Věž kostelaBoční vstup do kostela ve SkalskuJižní fasáda kostela ve SkalskuSocha sv. Jana Nepomuckého ve středu návsi ve Skalsku
Původní gotický kostel je doložen do roku 1364. Z původní stavby zůstala zachována věž, ke které byl v roce 1735 přistavěn servity nový kostel, který byl opravován roku 1879. Věž byla opravována v roce 1825 a v roce 1870 byla snížena. K další opravě věže došlo v roce 1874.[2]
Kostel je jednolodní, obdélný. Má pravoúhlý presbytář a po severní straně hranolovou věž z pískovcových kvádrů. Věž má v přízemi sakristii. Západní průčelí je členěno pilastry, vrcholí štítem a uprostřed má portál. Stěny jsou zevně členěny pilastry a vysokými půlkruhově uzavřenými okny s klenáky. Nejvyšší patro věže je roubené, ukončené cibulí. Ve věži jsou úzká obdélná okénka. V 5. patře východní stěny věže je pos oknem zazděna neúplná deska se znakem a jmény Jana a Bohuslava z Kunvaldu a Dražic (1450–1482), která snad pochází z původní stavby kostela.[2]
Hlavní oltář je barokní z období kolem roku 1735. Architektura hlavního oltáře i sochy patří mezi umělecky kvalitní práce pocházející z některé pražské dílny. Oltář je portálový s tordovanými sloupy a sochami sv. Antonína Paduánského a sv. Františka Xaverského, které jsou po jeho stranách. Uprostřed oltáře se nachází obraz sv. Vojtěcha od Viléma Kandlera z roku 1849. Nejvýše mezi volutami je socha klečícího sv. Havla mezi anděly. Dva boční oltáře jsou rokokové z období kolem roku 1750. Levý boční oltář s obrazem sv. Jana Nepomuckého rozdávajícího almužnu pochází ze 2. poloviny 18. století. Po stranách se nacházejí sochy zakladatelů řádu servitů. Jedná se patrně od sv. Filipa Benicia a sv. Julianu Falconieri. Pravý boční oltář je s obrazem sv. Josefa z období kolem roku 1760. Po stranách tohoto pravého bočního oltáře se nacházejí sochy sv. Jáchyma a sv. Anny. Barokní kazatelna je pětiboká s obrazy čtyř evangelistů je z období kolem roku 1700. V lodi je votivní oltář Kalvárie z roku 1829. Byl postaven na paměť zemřelého Josefa Šichta, s obrazem Kalvárie na dřevě, který je signován: „Martin Teiček v Praze r. 1829“. Křížová cesta pochází z 1. poloviny 19. století. V presbytáři jsou patronátníintarzované lavice z 1. poloviny 18. století a v lodi jsou lavice s řezaným akantem na bocích z téhož období. Cínová křtitelnice má na víku přiletované hlavičky Turků a po obvodu latinskou dedikaci Mikuláše z Třebic k (neurčenému) kostelu sv. Michala, se signaturou autora, konváře Matouše Berounského a s letopočtem 1500.[4][2]
Okolí kostela
Při jižní stěně kostelní lodi je empírová hrobka J. Schichta z roku 1826. Hrobka je s pilastry a bosovanými nárožími. Uvnitř je sousoší Víry, Naděje a Lásky (tří Božských ctností), které je snad dílem Josefa Maxe z období kolem roku 1826. V jihozápadním koutě hřbitova je kostnice. Jedná se o barokní, centrální, šestibokou stavbu s mansardovou střechou. Márnice má uvnitř plochý strop. Při věži je náhrobník se sochou Víry. Jde o kamenickou práci z roku 1860. Barokní socha sv. Jana Nepomuckého, která stojí v obci, pochází z období po polovině 18. století.[2]
Odkazy
Reference
↑MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 173.
↑ abcdefPOCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech P/Š, sv. III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Kapitola Řehlovice (Ústí nad Labem), s. 321–322.
