Karel Valois-Angoulême (28. dubna 1573, Dauphiné – 24. září 1650, Paříž) byl francouzský královský bastard, hrabě z Auvergne, vévoda z Angoulême a autor pamětí.
Život
Karel z Valois se narodil jako nemanželský syn francouzského krále Karla IX. a Marie Touchetové na zámku de Fayet v Dauphiné. Jeho otec zemřel následujícího roku a Karel byl svěřen do péče jeho nástupce Jindřicha III. Jeho matka se pak provdala za Françoise de Balzaca, markýze d'Entragues. Jedna z jejích dcer se jmenovala Kateřina Henrietta a později se stala milenkou krále Jindřicha IV.
Karel z Valois byl pečlivě vzděláván a byl předurčený stát se maltézským rytířem. V šestnácti letech dosáhl jedné z nejvyšších hodností řádu a stal se převorem. Krátce poté se stal vlastníkem velkých statků, které po sobě zanechala jeho babička, Kateřina Medicejská, mezi statky bylo hrabství Auvergne.
V roce 1589 byl zavražděn Karlův strýc Jindřich III., na své smrtelné posteli však král Karla doporučil svému nástupci Jindřichovi IV. Vztah krále a Madame de Verneuil, Karlovy nevlastní sestry, jej velmi znepokojil a v roce 1601 se zapojil do spiknutí savojského vévody, vévody de Biron a pána z Turenne; jedním z cílů bylo přinutit Jindřicha, aby zapudil svou manželku a oženil se s markýzou de Verneuil. Spiknutí bylo odhaleno, Biron a Turenne byli uvězněni a Biron popraven. Karel byl propuštěn po několika měsících vězení, hlavně díky vlivu své nevlastní sestry, jeho tety, vévodkyně z Angoulême a jeho tchána.
Poté vstoupil do nových intrik u dvora španělského krále Filipa III., jednajíc ve shodě s madame de Verneuil a jejím otcem d'Entraguesem. V roce 1604 byli s d'Entraguesem uvězněni a odsouzeni k smrti; markýza byla odsouzena k věčnému uvěznění v klášteře. Snadno totiž získala milost a rozsudek smrti proti ostatním dvěma byl změněn na věčné vězení. Karel zůstal v Bastile jedenáct let, od roku 1605 do roku 1616. Dekret parlamentu (1606), získaný Markétou z Valois, ho připravil o téměř veškerý jeho majetek, včetně Auvergne, ačkoli si stále udržel titul. V roce 1616 byl propuštěn, bylo mu vráceno postavení u dvora a byl vyslán proti jednomu z neloajálních šlechticů, vévodovi z Longueville, který zabral Péronne. Následující rok velel silám shromážděným v Île-de-France a dosáhl několika úspěchů.
V roce 1619 obdržel závětí, ratifikovanou v roce 1620 královským grantem, vévodství Angoulême. Brzy poté byl zaměstnán důležitým jednáním ve Svaté říši římské, jehož výsledkem byla Ulmská smlouva, podepsaná v červenci 1620. V roce 1627 velel velkým silám shromážděným při obléhání La Rochelle; během třicetileté války byl generálem francouzské armády v Lotrinsku. V roce 1636 se stal generálporučíkem armády. Krátce po smrti kardinála Richelieu zřejmě odešel v roce 1643 z veřejného života.
Vévoda byl autorem několika prací:
- Mémoires (Paměti), od vraždy Jindřicha III. do bitva u Arques (1589–1593)
- Les Harangues, prononcées en assemblée de MM. les princes protestants d'Allemagne, par Monseigneur le duc d' Angoulême (1620)
- překlad španělské práce Diega de Torres
Bylo mu také připisováno dílo La générale et fidèle Relation de tout ce qui s'est passé en l'Isle de Ré, envoyée par le Roy à la Royne sa mère (1627)
Karel Valois-Angoulême zemřel 24. září 1650 ve věku 77 let.
Manželství a potomci
V roce 1591 získal výjimku ze slibů maltézského řádu a oženil se se Šarlotou z Montmorency, dcerou maršála Jindřicha, pozdějšího vévody z Montmorency, a jeho první manželky. Měli spolu tři děti:
Jeho první manželka zemřela v roce 1636 a on se v roce 1644 znovu oženil s Františkou z Narbonne, dcerou Karla, barona z Mareuil. S druhou manželkou neměl žádné děti, ona jej přežila a zemřela v roce 1713.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles de Valois, Duke of Angoulême na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
