PROFILPELAJAR.COM

Ašına Kelo; 阿史那科罗
	Isiťi-kagan
Doba vlády	552–553
Éra vlády	Severní & Jižní dynastie celková půl roku
Korunovace	552
Úplné jméno	Kara Issik
Tituly	Issik (Ildži)-kagan
Úmrtí	553; Ordu
Předchůdce	Bumin
Nástupce	Kušu Mukan
Potomci	Žotan Puli; Baga Išbara; Kur Baga
Rod	Ašına
Dynastie	Ašına
Otec	Bumin
Matka	Čchang-le
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kara Issik^{[pozn. 1]} byl druhý vládce Gökturecké říše, které vládl v letech 552 – † 553^[1] titulem Issik (Ildži)-kagan. Říše byla založena Ašına klanem v 6. století, v původní vlastí Turků – severním (velkém) Mongolsku. Její centrum Ordu, jež byla jedním z dvou hlavních měst, se nacházelo v Orchonském údolí, v legendární oblasti Ötüken.

Život

Kara byl nejstarší syn wejské princezny Čchang-le a zakladatele Gökturecké říše Ašına Tumenův (Bumin) z rodu Ašına, po kterém získal trůn. Měl dva mladší bratry jménem Ašına Sıťin (Kušu Mukan) a Topo-kagan (Arslan Topo). Byl druhý kagan turecké říše (Nebeští anebo Modří Turci).

Roku 551 jeho otec, vůdce Turků, v severozápadní části Žuan-žuanské říše přinesl těžkou porážku Žuan-žuanům a pod svojí vlajku sjednotil vekou část tureckých kmenů. Poté se prohlásil za prvního a nezávislého vládce Gökturecké říše s titulem „Illig-kagan“. Západní oblasti zůstal spravovat jeho bratr Ašına Šıtienmi (Istemi).

Bumin zemřel roku 552 a byl následován Karou, který vládl asi přes půl rok. Roku 553 přinesl Kara novou těžkou porážku Žuan-žuanské říši. Vyznamenal se ve válce se zbytkem Žuan-žuanů, když je v bitvě na sever od hory Lajšan ^{[pozn. 2]} porazil. Po prvním vyslanci poslal nejlepšího koně a padesát tisíc vojáků do Západní Wej, proti poslednímu chánovi Žuan-žuanů - Tengču-kaganovi (první vláda roku 553) ^{[pozn. 3]}, a po dlouhé přestávce zcela zničil žuan-žuanský režim.

Předtím než zemřel, titul kagana zdědil jeho mladší bratr Ašına Sıťin (Kušu Mukan). Zemřel na otravu na počátku roku 553. Svého otce přežil o pouhých šest měsíců.

Jména a tituly

Kara Issik-kagan nebo ^[2] Kelo (čínsky v českém přepisu Ke-luo, pchin-jinem kēluō, znaky 科罗) či Ming Kelo (čínsky v českém přepisu Ming Keluo, pchin-jinem míngkēluō, znaky 名科罗)
a také Isiťi-kagan (čínsky v českém přepisu I-si-ťi kche-chan, pchin-jinem yǐxījì kěhàn, znaky 乙息记可汗)
osobní jméno Ašına Kelo (čínsky v českém přepisu A-š'-na Ke-luo, pchin-jinem āshǐnà kēluō, znaky 阿史那科罗)

Odkazy

Poznámky

↑ nebo podle variantů v jiných jazycích: Keluo Kara Issyk, 阿史那氏 - Ašına Ši, Askel, K’o-lo, Kara, Irksi, Ildži, Kelo, Kök, Kara Issik-chán, Keluo Qara Issyk, Ming Keluo, Ilci, Isichi, Kelo, Ko-Lo
↑ Lajšan (čínsky v českém přepisu Laj-šan, pchin-jinem làishān, znaky 賴山). Hora se nachází 5 km od Sia-ting-ťia-čen což je město v čínské provincii Šan-tung
↑ Tengču-kagan (čínsky v českém přepisu Teng-ču kche-chan, pchin-jinem dēngzhù kěhàn, znaky 登注可汗), osobním jménem:
Jü-ťiou-lü Teng-ču-čchi-li (čínsky v českém přepisu Jü-ťiou-lü Teng-ču-čchi-li, pchin-jinem yùjiǔlǘ dēngzhùqílì, znaky 鬱久閭登注俟利/郁久闾登注俟利, anebo později také
Jü-ťiou-lü Teng-šu-c' (čínsky v českém přepisu Jü-ťiou-lü Teng-šu-c', pchin-jinem yùjiǔlǘ dèngshūzi, znaky 鬱久閭鄧淑子/郁久閭鄧淑子) (553 – 555)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 乙息記可汗 na japonské Wikipedii.

↑ BAUER, Susan Wise. The History of the Medieval World: From the Conversion of Constantine to the First Crusade. New York, Londýn: W. W. Norton & Company, 22 únor 2010. 746 s. 30 březen 2015. ISBN 978-0-393-05975-5. S. 238. (anglicky)
↑ BIČURIN, Nikita Jakovlevič. Sobranie svedenij o narodach, obitavšich v Srednej Azii v Drevnie vremena 1851 - (СОБРАНИЕ СВЕДЕНИЙ О НАРОДАХ, ОБИТАВШИХ В СРЕДНЕЙ АЗИИ В ДРЕВНИЕ ВРЕМЕНА 1851). Moskva – Sankt-Petěrburg: Izdavateľstvo Akademii Nauk SSSR, 1950. 1181 s. 2005. S. 283. (rusky)

Literatura

KOKAISL, Petr; PARGAČ, Jan; a kol., „Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán“, 1. vydání, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Praha, 2006, 294, ISBN 80-7308-119-9, ISBN 978-80-7308-119-5

Související články

Externí odkazy

GUMILJOV, Lev Nikolajevič. Drevnie tjurki - (Древние тюрки) [online]. 1967, rev. 1999 [cit. 2013-06-30]. Kapitola Časť pervaja. Velikij tjurskij kaganat - (Часть первая. Великий тюркский каганат): Glava V. VNUTRI KAGANATA - (Глава V. ВНУТРИ КАГАНАТА). Dostupné online. (rusky)

Imperiální línie [online]. [cit. 2013-01-29]. Kapitola - Období Tchu-ťüe [a-š'-na]. 突厥 [阿史那氏] (552-743), Čchien Tchu-ťüe. 前突厥 (552-587). Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. (čínsky)

Předchůdce:
Bumin

Kara Issik
2. Kagan Turkutů z Ašınovského klanu
Turkucký kaganát
(552–553)

Nástupce:
Kušu Mukan

[1] variantů v jiných jazycích: Keluo Kara Issyk, 阿史那氏 - Ašına Ši, Askel, K’o-lo, Kara, Irksi, Ildži, Kelo, Kök, Kara Issik-chán, Keluo Qara Issyk, Ming Keluo, Ilci, Isichi, Kelo, Ko-Lo

[3] Lajšan (čínsky v českém přepisu Laj-šan, pchin-jinem làishān, znaky 賴山). Hora se nachází 5 km od Sia-ting-ťia-čen což je město v čínské provincii Šan-tung

[4] Tengču-kagan (čínsky v českém přepisu Teng-ču kche-chan, pchin-jinem dēngzhù kěhàn, znaky 登注可汗), osobním jménem:
Jü-ťiou-lü Teng-ču-čchi-li (čínsky v českém přepisu Jü-ťiou-lü Teng-ču-čchi-li, pchin-jinem yùjiǔlǘ dēngzhùqílì, znaky 鬱久閭登注俟利/郁久闾登注俟利, anebo později také
Jü-ťiou-lü Teng-šu-c' (čínsky v českém přepisu Jü-ťiou-lü Teng-šu-c', pchin-jinem yùjiǔlǘ dèngshūzi, znaky 鬱久閭鄧淑子/郁久閭鄧淑子) (553 – 555)

[2] BAUER, Susan Wise. The History of the Medieval World: From the Conversion of Constantine to the First Crusade. New York, Londýn: W. W. Norton & Company, 22 únor 2010. 746 s. 30 březen 2015. ISBN 978-0-393-05975-5. S. 238. (anglicky)

[5] BIČURIN, Nikita Jakovlevič. Sobranie svedenij o narodach, obitavšich v Srednej Azii v Drevnie vremena 1851 - (СОБРАНИЕ СВЕДЕНИЙ О НАРОДАХ, ОБИТАВШИХ В СРЕДНЕЙ АЗИИ В ДРЕВНИЕ ВРЕМЕНА 1851). Moskva – Sankt-Petěrburg: Izdavateľstvo Akademii Nauk SSSR, 1950. 1181 s. 2005. S. 283. (rusky)

[pozn. 1]

[1]

[pozn. 2]

[pozn. 3]

[2]