Karin Boyeová debutovala sbírkou poezieMoln (1922, Mraky). Po roce 1930 se připojila k hnutí Clarié a postupně se v její tvorbě začaly projevovat sociální motivy.
Později začala psát také romány. Napsala jich pět, Astarte z roku 1931 byl odměněn literární cenou. Nejznámějším jejím prozaickým dílem je antiutopistický román Kallocain, který má několik podobností s mnohem slavnější antiutopií 1984George Orwella. Napsala jej v roce 1940 poté, co navštívila nacistickéNěmecko.
Období mezi oběma světovými válkami autorka reflektovala do své tvorby. Na její psychice zanechalo takové psychické šrámy, že v roce 1941 spáchala sebevraždu.[1].