Kojetice (německy Kojeditz, Kogeditz, Gottitz, Goietitz) jsou malá vesnice a část statutárního a krajského města Ústí nad Labem v České republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-Střekov. Nachází se jihovýchodně od centra města a jejich katastrální území měří 1,82 km².[3]
Historie
První písemná zmínka bývá kladena do roku 1088.[4] Jedná se však o falzum zakládací listiny vyšehradské kapituly, jehož vznik je kladen až do let 1142–1178.[5] Za vlády Soběslava II. byla ves v držení velmože Hroznaty z Peruce, který ji v roce 1178, společně se Svádovem, Březím, Horními Zálezly, Pohořím, Tašovem, Proboštovem a Ploskovicemi odkázal johanitům. Jako majetek Maltézského řádu byla zmíněná sídla potvrzena knížetem Bedřichem v listině z roku 1188.[6][7] Hašek z Robeč získal ves v roce 1410 jako zástavu od krále Václava IV.[7] Od něj se dostala do držby Jindřicha z Rabštejna, který ji jako součást svádovského statku prodal v roce 1483 Mikuláši z Hermsdorfu.[8] Od roku 1548 byla se svádovským panstvím v majetku pánů ze Salhausenu, než byla v roce 1676 připojena k ploskovickému panství.[7][9]
Na návsi stála od roku 1830 empírová kaple, jednoduchá stavba obdélného půdorysu s pravoúhlým závěrem, krytá sedlovou střechou s hranolovou zvonicí završenou cibulí, s trojúhelným štítem a nárožními polosloupy, uvnitř valeně klenutá, zbořená kolem roku 1970 při úpravě místní komunikace.[7][10][11]
Obecní správa
Od reformy obecní správy v roce 1850 byly Kojetice samostatnou obcí, až do roku 1961, kdy se staly částí obce Malečov. K Ústí nad Labem byly připojeny 1. července 1980.[12][13]
Přírodní poměry
Ves leží v meandru řeky Labe na jejím pravém břehu, v levobřežním údolí Kojetického potoka ve svazích Českého středohoří, v nadmořské výšce 318–325 metrů. Od okolních sídel ji oddělují vrchy Přední hůrka (Fibichberg, 501 metrů), Kopané (Kopane) a Bukovina (Bukowinka).[8]
Sousední katastry:[14]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 213 obyvatel (z toho 101 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci a 211 Němců. S výjimkou osmi evangelíků a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[15] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 264 obyvatel: tři Čechoslováky a 261 Němců. Kromě římskokatolické většiny zde žilo také devět evangelíků.[16]
Vývoj počtu obyvatel a domů v Kojeticích v letech 1869–2011[4][17]
Rok |
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2011
|
Počet obyvatel |
143 |
161 |
167 |
196 |
226 |
213 |
264 |
113 |
107 |
113 |
124 |
88 |
105 |
133
|
Počet domů |
23 |
23 |
23 |
28 |
30 |
30 |
37 |
35 |
23 |
26 |
32 |
31 |
36 |
42
|
Doprava
Vsí prochází silnice třetí třídy číslo III/25841, vedoucí z ústeckého Střekova přes Kojetice, Malečov, Tašov, Rýdeč a Třebušín až k Dolnímu Týnci.[18] Veřejnou dopravu místních obyvatel zajišťuje linka číslo 79 Dopravního podniku města Ústí nad Labem[19] a linka číslo 453 z Libouchce do Malečova Dopravní společnosti Ústeckého kraje.[20]
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-19.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 418–419. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ VELÍMSKÝ, Tomáš. Trans montes, ad fontes!: (přes hory, k pramenům!): K roli újezdů při středověké kolonizaci středních a vyšších poloh na území severozápadních Čech. 1. vyd. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 1998. 148 s. ISBN 80-901828-3-6. S. 46–47.
- ↑ VELÍMSKÝ, Tomáš: Trans montes, ad fontes!... S. 43
- ↑ a b c d SOUČEK, Jiří. Obrazová rukověť obcí a církevních staveb v okrese Ústí nad Labem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Albis international, 1999. 383 s. ISBN 80-86067-41-6. S. 118–119.
- ↑ a b Severní Polabí: Města, obce, osady a lidé severního Polabí od A do Ž na Ústecku: Kojetice [online]. [cit. 2024-12-08]. Dostupné online.
- ↑ ÚLOVEC, Jiří. Hrady, zámky a tvrze na Ústecku. 1. vyd. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 2002. 249 s. ISBN 80-86646-01-7. S. 164–175.
- ↑ POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. 2. K–O. 1. vyd. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 80.
- ↑ Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice. www.znicenekostely.cz [online]. [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970: počet obyvatelů a domů podle obcí a částí obcí podle správního členění k 1. lednu 1972 a abecední přehled obcí a část obcí v letech 1850-1970. Praha: SEVT, 1978. S. 240.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869–2005. 2. díl: Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869–2005 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006 [cit. 2024-12-15]. S. 235. Dostupné online.
- ↑ ČÚZK–Veřejný dálkový přístup: Marushka - Mapový aplikační server: Katastrální území. vdp.cuzk.gov.cz [online]. [cit. 2024-12-08]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 199.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 388.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 321. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Silnice III/25841 na mapovém portálu Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Linka 79 | Dopravní podnik města Ústí nad Labem. www.dpmul.cz [online]. [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Dopravní společnost Ústeckého kraje. ds-uk.cz [online]. [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
Externí odkazy