Podle pověsti kostel založil Jaroslav ze Šternberka roku 1241 po bitvě nad Tatary, ovšem první písemné památky o kostele pocházejí až z let 1253 a 1258. V roce 1620 byl v kostele v kapli svatého Jeronýma[2] pochován Jan Sarkander. Náhrobek byl pořízen roku 1703.[3] Roku 1750 byl kostel barokizován, přičemž Jan Kryštof Handke vyzdobil kostel freskami (sám zde byl pochován roku 1774[4][5]).
Ovšem už roku 1758 byl kostel zrušen a dále byl používán jako skladiště. Ostatky Jana Sarkandera byly v roce 1784 přeneseny do kostela svatého Michala. Hlavní oltář v kostele sv. Filipa a Jakuba v Nových sadech byl přesunut z tohoto kostela.[6] V roce 1802 byla zbořena věž a roku 1839 byl zbořen celý kostel. Na jeho místě pak v letech 1853–1855 postavil Josef Seifert palác tehdejšího okresního hejtmanství ve stylu historizujícího neoklasicismu. Od roku 1948 v budově sídlí Knihovna města Olomouce.
Popis
Kostel se nacházel na dnešním náměstí Republiky (dříve nazývané Mariánské náměstí, v 19. století náměstí Františka Josefa) v místě dnešní knihovny města Olomouce. Byl to gotický trojlodní síňový kostel a měl čtyřhrannou věž.
Před kostelem byl asi 9 metrů vysoký mariánský sloup se sochou panny Marie. Sloup byl postaven asi 1698 na místě dnešní kašny Tritónů a v 1. čtvrtině 18. století přesunut blíže před vstup kostela. Sloup byl v roce 1802 nebo v roce 1839 přesunut do obce Huzová.[8]
Kolem kostela byl hřbitov, na jehož ohradní zdi byly sochy v nadživotní velikosti. Dvě z těchto soch (socha Spasitele a socha Panny Marie, autor Andreas Zahner) jsou vedle vchodu do kostela svatého Michala.[9]
Reference
↑Anonym. Z historie budovy Knihovny města Olomouce na náměstí Republiky I. Knihovna města Olomouce (asi 2007), 1 p. (letáček)