Kolektor je tunel vedený pod povrchem v různých hloubkách, který slouží k ukládání inženýrských sítí a nahrazuje v zemi uložené sítě. Slouží např. k uložení kabelových rozvodů, telekomunikační sítě či k potrubní poště.

Výhoda použití kolektorů oproti pokládání kabelů do země je snadnější údržba, odstraňování závad, výměna nebo pokládání nových sítí na existujících trasách, neboť není nutné po trase vykopávat zeminu.

Podle způsobu výstavby lze kolektory dělit na:

• Ražené hloubkové kolektory
• Hloubené kolektory
• Mělce ražené kolektory
• Kolektorové podchody
• Technické chodby – pokračování kolektorů v rámci staveb

Technické požadavky na české kolektory stanoví ČSN 73 7505 Sdružené trasy městských vedení technického vybavení.

Kolektorová síť byla budována v letech 1863–1904 v Londýně. Roku 1920 byla zprovozněna ve švýcarském Curychu a v letech 1928–1929 v Berlíně.^[1]

V Praze je systém kolektorů dlouhý cca 94 kilometrů ve správě společnosti Kolektory Praha. První zprovozněný kolektor v Praze roku 1969 v Chotkově ulici. Ve skutečnosti je v Praze víc kolektorů, ale mají různé správce - například 2 km z MTTÚ do bývalé ÚTB,^[2] nebo 26 kilometrů kabelových tunelů ve správě společnosti PRE a další. Ve velmi vzdálené budoucnosti se plánuje rozšíření na asi 120 km.

V Brně je délka kolektorové sítě, budované od roku 1973, cca 21 km. Průměr brněnských primárních kolektorů je 5 m, sekundárních 3 m. Jejich správcem je a. s. Technické sítě Brno.

Jednotlivé kolektory bez ucelenější koncepce byly vybudovány i v Plzni, Mostě, Karlových Varech, Jihlavě, Ústí nad Labem a Ostravě.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kolektor na Wikimedia Commons