Kirill (světským jménem: Leonid Nikolajevič Pokrovskij; * 5. srpna 1963, Miass) je ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, arcibiskup a metropolita stavropolský a něvinnomyský.
Život
Narodil se 5. srpna 1963 v Miassu. Jeho otec, dědeček a pradědeček byli kněžími. Jeho dědeček byl pronásledován a vězněn 5 let v pracovním táboře. Byl pokřtěn v chrámu Svaté Trojice v Miassu.[1]
Roku 1970 nastoupil na střední školu a roku 1981 absolvoval školu pracující mládeže v Zagorsku.[1]
V letech 1981–1983 sloužil v řadách Sovětské armády.[1]
Roku 1984 nastoupil na Moskevský duchovní seminář, který dokončil roku 1988. Poté byl vyslán studovat na Sofijskou duchovní akademii v Bulharsku.[1]
Dne 17. září 1989 byl v Trojicko-sergijevské lávře postřižen na monacha a přijal mnišské jméno Kirill na počest svatého Cyrila. Dne 21. září 1989 byl arcibiskupem dmitrovským Alexandrem (Timofejevem) rukopoložen na hierodiakona a 27. září na jeromonacha.[1]
Roku 1990 započal dálkové studium na Moskevské duchovní akademii a vstoupil do kléru nižněnovgorodské eparchie.[1]
Dne 28. prosince 1993 se stal představeným monastýru Zvěstování přesvaté Bohorodice v Nižném Novgorodu a rektorem Nižněnovgorodského duchovního učiliště.[1]
Roku 1994 byl povýšen na igumena.[1]
Dne 6. června 1995 byl v souvislosti přeměny učiliště na seminář jmenován jeho rektorem.[1]
Od roku 1996 působil jako předseda Oddělení vzdělávání nižněnovgorodské eparchie a blagočinný monastýrů eparchie. Roku 2000 byl povýšen na archimandritu.[1]
Roku 2004 byl osvobozen od funkce rektora, představeného monastýru a blagočiného a ustanoven blagočinným 1. Nižněnovgorodského, Vyksunského, Varnavinského a Urenského okruhu.[1]
Od roku 2005 přednášel na Mezinárodní slovanské akademii.[1]
Roku 2006 se stal rektorem Vyksunského duchovního učiliště.[1]
Dne 10. října 2009 jej Svatý synod zvolil biskupem pavlovo-posadským a vikářem moskevské eparchie.[2]
Dne 27. listopadu byl oficiálně jmenován biskupem[3] a o dva dny později proběhla v chrámu Krista Spasitele v Moskvě jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Kirill, metropolita petrský a chersonisoský Nektarios (Papadakis) (Krétská pravoslavná církev), metropolita krutický a kolomenský Juvenalij (Pojarkov), metropolita varněnský a velikopreslavský Kiril (Kovačev) (Bulharská pravoslavná církev), arcibiskup saranský a mordovský Varsonofij (Sudakov), arcibiskup istrijský Arsenij (Jepifanov), arcibiskup tomský a asinovský Rostislav (Děvjatov), arcibiskup verejský Jevgenij (Rešetnikov), arcibiskup vyšhorodský Pavlo (Lebiď), arcibiskup sergijevo-posadský Feognost (Guzikov), arcibiskup nižněnovgorodský a arzamaský Georgij (Danilov), biskup solněčnogorský Sergij (Čašin) a biskup podolský Tichon (Zajcev).[4]
Dne 25. prosince 2009 byl potvrzen ve funkci představeného Donského monastýru.[5]
Dne 5. března 2010 byl jmenován předsedou Synodního výboru pro interakci s kozáky.[6]
Od prosince 2010 do roku 2011 spravoval chrámy Východního moskevského okruhu.[7]
Dne 22. března 2011 se stal členem Vyšší církevní rady[8] a biskupem stavropolským a něvinnomyským.[9] Od 30. května 2011 začal působit také jako rektor Stavropolského duchovního semináře.[10]
Dne 7. června 2012 byl Svatý synodem ustanoven hlavou nové stavropolské metropole[11] a 18. července byl povýšen na metropolitu.[12]
Dne 26. července 2012 byl osvobozen od funkce představeného Donského monastýru.[13]
Dne 1. srpna 2012 byl rozhodnutím prezidenta Ruské federace včleněn do Rady pro záležitosti kozáků při prezidentu Ruska.[14]
Dne 16. listopadu 2017 se stal čestným představeným chrámů Ikony Matky Boží "Utěšitelky" v Moskvě.[15]
Dne 5. dubna 2023 byl jmenován předsedou Synodního oddělení pro interakci s ozbrojenými silami a donucovacími orgány.[16]
Dne 4. května 2023 byl osvobozen od funkce čestného představeného a ustanoven čestným představeným patriarchálního podvorje při chrámu svatého Mikuláše v Zajaickém (Moskva).[1]
Dne 16. května 2023 byl potvrzen ve funkci předsedy Synodního oddělení pro interakci s ozbrojenými silami a donucovacími orgány.[17]
Odkazy
Reference
Externí odkazy