Historie karmelitánského ritu sahá do 13. století. Stal se běžnou součástí několika řádů, včetně karmelitského.[2] Karmelitáni jej používali nejdéle, jako hlavní řádový ritus až do roku 1972.[3] Po přijetí mše Pavla VI. coby hlavního řádového ritu, se veřejně mše svatá v karmelitánském ritu nesloužila. Od roku 2012 se nicméně začala objevovat místa, kde ji někteří karmelitáni slouží.[3]
Karmelitánský ritus se pravidelně veřejně slouží na několika místech, zejména v USA.[2][3][4]
Specifika karmelitánského ritu
Oproti římskému ritu (forma extraordinaria) se karmelitánský ritus vyznačuje několika odlišnostmi. Římský kánon a většina mešního řádu je však stejná. Hlavní viditelnou odlišností je nepoužívání biretu; tento karmelitáni nenosí a v těch částech mše, kde by kněz biret použil nosí kapuci. Celebrant činí opakovaně gesto ukřižování – široce rozepjatýma rukama.
Odkazy
Reference
↑The History of the Carmelite Liturgy [online]. ocarm.org [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. (anglicky)