Obchod Khalila Raada na ulici Jaffa v JeruzaléměGrigorjanovo fotografické studio na hlavní ulici v historické části města; napravo proti němu má své studio Khalil Raad[Pozn. 1]Žena v tradičním palestinském oblečení v Rámaláhu, 1920
Raad se narodil v roce 1854 v libanonském Bhamdounu. Jeho otec Anis uprchl z rodinné vesnice Sibnay poté, co konvertoval od maronitské víry k protestantismu. V roce 1860, během sektářských sporů postihujících horské oblasti byl Raadův otec zabit. Po jeho smrti ho Raadova matka vzala i s jeho sestrou Sarah do Jeruzaléma, kde bydleli u příbuzných.[1]
Fotografie
Raad nejprve studoval fotografii u Karapeta Grigorjana (commons.), arménsko – palestinského absolventa fotografické dílny, kterou založil Issay Garabedian, arménský patriarcha Jeruzaléma.[2][1] Raad v devadesátých letech otevřel své vlastní studio v ulici Jaffa, v historické části města, hned naproti ateliéru svého bývalého učitele a začal mu přímo konkurovat.[1] Vztahy mezi těmito dvěma rodinami začaly být napjaté. Poté, co Garabedův syn John v roce 1913 převzal kontrolu nad ateliérem a oženil se s Raadovou neteří Najlou, spory skončily a obě studia začala spolupracovat.[1][3] Jeho manželka pak byla známá jako „nevěsta míru“.
Raad se oženil v roce 1919 s Annie Mullerovou, švýcarskou státní příslušnicí, která pracovala jako asistentka Kellera, fotografa, se kterým Raad studoval ve Švýcarsku v předvečer první světové války. S Mullerovou se vrátil do Palestiny , aby žili v obci Talbija nedaleko Jeruzaléma, kde Raad kandidoval na starostu a byl ve volbách zvolen.[1]
Raad pokračoval ve své fotografické práci na téma: politické události, každodenní život a velké archeologické vykopávky prováděné v Palestině.[1] Jeho fotografické studio bylo v roce 1948 zničeno během židovských útoků na město a rodina byla nucena se odstěhovat, nejdříve na několik měsíců do Hebronu a poté do Raadovy rodné vesnice, Bhamdounu.[1][3] Poté, co ho biskup Ilya Karam pozval do řeckého pravoslavného patriarchátu, Raad tam pobýval od konce roku 1948 až do své smrti v roce 1957.[1]
Fotografická díla
Raadovy fotografie dokumentovaly politické události a každodenní život v Palestině, Sýrii a Libanonu v průběhu padesáti let.[1] Zhotovil přes 1230 skleněných desek, které z jeho ateliéru během arabsko-izraelské války v roce 1948 zachránil mladý italský přítel, který v noci několikrát překročil Zemi nikoho. Také v jeho studiovém archivu byla řada negativů, z nichž některé ještě nebyly vytištěny. Celý archiv byl věnován Institutu palestinských studií a mnoho fotografií bylo publikováno v díle Before their Diaspora[4] v časopise Journal of Palestine Studies.[1]
Sbírka pohlednic, které nesou Raadovu signaturu, je v majetku Středovýchodního centra Oxfordské univerzity. Sbírka obsahuje také čtyřicet tisků portrétů osmanských vojáků v Palestině z první světové války. Tyto fotografie byly zjevně určeny k propagandě osmanských ozbrojených sil, jak uvádí Badr al-Hajj.[1] Ruth Raad, Khalilova dcera, uvedla, že její otec byl přítelem vojenského guvernéra Sýrie pod osmanskou vládou Džamála Paši, který usnadnil Raadův přístup na egyptsko- palestinskou frontu.[1]
Kritika
Raad také vyráběl pohlednice pro turisty. Moderní učenci, jako Annelies Moors, se staví kriticky k prezentaci palestinských Arabů a upozorňuje, že „časté používání biblické konotace, které popisuje jejich životy jako statické,“ tedy, které vyhovují orientalismu charakterizující západní pohlednici vylíčení těch druhých„[Pozn. 2][5]
Akademici, kteří podporovali palestinský národní boj, jako například Bader Al Haj, Walid Khalidi a Elias Sanbar, Khalila Raada kritizovali za jeho fotografie ukazující život v zemi, kritizovali jej, že pomáhá „sionistické“ propagandě. Anneliese Moors, nizozemská výzkumnice, uvedla v reakci na akademiky, kteří podpořili palestinský národní boj, byla přesvědčena, že některé Raadovy fotografie měly konotace z Bible nebo Nového zákona, což dodávalo legitimitu postavám na fotografiích a jejich životům. Moors i izraelská kurátorka Rona Sela však zdůrazňují, že Raad nejprve fotografoval pro komerční a turistické účely. Aby vysvětlila svůj názor, Rona Sela uvedla, že Raad „postrádal politické povědomí“ a přizpůsobil se vzorům, které vypadaly jako „koloniální“ stereotyp, což mělo přímý účinek z písma Křesťanů a Židů. Kromě několika politických shromáždění fotograf během aktivní fotografické éry ve své práci konflikt mezi Araby a Židy nespecifikoval.
Galerie
Prodavač chleba
Sběrači pomerančů
Palestinská matka s dítětem, 1918–1938
Studiový portrét pěti turistů ve středovýchodním oblečení
Odkazy
Poznámky
↑K fotografii na commons existují poznámky. Zobrazíte je pohybem kurzoru myši nad obrázkem.
↑Zakladatel fenomenologie Edmund Husserl označil termínem ti druzí za jeden z koncepčních základů intersubjektivity vztahů mezi lidmi.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Khalil Raad na anglické Wikipedii.
↑ abcdefghijklmBadr al-Hajj. Khalil Raad - Jerusalem Photographer. Jerusalem Quarterly. Institute of Jerusalem Studies, Winter 2001, roč. 11–12, s. 34. Dostupné online. (anglicky)Archivováno 18. 9. 2016 na Wayback Machine.
↑ḴĀLIDĪ, Walīd al-; D.C.), Institute for Palestine Studies (Washington. Before Their Diaspora: A Photographic History of the Palestinians, 1876-1948. [s.l.]: Institute for Palestine Studies 360 s. Dostupné online. ISBN978-0-88728-143-3. (anglicky) Google-Books-ID: U7ltAAAAMAAJ.
SEMMERLING, Tim Jon. Israeli and Palestinian Postcards: Presentations of National Self. [s.l.]: University of Texas Press, 2004. Dostupné online. ISBN9780292702158.
,_1933.jpg)
