Kostela svatého Prokopa je zřícenina římskokatolického filiálního kostela[1] v Krupce v okrese Teplice. Od roku 1964 je chráněna jako kulturní památka.[2] Stojí na křižovatce dvou silnic třetí třídy mezi Krupkou a Sobědruhy.
Historie
Kostel byl postaven jako farní kostel v dnes již neexistující hornické vesnici Kirchlice v gotickém slohu ve 2. pol. 13. století, nejpozději na počátku 14. století.[3][4] Ze původní stavby se dochoval presbytář. V roce 1331 přestal být farním kostelem. Na počátku patnáctého století byl rozšířen o střední část a západní trojlodní část byla postavena na začátku šestnáctého století. Další úpravy proběhly v letech 1643–1677. V roce 1939 vyhořel a od té doby je zříceninou. V důsledku požáru se zřítily klenby a byl stržen štít.[5]
Stavební a umělecká podoba
Loď kostela je rozdělena do dvou částí. Nejmladší západní část tvořilo síňové trojlodí zaklenuté síťovou klenbou podepřenou čtveřicí štíhlých osmibokých pilířů. Vstupovalo se do ní hrotitým portálem v západní zdi se dvěma zazděnými kruhovými okny po stranách. U bočních oken se částečně dochovala kružba. Do střední části sklenuté hvězdovou žebrovou klenbou se vstupovalo hrotitým portálem v severní zdi a osvětlovala ji dvě hrotitá okna v protější zdi. Na loď na východě vítězným obloukem navazuje obdélný presbytář. Na stěnách oblouku bývaly gotické figurální malby z doby okolo roku 1300.[5] Kromě zmíněných figurálních maleb, zobrazujících sv. Václava, sv. Jiří a apoštoly, se v kostele zachovala ornamentální výzdoba, již zafinancovali krupští těžaři na sklonku středověku.[4]
Obraz v kultuře
Ke kostelu se váže pověst, kterou pod názvem Mše duchů v kostelíčku Svatoprokopském zveršoval František Cajthaml ve sbírce Sto pověstí a bájí severočeských. Obsahově připomíná Erbenovu Svatební košili, ale v několika prvcích se liší. Hlavní postavou není dívka, ale stařenka, a přestože se nerouhá, ale je velmi zbožná, potká ji podobný osud jako Erbenovu hrdinku, je ohrožena nemrtvými. Ačkoli jim těsně unikne, následkem šoku do dvou dnů umírá.[6] Pověst se traduje v několika verzích.
Reference
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 101.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-09-23]. Identifikátor záznamu 155335 : Kostel sv. Prokopa, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ KOVÁŘ, Pavel. Zaniklé Kirchlice pod Krupkou (Teplicko) [online]. regiorevue.cz, 2020-01-17 [cit. 2024-10-02]. Dostupné online.
- ↑ a b KILIÁN, Jan. Příběh z doby neobyčejného šílenství: život a svět krupského koželuha Michela Stüelera za třicetileté války. Praha: Vyšehrad, 2014. 278 s. ISBN 978-80-7429-469-3. Kapitola Potomek, s. 16.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Krupka, s. 153.
- ↑ CAJTHAML, František. Sto pověstí, bájí a příběhů severočeských. Praha: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství, 1924. 151 s. Kapitola Mše duchů v kostelíčku Svatoprokopském, s. 7–10.
Externí odkazy
