Karl von Schönhals
Polní podmaršál Karl von Schönhals (litografie, 1849, Josef Kriehuber)
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	polní zbrojmistr (1850), polní podmaršál (1846), generálmajor (1838)
Narození	15. listopadu 1788 Braunfels
Úmrtí	16. února 1857 (ve věku 68 let) Štýrský Hradec
Profese	autor, životopisec a důstojník
Ocenění	Řád Marie Terezie (1848)
Commons	Karl von Schönhals
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl von Schönhals (německy Carl Jakob Ritter von Schönhals) (15. listopadu 1788 Braunfels – 16. února 1857 Štýrský Hradec) byl rakouský generál. V rakouské armádě sloužil jako dobrovolník od mládí a vyznamenal se napoleonských válkách. Později byl dlouholetým generálním pobočníkem maršála Radeckého v Itálii a vynikl během italského tažení 1848–1849. Byl nositelem Řádu Marie Terezie (1848) a v roce 1850 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra. Uplatnil se mimo jiné jako vojenský spisovatel.

Pocházel z rodiny německého stavebního rady, za napoleonských válek vstoupil v roce 1807 jako dobrovolník do rakouské armády. V tažení roku 1809 byl vážně zraněn v bitvě u Aspern, v závěrečné fázi napoleonských válek byl znovu zraněn v bitvě u Drážďan (1813), kdy měl již hodnost nadporučíka. V době Stodenního císařství se zúčastnil bojů proti maršálu Muratovi v Itálii. Po napoleonských válkách se v hodnosti kapitána stal důstojníkem generálního štábu, sloužil mimo jiné u 6. pluku polních myslivců v Náchodě^[1], později dislokovaného v Mostě.^[2] Po boku generála Frimonta se v roce 1821 podílel na potlačení nepokojů v Neapoli, poté sloužil opět v Čechách a později v Itálii. V roce 1829 si jej vyžádal generál Frimont jako svého pobočníka v Lombardii^[3] a Schönhals absolvoval rychlý služební postup (major 1829, podplukovník 1830, plukovník 1831).

Od roku 1831 byl dlouholetým pobočníkem vrchního velitele v Lombardsko-benátském království maršála Radeckého.^[4][5] Osvědčil se jako schopný organizátor a štábní důstojník, Radecký jej pověřoval důležitými úkoly. V roce 1838 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v roce 1846 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Významnou úlohu sehrál během revolučních let 1848–1849, kdy byl v Itálii nejprve Radeckého generálním pobočníkem^[6], později byl velitelem zásobování Radeckého armády. Podílel se na strategických plánech italského tažení v roce 1848, mimo jiné bitvy u Santa Lucie. Podle pozdějších hodnocení bylo jeho postavení v Radeckého štábu přeceňováno, protože skutečným řídícím operačním důstojníkem byl generál Heinrich von Hess, s nímž měl navíc Schönhals velmi špatné vztahy v otázce kompetencí.^[7] Po ukončení bojů v Itálii byl delegován jako zástupce rakouské armády u sněmu Německého spolku ve Frankfurtu nad Mohanem.^[8] K datu 28. prosince 1850 byl odeslán do penze v hodnosti polního zbrojmistra.^[9] Od té doby žil zcela v soukromí ve Štýrském Hradci, kde se věnoval spisovatelské činnosti. O domácnost se mu starala neprovdaná sestra Henrietta.

Zemřel svobodný a bezdětný 16. února 1857 ve věku 68 let ve Štýrském Hradci. Zde je také pohřben v evangelické části hřbitova St Peter Friedhof.

Jeho starší bratr Georg von Schönhals (1786–1862) sloužil také v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generálmajora (1846).

Užíval prostý šlechtický titul Edler von Schönhals. Od roku 1847 byl čestným majitelem 29. pěšího pluku^[10] a v roce 1849 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[11] Během své vojenské kariéry získal několik vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.^[12] Za účast v italském tažení 1848–1849 byl dekorován prestižním Řádem Marie Terezie.^[13][14] Na základě řádových stanov mu byl téhož roku udělen šlechtický titul rytíře.

• rytířský kříž Leopoldova řádu (1838)
• rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1848)
• Řád železné koruny I. třídy (1849)
• Vojenský záslužný kříž (1850)

• Řád sv. Anny I. třídy (Rusko)
• Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice I. třídy (Prusko)
• velkokříž Konstantinova řádu sv. Jiří (Království Obojí Sicílie)
• rytíř Řádu sv. Jiří a Sjednocení (Království Obojí Sicílie)
• velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
• rytíř Nejvyššího řádu Kristova (Papežský stát)

Jako spisovatel na sebe upozornil již v mládí pojednáním o bitvě u Slavkova. Později na penzi napsal mimo jiné biografie dvou svých nadřízených (Jan Filip Frimont, Julius von Haynau) a jeho nejvýznamnější práce Erinnerungen eines österreichischen Veteranen aus dem italienischen Kriege in den Jahren 1848 und 1849 se ještě během 19. století dočkala několika vydání v Rakousku a Německu. Mimo jiné byl také autorem spisu o historii 29. pěšího pluku, jehož byl majitelem.^[15]

• Aphorismen aus der Kriegskunst, 1820
• Biographie des K.K.Generals der Kavallerie und Hofkriegspräsidenten Grafen von Frimont, 1833
• Geschichte des k. k . Linien-Infanterie-Regimentes Nr. 29 C. Ritter v. Schönhals, in den Jahren 1848/49, Opava, 1851
• Erinnerungen eines österreichischen Veteranen aus dem italienischen Kriege in den Jahren 1848 und 1849, Stuttgart, 1852
• Biographie des Feldzeugmeisters J. Freiherr von Haynau, Štýrský Hradec, 1853

• TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie 1848–1849; Praha, 2019; 312 s. ISBN 978-80-7557-189-2

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Schönhals na Wikimedia Commons
• Karl von Schönhals in: Biographisches Lexikon des Kaiserthumes Oesterreich
• Karl von Schönhals in: Allgemeine Deutsche Biographie