Studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě.[3] Navštěvoval v letech 1909 až 1910 odbornou pivovarskou školu v Praze. Základní vojenskou službu absolvoval v letech 1904 až 1907 u pěšího pluku 98 ve Vysokém Mýtě. V hodnosti četaře odešel do zálohy. Odjel do Ruska, kde pracoval jako sládek v pivovaru.[4] Působil v Jelci (Orlovská gubernie), potom v Balašově (Saratovská gubernie). Nakonec v Mizači na Volyni.
1914–1920
Plukovník Karel Voženílek - velitel I. československé divize v čs. legiích v Rusku (kolem 1918-1920)[5]Legionařský odznak na čepici
V srpnu 1914 se v Kyjevě přihlásil do České družiny a byl přidělen k její třetí rotě. Od října 1914 vykonával průzkumnou činnost v oblasti nasazení 3. armády gen. Dimitrijeva na jihozápadním úseku fronty, tj. na Dunajci a Sanu. Byl povyšován postupně až do hodnosti podporučíka, v prosinci 1916. Úspěšné provádění průzkumu vedlo k mimořádnému povýšení na praporčíka.[6] V červnu 1917 byl jmenován velitelem 12. roty 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi, na který se Česká družina rozrostla v únoru 1916. Koncem června onemocněl a až do počátku září se léčil v polní nemocnici v Jezerně.[7]
Hlídka československých legionářů na RusiČs. legionáři v Rusku 1918Čechoslováci u obrněného vlakuRuský legionář Karel Voženílek
V listopadu 1917 se stal velitelem III. praporu 1. čs. střeleckého pluku. Od prosince 1917 do března 1918 absolvoval v Polonném školu velitelů praporů organizovanou u štábu 1. čs. střelecké divize Husitské.[8] Po absolvování školy převzal velení II. praporu, se kterým se zúčastnil bojů u Bezenčuku a Buzuluku. Jako velitel Nikolajevské operační skupiny (srpen 1918) byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Koncem září 1918 se stal velitelem 2. čs. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad a hned za měsíc se stal velitelem 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi. V říjnu 1918 převzal po sebevraždě plukovníka Švece velení I. čs. střelecké divise Husitské a počátkem prosince byl povýšen do hodnosti plukovníka. Jako divizní velitel se v prosinci 1918 stal posádkovým velitelem v Kurganu. Stejné funkční zařazení vykonával od března do července 1919 v Irkutsku. Počátkem roku 1920 (v lednu) byl jmenován velitelem předvoje Čs. vojska na Rusi. Do Československa odjel s 18. transportem na lodi Sheridan koncem února 1920.
Do Československa se vrátil koncem dubna 1920. V průběhu tří měsíců (koncem července 1920) předal „legionářskou“ agendu, kterou z pověření štábu Čs. vojska na Rusi vedl.
V červenci 1920 byl jmenován do funkce velitele 1. pěší divize, která vznikla sloučením dosavadní I. čs. střelecké divize Husitské a domácí 1. divize a zúčastnila se bojů na Slovensku. V listopadu 1920 byl povýšen do hodnosti generála V. hodnostní třídy. V době od června do července 1921 absolvoval I. informační kurz pro generály a štábní důstojníky v Praze.
V říjnu 1921 se stal I. zástupcem náčelníka Hlavního štábu čs. branné moci. Do hodnosti generála IV. hodnostní třídy byl povýšen v říjnu 1924. Koncem října odjel do Francie, kde absolvoval stáž u zemského vojenského velitelství v Paříži a různých vyšších velitelství a škol. Zpět se vrátil v září 1925. Po návratu byl ustanoven do funkce přednosty I. odboru MNO. (Všeobecně vojenského). V této funkci pracoval až do začátku okupace republiky německou armádou, kdy byla čs. armáda v roce 1939 rozpuštěna.
Divizní generál Voženílek zemřel v Praze 23. března 1943.
EMMERT, František. Českoslovenští legionáři za první světové války. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 220 s. ISBN978-80-204-3283-4.
HOLEČEK, Vojta; MEDEK, Rudolf. Obrázková kronika Za Svobodu. 1. a 2. díl. Praha: [s.n.], 1925.
Ottův slovník naučný nové doby: heslo Legionáři českoslovenští. Svazek 6. [s.l.]: [s.n.] S. 1115.
PRECLÍK, Vratislav. Bitva u Zborova ovlivnila jednání T.G. Masaryka o naší republice. in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí. Čís. číslo 77, s. 3–7.
PRECLÍK, Vratislav. Zborov a T.G. Masaryk. Registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435. in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí. Červenec 2003, roč. XI, čís. 53, s. 9–11. ISSN1210-1648.
PRECLÍK, Vratislav. T.G. Masaryk - vznik Československa a jeho legionáři. Registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435. in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí. Září-prosinec 2013, roč. XXI, čís. číslo 104, s. 4–11. ISSN1210-1648. PICHLÍK, Karel; KLÍPA, Bohumír; ZABLOUDILOVÁ, Jitka. Českoslovenští legionáři (1914-1920). Praha : Mladá fronta, 1996. 282 s. ISBN80-204-0580-1.
Ottův slovník naučný nové doby. Heslo Československá republika 35. - Československé legie. Svazek 2. [s.l.]: [s.n.] S. 1088 nn.
.Cs.Legie.Rusko.(1918-1920).jpg)
.png){kind=small}
