Kormidelní kolo je zařízení, sloužící k ovládání kormidla lodi. Bylo vynalezeno okolo roku 1705[1] a rychle vytlačilo dříve používanou kormidelní tyč. V mnoha případech se užívá dodnes.
Popis
Tvar kormidelního kola se ustálil na loukoťovém kole s mnoha rukojeťmi. S kolem je pevně spojen buben, opásaný lanem tak, aby se při otáčení lano na jedné straně navíjelo a na druhé odvíjelo. Konce lana jsou připevněny k ovládací páce kormidla. Toto uspořádání umožnilo umístit stanoviště kormidelníka na místo s nejlepším výhledem. Díky velkému převodu umožňuje kormidelní kolo ovládání i velmi rozměrného kormidla.
V současnosti kormidelní kolo velkých lodí obvykle ovládá hydraulický nebo elektrický obvod, hydraulický nebo elektrický pohon pak podle jeho signálů pohybuje kormidlem. Na velkých lodích je kormidelní kolo často umístěno v samostatné místnosti zvané kormidelna umístěné na lodním můstku. Kormidelní kolo obsluhuje vycvičená obsluha (námořník) zvaný kormidelník.
Poznámky
Slovo kormidlo je od staršího "korma", záď lodi.[2]
Kormidelními koly byly vybaveny i některé vzducholodi - kormidelní kola tam ale musela být dvě - pro vertikální i horizontální kormidla.
Odkazy
Reference
↑HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 1: Lodě veslové a plachetní do roku 1860. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1985. Dostupné online. 28-053-85. Kapitola III. Zlatý věk plachet, s. 144-145.