Karel M. Kmoch (12. října 1839 Pichl[1][2] – 17. dubna 1913 Smíchov[3]) byl český kněz, zaměřený na péči o neslyšící.
Život
Do školy chodil v klášteře Teplá, gymnázium navštěvoval v Plzni. Po absolvování kněžského semináře byl 16. února 1862 vysvěcen na kněze. Působil nejprve v Kouřimi a později u kostele sv. Trojice v pražském Podskalí. Staral se přitom o vyučování dětí trestanců z městského vězení.
Po smrti ředitele ústavu pro hluchoněmé Václava Frosta (1814–1865)[4] získal Kmoch v tomto zařízení místo učitele náboženství. K zaměstnání se postavil velmi zodpovědně. Shromáždil zápisky svého předchůdce a sestavil z nich obrázkovou učebnici náboženství pro neslyšící. O prázdninách pak podnikal studijní cesty za poznáním praxe v jiných evropských ústavech. Když pak roku 1876 zemřel i Frostův nástupce Václav Koťátko, byl Kmoch jednomyslně zvolen ředitelem.
Svým humanismem i odbornými znalostmi, které projevil například v publikaci Příspěvky k dějinám pražského soukromého ústavu pro vzdělání hluchoněmých na oslavu 100letého jeho trvání (1886), si získal věhlas a úctu po celých Čechách. Za zásluhy byl oceněn zlatým křížem.[5]
Zemřel roku 1913 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky.
Reference
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
Externí odkazy