Birkenfeldské knížectví vzniklo po porážce Napoleona, kdy bylo na Vídeňském kongresu ustanoveno že Prusko musí poskytnout území v Sársku s počtem obyvatel 69 000 k vyrovnání se Sasko-Cobursko-Saalfeldem, Oldenburskem, Hesensko-Homburskem, Meklenbursko-Střelickem a hrabstvím Pappenheim. Zatímco poslední dvě byly vyrovnány odlišným způsobem, jsou skutečně Hesensko-Hombursko, Oldenbursko a Sasko-Cobursko-Saalfeld byla odškodněna malými sousedícím územími na levém břehu Rýna.
Znak knížectví Birkendfeld (samotná šachovnice je znak města Birkenfeld)
Hranici mezi knížectvími Birkenfeld a Lichtenberg tvořila z velké části řeka Nahe. Podobně "obohatil" své území oldenburský vévoda sekularizací původního biskupství Lübeck, ze kterého bylo vytvořeno knížectví Lübeck a stejně jako Birkenfeld se stalo součástí Oldenburska. Původně počítal oldenburský vévoda s kompenzací jako hraniční území nebo územím v Severním moři a nechtěl tak Birkenfeld přijmout a to i přes to, že byl na Vídeňském kongresu povýšen na velkovévodu (sám tento titul odmítl používat).
V roce 1836 kdy se vévoda sasko-kobursko-gothajský rozhodl prodat sousední knížectví Lichtenberg Prusku, stala se z Birkenfeldu enkláva uvnitř Pruska.
V roce 1895 činil počet obyvatel knížectví Birkenfeldského 42 248 obyvatel, což bylo 11,3% z celkového počtu obyvatel Oldenburska.
Politika
Poloha Birkenfeldu, v rámci Oldenburska a Německa. Malé červené území v dolní části.
Birkenfeldské knížectví vysílalo do oldenburské sněmovny 4 poslance. Zároveň mělo stejně jako Lübeck ještě zvláštní provinciální radu s poradním hlasem.
Od roku 1836 náležel Birkenfeld do pruského celního spolku. [1]
Po první světové válce
Po podpisu příměří na konci první světové války se velkovévoda Fridrich August II. vzdal vlády v celém Oldenbursku. Oldenbursko a exklávy Lübeck a Birkenfeld byly původně popsány jako "provincie", a později jako součást země. " Tato oblast byla obsazena francouzskými vojsky pod velením majora Bastiani (vojenský správce). Francouzská okupační politika nebyla velmi ohleduplná.
Dne 14. července1919 na francouzský národní svátek byl sesazen v Birkenfeldu, úřadující předseda vlády a byla vyhlášena "republika Birkenfeld". Pod silným tlakem od té doby obyvatel, ale neměla republika dlouhého trvání. Již v průběhu zápasu o Porúří v roce 1923 následovalo vytvoření tzv. "Rýnské republiky", která se zrodila právě v okrese Birkenfeld, pod ochranou francouzských vojsk.
Tzv. Zákonem o Velkém Hamburku ztratilo Oldenbursko obě svoje exklávy Birkenfeld, jež se stala jako zemský okres Birkenfeld součástí pruské provincie Porýní, a Lübeck (neplést s městem Lübeckem), která byla začleněna do pruské provincie Šlesvicko-Holštýnsko jako součást nově vytvořeného zemského okresu Eutin.
Dnes je území bývalého knížectví rozděleno mezi spolkové země Sársko a Porýní-Falc. Ve spolkové zemi Porýní-Falc tvoří většina území bývalého knížectví okres Birkenfeld, který tvoří také severní polovina bývalého knížectví Lichtenberg.
.svg)
