Pocházel z rodiny německého stavebního rady, za napoleonských válek vstoupil v roce 1807 jako dobrovolník do rakouské armády. V tažení roku 1809 byl vážně zraněn v bitvě u Aspern, v závěrečné fázi napoleonských válek byl znovu zraněn v bitvě u Drážďan (1813), kdy měl již hodnost nadporučíka. V době Stodenního císařství se zúčastnil bojů proti maršálu Muratovi v Itálii. Po napoleonských válkách se v hodnosti kapitána stal důstojníkem generálního štábu, sloužil mimo jiné u 6. pluku polních myslivců v Náchodě[1], později dislokovaného v Mostě.[2] Po boku generála Frimonta se v roce 1821 podílel na potlačení nepokojů v Neapoli, poté sloužil opět v Čechách a později v Itálii. V roce 1829 si jej vyžádal generál Frimont jako svého pobočníka v Lombardii[3] a Schönhals absolvoval rychlý služební postup (major 1829, podplukovník 1830, plukovník 1831).
Od roku 1831 byl dlouholetým pobočníkem vrchního velitele v Lombardsko-benátském královstvímaršálaRadeckého.[4][5] Osvědčil se jako schopný organizátor a štábní důstojník, Radecký jej pověřoval důležitými úkoly. V roce 1838 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v roce 1846 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Významnou úlohu sehrál během revolučních let 1848–1849, kdy byl v Itálii nejprve Radeckého generálním pobočníkem[6], později byl velitelem zásobování Radeckého armády. Podílel se na strategických plánech italského tažení v roce 1848, mimo jiné bitvy u Santa Lucie. Podle pozdějších hodnocení bylo jeho postavení v Radeckého štábu přeceňováno, protože skutečným řídícím operačním důstojníkem byl generál Heinrich von Hess, s nímž měl navíc Schönhals velmi špatné vztahy v otázce kompetencí.[7] Po ukončení bojů v Itálii byl delegován jako zástupce rakouské armády u sněmu Německého spolku ve Frankfurtu nad Mohanem.[8] K datu 28. prosince 1850 byl odeslán do penze v hodnosti polního zbrojmistra.[9] Od té doby žil zcela v soukromí ve Štýrském Hradci, kde se věnoval spisovatelské činnosti. O domácnost se mu starala neprovdaná sestra Henrietta.
Zemřel svobodný a bezdětný 16. února 1857 ve věku 68 let ve Štýrském Hradci. Zde je také pohřben v evangelické části hřbitova St Peter Friedhof.
Jeho starší bratr Georg von Schönhals (1786–1862) sloužil také v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generálmajora (1846).
Tituly a ocenění
Užíval prostý šlechtický titul Edler von Schönhals. Od roku 1847 byl čestným majitelem 29. pěšího pluku[10] a v roce 1849 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[11] Během své vojenské kariéry získal několik vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.[12] Za účast v italském tažení 1848–1849 byl dekorován prestižním Řádem Marie Terezie.[13][14] Na základě řádových stanov mu byl téhož roku udělen šlechtický titul rytíře.
Jako spisovatel na sebe upozornil již v mládí pojednáním o bitvě u Slavkova. Později na penzi napsal mimo jiné biografie dvou svých nadřízených (Jan Filip Frimont, Julius von Haynau) a jeho nejvýznamnější práce Erinnerungen eines österreichischen Veteranen aus dem italienischen Kriege in den Jahren 1848 und 1849 se ještě během 19. století dočkala několika vydání v Rakousku a Německu. Mimo jiné byl také autorem spisu o historii 29. pěšího pluku, jehož byl majitelem.[15]
Aphorismen aus der Kriegskunst, 1820
Biographie des K.K.Generals der Kavallerie und Hofkriegspräsidenten Grafen von Frimont, 1833
Geschichte des k. k . Linien-Infanterie-Regimentes Nr. 29 C. Ritter v. Schönhals, in den Jahren 1848/49, Opava, 1851
Erinnerungen eines österreichischen Veteranen aus dem italienischen Kriege in den Jahren 1848 und 1849, Stuttgart, 1852
Biographie des Feldzeugmeisters J. Freiherr von Haynau, Štýrský Hradec, 1853
Odkazy
Reference
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1817; Vídeň, 1817; s. 371 dostupné online
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1819; Vídeň, 1819; s. 261 dostupné online
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1829; Vídeň, 1829; s. 26 dostupné online
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1832; Vídeň, 1832; s. 54 dostupné online
↑Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich für das Jahr 1845; Vídeň, 1845; s. 298 dostupné online
↑Přehled vrchního velení rakouské armády v Itálii na jaře 1848 na webu austro-hungarian armydostupné online
↑Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 46 dostupné online
↑Služební postup Karla von Schönhalse in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 167 dostupné online
↑Přehled majitelů pěšího pluku č. 29 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 436 dostupné online
↑Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 91 dostupné online
↑Přehled řádů a vyznamenání Karla von Schönhalse in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 70 dostupné online
↑MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 70
↑Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian armydostupné online