Karl Jansky studoval fyziku na univerzitě Wisconsin–Madison. V roce 1927 nastoupil do Bellových telefonních laboratoří v americkém státě New Jersey. Zabýval se zde hledáním příčin poruch, které narušovaly transatlantické telefonní hovory. Ty tehdy bylo možné uskutečnit pouze prostřednictvím rádiového přenosu (transatlantický telefonní kabel TAT-1 byl uveden do provozu až v roce 1956) v krátkovlnném pásmu na vlnových délkách 10 až 20 metrů.[5]
Janský sestrojil pro tento výzkum v roce 1931 otočnou anténu na rámové konstrukci, které měla délku 30 m a výšku 6 m. Přijímala radiové vlny s frekvencí 20,5 MHz (odpovídá vlnové délce 14,6 m). Kromě poruch vznikajících bouřkovou činností nalezl v roce 1932 i pravidelně se zesilující a zase zeslabující šumový signál. Zpočátku se domníval, že pochází ze Slunce, ale později upřesnil, že nemá periodu 24 hodin, ale o několik minut kratší (23.56:04) a že je tedy spojen se zdánlivým pohybem hvězd.[5] Po roce měření Jansky zjistil, že signál pochází ze souhvězdí Střelce, z centra Galaxie.
Jansky svůj objev publikoval v roce 1933. Přesto, že se mu dostalo velké pozornosti, Jansky se už jeho dalšímu výzkumu nevěnoval.
V roce 1973 byla na jeho počest pojmenována jednotka intenzity rádiových signálů jansky (zkr. Jy), používaná k měření intenzity rádiových signálů přijímaných z vesmíru.
↑Karl G. Jansky, 44, Authority in Radio; Bell Laboratories Engineer Dies--Discovered Waves of Extraterrestrial Origin [online]. The New York Times, 1950-02-15 [cit. 2010-05-07]. Dostupné online.