jsou tři zvony, největší o průměru 1 m. Zavěšen byl roku 1828 a je zdobený reliéfy svatého Jana Nepomuckého a svatého Floriána. Okolo stavby je renesanční římsa a nárožní bosovanépilastry. Presbytář posilují opěrné pilíře. Oratoř nad sakristií má obdélné renesanční okno s nadokenní římsou. Budovu prosvětlují velká okna uzavřená polokruhem. Postranní vchod je okrouhle sklenutý a po stranách zdobený zárubovským a valdštejnským znakem (Karel Záruba z Hustířan a jeho manželka Anna, rozená z Valdštejna).
Interiér
Interiér je z velké části dochován v původním stavu. Nad osmihrannou lodí je plochá kupole s hlubokými kuklemi. Klenby interiéru jsou imitovány starým hvězdovým klenutím a akcentovány štukovýmižebrovými obrazci. Kruchta na čelní straně lodi má po obou stranách výklenky. Portálový hlavní oltářsvatého Vavřince pochází z roku 1682. Boční protilehlé oltáře s ploše řezanými barokními rámy na stranách jsou zasvěceny svatému Antonínovi a Panně Marii. Kazatelnu z konce 18. století zdobí sochy Víry, Naděje a Lásky. Bohatě zdobenou šestihrannou cínovou křtitelnici z roku 1669 věnovali Rudolf a Viktorie ze Schönfeldu. Renesančně vyřezávané dveře do sakristie pocházejí ze začátku 17. století.[4]