Kapucínský klášter na Jejkově je kulturní památka v Třebíči. Na místě renesančního bratrského sboru vznikl barokní klášter řádu kapucínů, který svému účelu sloužil do roku 1950. Vedle toho i později sloužily prostory i jiným účelům včetně vzdělávacích, v současnosti zde sídlí Katolické gymnázium Třebíč.
Kostel
Kostel Proměnění Páně býval součástí kapucínského kláštera na Jejkově, dokončen v roce 1693 na místě bratrského sboru. Nyní je farním kostelem farnosti Třebíč-Jejkov.
Historie
Bratrský sbor
Kapucínský klášter na Jejkově byl založen na podnět Františka Augustina z Valdštejna (1666–1684) roku 1684 na místě bývalého bratrského sboru s modlitebnou, školou, zvonicí a špitálem; sbor si vybudovali v letech 1520–1524. Součástí sboru byla veliká ovocná zahrada s malým rybníčkem. V její jižní části nazývané Pohřební zahrada našli poslední odpočinutí páni Osovští z Doubravice a jejich příbuzní v hrobce uzavřené čtyřmi renesančními mramorovými náhrobky ze začátku 2. poloviny 16. století. V roce 1952 hrobka musela ustoupit staveništi Domu zdraví, proto byly ostatky asi sta osob 18. dubna 1952 přeneseny na městský hřbitov do zděné hrobky rodiny Stašovy. Druhému uložení předcházely obřady v evangelickém kostele. Náhrobkům se stal novým domovem rajský dvůr, resp. „kamenný plácek“ na zámku při bazilice svatého Prokopa.
Jejkovští kapucíni
První kapucíni přišli na Jejkov o dva roky později za vlády Karla Ferdinanda (1684–1702).
Bratři kapucíni se usadili v bývalém špitále. Stavba kláštera byla zahájena roku 1687 a skončena o tři roky později; kostel, funkčně součást kláštera, se začal stavět o rok dříve než klášter. Prvními kapucíny byli superior Chrysogon Budějovický, stavitel Jiří Mnichovský, kazatel Mauric Čech a dva laikové – Ctibor Fulnecký a Sigmund Jihlavský.
V klášteře žilo asi 25 osob, většinou kněží (v roce 1773 konkrétně 15, avšak v roce 1905 pouze čtyři).
Velkým svátkem bývaly Velikonoce, o nichž bývala klášteru hostem třebíčská vrchnost, patronka klášterního kostela. Tradičně se slavil i 22. listopad, svátek svaté Cecilie; ve velkém množství se peklo klášterní cukroví. Dalším velkým kapucínským svátkem byl 2. srpen – Porciunkule, svátek Panny Marie Andělské. Slavily se nepřetržitě od roku 1693, bez ohledu na to, na který den připadly. Jejkovské náměstíčko bývalo v ten den plné kramářů a cukrářů.
Klášter několikrát vyhořel, například v roce 1822, nejničivější požár však přišel v roce 1847; klášter vyhořel, avšak kostel se podařilo zachránit. Po následující dva roky byl klášter a kostel postupně opravován, byla vybudována nová klášterní knihovna, která celá shořel. V roce 1878 byl klášter opět opraven.[1]
V roce 1899 byl zvolen novým kvadriánem třebíčského kláštera Jan Nepomuk Rubringer, v roce 1903 byla zavedena v klášteru křížová cesta, tentýž rok byla také vysvěcena.[1] V témže a příštím roce také došlo ke generální opravě kláštera, jak exteriéru, tak i interiéru. V roce 1905 pak došlo i k opravám přilehlého kostela.[1] V roce 1912 byl z třebíčského kláštera odvolán vikář Linus Mann a na jeho místo nastoupil Aegidius Pytlíček, ten působil v Třebíči do roku 1914, kdy nastoupil na místo vojenského kuráta. Vystřídal jej Metoděj Frank, v červenci 1915 se dalším vikářem stal Klement Hudec a v roce 1916 se kooperátorem stal Vojtěch Netál. V srpnu 1917 pak místo otce Netála nastoupil Timotej Kyselý.[1]
Zrušení kláštera
Konventní kostel byl od kláštera oddělen v roce 1784, kdy byla zřízena Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov. Faru zprvu obsazovala světská moc, ke kapucínskému řádu byla fara inkorporována v roce 1803.
Po roce 1948 byl zřísen státní úřad pro věci církevní, ten v lednu 1950 přijal usnesení, které konkrétně vymezovalo plán rušení mužských klášterů v českých zemích. Kláštery měly být centralizovány a postupně měli být odvlečení příslušníci řádů.[1] Jejkovský klášter byl zrušen násilně v noci ze 27. na 28. duben 1950 v rámci Akce K. Z třebíčského kláštera byli odvlečeni P. kvardián Felicián a P. Libor (do kláštera v Želivě), ředitel serafínského gymnázia P. Gaudenc, P. Milon, P. Matouš, kostelník František Benignus, kuchař František Faustin a František Fulgenc (do kláštera v Broumově); 4. května pak kooperátor P. Evarist (do Želiva) a P. Mořic do semilské nemocnice. V klášteře, resp. na faře zůstal P. Aegidius Pytlíček (z důvodu pokročilého věku 75 let a chatrného zdraví, odešel na trvalý odpočinek a byl vyvázán z duchovní správy, zemřel v domově v Moravci v roce 1966[1]); toho pak vystřídal P. Kassián Válek. V padesátých letech byla zlikvidována i klášterní zahrada, mezi lety 1956 a 1959 byl na jejím místě postaven zimní stadion. V klášteře působila Nemocnice Třebíč a od roku 1963 v budovách klášteru působila SPŠ strojnická. Mezi lety 1968 a 1969 se uvažovalo o obnovení klášterů, v této době přechodně opět působili otec Metoděj Josef Sládek a Marek-Jakub Majer, společenství nakonec čítalo pět kapucínů, ale brzy se rozpadlo. V roce 1980 zemřel administrátor jejkovské farnosti otec Kassián Válek a na jeho místo byl dosazen Antonín Zdeněk Kovář, ten byl posledním kapucínským farářem na Jejkově (zemřel 22. října 2000). V roce 1989 byly budovy kláštera vráceny kapucínskému řádu, klášter však obnoven nebyl.[1]
Školství v klášteře
Školství se v areálu kláštera usadilo v 30. letech 20. století. V letech 1934–1935 byla vybudována budova serafínského gymnázia. Za druhé světové války v této školské budově sídlilo ušní oddělení nemocnice a poté po celých dvacet let vojsko (vojenská správa). Od roku 1963 se objekt vrátil školství: do roku 1998 zde sídlila střední průmyslová škola strojnická, od roku 1999 se sem z ulice 9. května přestěhovalo Katolické gymnázium Třebíč.
Galerie
Osobnosti kláštera
Odkazy
Reference
Literatura a periodika
- FIŠER, R., NOVÁČKOVÁ, E., UHLÍŘ, J. Třebíč. Dějiny města I. 1. vyd. Brno : Blok, 1978. 208 s.
- JOURA, J. Klášterní kapucínský kostel na Jejkově In Horácké noviny 14/2005,
- JOURA, J. Kapucínský klášter na Jejkově In Horácké noviny 12/2005,
- JOURA, J. Portréty staré Třebíče 36 In Zpravodaj města Třebíče, 1977.
Externí odkazy
