Konrád Babraj
Narození	22. dubna 1921 Michálkovice Československo Československo
Úmrtí	26. května 1991 (ve věku 70 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Povolání	sochař
Ocenění	Státní cena Klementa Gottwalda
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Konrád Babraj (22. dubna 1921 Michálkovice – 26. května 1991 Brno) byl český akademický sochař.

Po absolvování reálného gymnasia v letech 1939–1943 vystudoval sochařství na Škole umění ve Zlíně u Karla Hofmana a Vincence Makovského. V letech 1947–1950 byl asistentem na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Brně u V. Makovského.^[1] Byl členem Svazu čs. výtvarných umělců a Českého fondu výtvarného umění. Mezi roky 1954–1969 podnikl několik studijních cest například do Maďarska, SSSR, Francie, aj. Do Skotska se vydal studovat dílo Henryho Moora.^[1]

Ze dvou manželství měl dvě děti. V 50. letech byla partnerkou herečka Vlasta Chramostová. S ní měl syna Konráda, který ve čtyřech letech zemřel.^[2]

• V roce 1954 se stal laureátem státní ceny Klementa Gottwalda (státní cena 2. stupně za pomník Rudoarmějce ve Znojmě).^[3]

Babraj byl především figuralistou, do 1. poloviny 60. let tvůrcem angažovaných pomníků či reliéfů socialistického realismu, jednak s tematikou válečných hrdinů, dále režimních symbolů (Pionýrka, Spartakiáda, Vítání) a portrétistou. Vedle řady portrétů politiků vytvořil také výraznou bustu básníka Josefa Kainara. Dále tvořil sousoší s tematikou rodiny (realizace v Brně - Žabovřeskách, Třebíči, Bohumíně či v Bruntále) nebo samotné ženy (inspirací pro sochu ležící ženy před hotelem Continental v Brně mu byla tehdejší partnerka Vlasta Chramostová). Kolem roku 1965 dospěl k formálnímu modernismu. Známá je také jeho plastika Kontinuita z roku 1968 v Havířově. V letech normalizace se opět vrátil k tradiční politické tematice. Také maloval.

Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Muzea města Brna, v Regionální galerii umění ve Zlíně a na desítkách veřejných prostranství, zejména v Brně a Ostravě.^[4]

• 
  Pomník vojákům Rudé armády z roku 1955 ve Žďáře nad Sázavou
• 
  Pomník vítězství na Mariánském náměstí ve Znojmě z roku 1953
• 
  Pomník Miloše Sýkory z roku 1965 v Ostravě
• 
  Socha Rodina z roku 1981 v Brně-Žabovřeskách
• 
  Pískovcová socha Dívka z roku 1984 v Kroměříži
• 
  Sousoší z roku 1947 na Památníku Rudé armády v Komenského sadech v Ostravě
• 
  Kontinuita, Havířov

• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B-Bař. Praha: Libri, 2005. 154-264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 164–165. 
• Závěrečná práce Bc. Martin Koťa: Sochařská práce Konráda Babraje, obrazová příloha online

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Konrád Babraj na Wikimedia Commons
• Konrád Babraj v Encyklopedii dějin města Brna
• Konrád Babraj v informačním systému abART
• profil na www.sca-art.cz
• KOŤA, Martin. Sochařské dílo Konráda Babraje. Brno, 2013 [cit. 2019-02-05]. Magisterská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Pavel Suchánek. Dostupné online.
• Sergej Machonin: Byl jsem vrácen kultuře (o soše K. B.). Literární noviny. 23/1961, s. 2. Dostupné online. 
• Konrád Babraj v Biografický slovník českých zemí