Karl baron de Vaux
Nejvyšší hofmistr arcivévody Leopolda
Ve funkci: 1893 – 1898
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní podmaršál (1895), generálmajor (1890)
Narození	20. června 1833 Salcburk
Úmrtí	12. července 1917 (ve věku 84 let) Vídeň
Místo pohřbení	Hietzinský hřbitov
Titul	svobodný pán
Děti	Léon De Vaux
Příbuzní	Karol Lanckoroński (švagr) Thiery Vaux (děd)
Profese	důstojník, voják a pevnostní stavitel
Náboženství	katolicismus
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl svobodný pán de Vaux (německy Carl Ludwig Thierry Alexander Freiherr de Vaux) (20. června 1833 Salzburg – 12. června 1917 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V mládí byl účastníkem několika válečných tažení a uplatnil se jako důstojník ženijního vojska. V c. k. armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1895) a svou kariéru završil jako nejvyšší hofmistr arcivévody Leopolda (1893–1898). Sňatkem se spříznil s polskou šlechtou a byl spolumajitelem velkostatků v Haliči.

Pocházel z francouzské šlechtické rodiny usazené od doby francouzské revoluce v Rakousku, kde jim byl v roce 1792 přiznán baronský titul. Byl vnukem c. k. polního zbrojmistra barona Thierryho de Vaux (1748–1820).^[1] Narodil se jako syn c. k. majora Leonarda de Vaux (1799–1856) a jeho manželky Vilemíny, rozené hraběnky Heussenstammové.^[2] Od mládí sloužil v armádě a v roce 1854 byl již podporučíkem u 16. batalionu polních myslivců v Šumperku. Poté studoval na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a po jejím absolvování byl v hodnosti nadporučíka zařazen do sboru důstojníků generálního štábu ve Vídni. V roce 1860 byl jmenován c. k. komořím^[3] a poté byl v hodnosti rytmistra pobočníkem u generálního inspektorátu ženijních vojsk. Mezitím se zúčastnil války se Sardinií a prusko-rakouské války. Postupoval v hodnostech (kapitán 1876, podplukovník 1879) a od roku 1876 byl pobočníkem arcivévody Leopolda. V roce 1884 byl povýšen na plukovníka a v roce 1890 dosáhl hodnosti generálmajora.^[4] V letech 1893–1898 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Leopolda a v roce 1893 zároveň obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[5] V roce 1895 získal čestnou hodnost polního podmaršála^[6] a po smrti arcivévody Leopolda byl k datu 1. září 1898 penzionován.^[7] Zemřel ve Vídni a je pohřben na hřbitově v Hietzingu.

Za zásluhy byl držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile, při příležitosti odchodu do výslužby se stal nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa (1898). Ve službě u arcivévody Leopolda získal také ruský Řád sv. Anny, pruský Řád červené orlice a italský Řád sv. Mořice a Lazara.^[8]

V roce 1865 se oženil s hraběnkou Alžbětou Lanckorońskou (1844–1896) z vlivné haličské šlechtické rodiny, sestrou významného mecenáše a císařského nejvyššího komořího Karla Lanckorońského.^[9] Alžběta byla dámou Řádu hvězdového kříže a po rodičích dědičkou velkostatku Chodorów v Haliči (dnes Chodoriv, Ukrajina),^[10] kde Karl de Vaux nechal postavit zámek. Z jejich manželství se narodily tři děti. Starší syn Kazimír (1867–1923) krátce sloužil v armádě, byl c. k. komořím a čestným rytířem Německého řádu, mladší syn Leon (1870–1944) působil v diplomacii, za první světové války byl vyslaneckým radou ve Švýcarsku, po zániku monarchie odešel do výslužby. Nejstarší z potomstva byla dcera Alžběta (1866–1940)^[11] provdaná za prince Wladislawa Lubomirského (1866–1934),^[12][13] velkostatkáře a mecenáše umění. Jejich syn Eugen (1895–1982) přijal jméno Lubomirski de Vaux a byl dědicem velkostatku Chodorów. Zdejší zámek byl vypálen za první světové války ruskými vojáky (1915) a Eugen později inicioval výstavbu nového paláce ve stylu art deco (1932–1933).

Karlovi bratranci Ludwig de Vaux (1832–1893) a Leonard de Vaux (1837–1906) sloužili také v armádě a oba dosáhli hodnosti polního podmaršála.^[14]