Po škole se vyučil zámečnickému řemeslu. Během vojenské služby pracoval v puškařské dílně ve vídeňskémarzenálu, kde získal cenné zkušenosti.[2] Po odchodu do civilu v roce 1857 začal pracovat ve Werndlově zbrojovce ve Steyru, kde si jeho talentu všiml Josef Werndl a v roce 1861 mu nabídl místo předáka.[pozn. 1] Společně pak začali vyvíjet novou zadovku.[3]
Roku 1863 navštívil Holub společně s Werndlem několik zbrojovek v USA, kde Holub získal další zkušenosti, zejména v Coltově Colt's Patent Firearms Manufacturing Company v Hartfordu ve státě Connecticut.[2][3][pozn. 2]
Armádní zadovka M1867 Werndl-Holub
V roce 1866 dokončil Holub práce na novém závěru pro jejich pušku,[2] kterou v listopadu 1866 a v dubnu 1867 s Werndlem přihlásil k patentové ochraně.[4] Tato jednoranná zadovka s blokovým otočným závěrem nesla zpočátku název Werndl-Holub´sches Hinterladungs-Gewehr (Werndl-Holubova zadovka),[4] nicméně do výzbroje rakouskouherské armády byla v červenci 1867 zavedena jako „systém Werndl“, jelikož Werndl odkoupil od Holuba práva na využití jeho patentů.[4] Holubův přínos tak zůstal širší veřejnosti v podstatě utajen. Puška, jejímž byl spolutvůrcem, však slavila v rakouské armádě řadu úspěchů. Ještě během 1. světové války ji používaly druhosledové jednotky a u celní stráže sloužila až do roku 1918.[2]
Počátkem 70. let 19. století Holub konstrukčně zjednodušil závěr a zámek, čímž vznikl model 1873.[4]
↑ abcd Stručný životopis Karla Holuba. www.guns-info.cz [online]. [cit. 2013-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-03.
Poznámky
↑Ve Stručném životopisu Karla Holuba David Pazdera uvádí, že se Holub seznámil s Werndlem již ve vídeňském arzenálu.
↑Podle Davida Pazdery je tato „tradovaná legenda značně nevěrohodná“. Jako „podstatně pravděpodobnější“ mu připadá, že „Holub pomáhal Werndlovi v USA někdy začátkem druhé poloviny 60. let 19. století nakupovat stroje pro výrobu zadovek“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Holub na Wikimedia Commons