Kamilla byla jediná dcera pražského holiče Františka Krémy (1850–??)[2][p. 1] a manželky Aloisie, rozené Šaněkové (1854–??).[3] Rodiče často měnili bydliště a krátce před narozením dcery Kamilly se přestěhovali do Konviktské ulice 291/24 (dnešní sídlo kina Ponrepo).[2] Její literární zájmy byly podníceny učitelkou Vilmou Sokolovou a později Bohuslavou Sokolovou (sestry Karla Stanislava Sokola, mimo jiné v letech 1890–1896 vydavatele Vzdělávací bibliotéky). V roce 1893 se sblížila se Stanislavem Kostkou Neumannem, který byl tehdy ve vyšetřovací vazbě ve věci Omladiny. Jeho prostřednictvím se seznámila s mladou uměleckou generací a po návratu S. K. Neumanna z vězení roku 1895 se účastnila její aktivity.
Dne 14. ledna 1899 uzavřela civilní sňatek se S. K. Neumannem[4][5] a přistěhovala se na Žižkov do jeho olšanské vily čp. 45, centra anarchistické bohémy, kde se mimo jiné organizačně podílela na Neumannově vydavatelské činnosti: časopis Nový kult, edice Knihovna Nového kultu.[6]
V roce 1900 se manželům narodila dcera Kamila, v roce 1902 syn Stanislav. V listopadu 1904 opustil S. K. Neumann rodinu a s novou družkou, Boženou Hodačovou, odešel do Vídně. Své manželce ale zanechal vilu na Žižkově. Manželství bylo úředně rozloučeno v roce 1914.[5] Dům Kamilly Neumannové zůstal střediskem schůzek českých literátů i po odchodu Stanislava Kostky Neumanna.[p. 2]
Po ukončení vydavatelské činnosti (1931) uvedl v roce 1932 Jiří Karásek ze Lvovic, že Kamila Neumannová žije v žižkovské vile sama a má v ní svou expedici nerozprodaných titulů KDA.[7] Další informace o životě Kamilly Neumannové po roce 1932 se prozatím nepodařilo dohledat.
Sedmdesátiny Kamilly Neumannové byly hojně připomínány (viz Literatura). I v době, kdy již byla na odpočinku, nezapomněl tisk její nakladatelskou činnost. Rudé právo připomnělo 24. března 1949 její pětasedmdesátiny.[8] Literární noviny upozornily 27. března 1954 na její osmdesátiny[9] a po její smrti jí věnovaly vcelku objektivní a apolitickou vzpomínku.[10]
Vydavatelská činnost
Aby po odchodu manžela finančně zajistila rodinu, rozhodla se vydávat za pomoci přátel, zejména redaktora anarchistického, později sociálnědemokratického tisku Antonína Boučka a básníka Fráni Šrámka, překladovou knižnici na předplatitelském principu. A. Bouček navrhl název Knihy dobrých autorů (KDA), ten byl později považován za název celého vydavatelství. První svazek vyšel v lednu 1905. Do roku 1914 byl zachován původní rozvrh: měsíčně vycházel jeden svazek o šesti arších za 1 korunu pro předplatitele a za 1,50 K ve volném prodeji. Prvním svazkem knižnice Knihy dobrých autorů byl román Paula AdamaListy z Malajska v překladu S. K. Neumanna. Redaktorem Knih dobrých autorů se záhy stal Arnošt Procházka. Na vydávání se podílel editorsky i překladatelsky, stanovil náklad svazku 1000 výtisků a pevný den vycházení 25. každého měsíce, inicioval založení dalších knižnic, jednal s autory a s vydavatelkou úzce spolupracoval až do své smrti v roce 1925.
Během prvních deseti let si vydavatelství vybudovalo pevný okruh spolupracovníků převážně z družiny Moderní revue a okruh odběratelů a čtenářů zvláště z řad studentů, učitelů, tvůrčí inteligence a anarchistického dělnictva.
V roce 1914 odešlo mnoho odběratelů na fronty první světové války, což způsobilo finanční krizi vydavatelství, která trvala až do konce jeho činnosti. Po válce se navíc mladá generace odklonila od myšlenkových proudů Moderní revue. V roce 1921 zrušilo vydavatelství 15. ročníkem KDA subskripční systém a následujícího roku bylo vydávání z finančních důvodů na dva roky přerušeno.[11]
Po Procházkově smrti obnovila Neumannová v roce 1925 činnost na základě úvěru, opatřeného advokátem Kamillem Reslerem. Toho roku získala knihkupeckou koncesi, kterou však pro nedostatek finančních prostředků nevyužila. Kamilla Neumannová se snažila nalézt nový ediční program a tím i nový odběratelský okruh v mladších čtenářských vrstvách, ale nebyla úspěšná. V roce 1926 se podílela na založení Klubu moderních nakladatelů Kmen, to je však považováno spíše za výraz úcty iniciátorů sdružení k programovým předválečným tradicím vydavatelství než za ocenění jeho současného postavení. Finanční situaci nakladatelství nezlepšila ani propagační akce Kmene s pokusem rozprodat sklad vydavatelství u příležitosti 25. výročí založení KDA v roce 1930.
K 25. výročí založení KDA vyšly v roce 1930 dva rozsáhlé příspěvky v tisku:
Rozpravy Aventina, ročník 5, č. 7, Zdeněk Vavřík: Návštěvou ve slavné vile[12]
Kamilla Neumannová popsala v Národních listech vznik a činnost KDA po dobu 25 let.[13][14][15]
V roce 1931 Neumannová vydávání ukončila, formálně však firma existovala až do počátku okupace.
↑Rodina otce pocházela podle ústní tradice ze severoitalské Cremony.
↑A. C. Nor ve svých vzpomínkách Život nebyl sen věnuje kapitolu "Literární vilka" na Žižkově návštěvám u Kamilly Neumannové koncem dvacátých let.
↑S úctou a obdivem psal o Kamille Neumannové a o edici Knihy dobrých autorůOtakar Štorch-Marien ve druhém díle svých pamětí Ohňostroj: Paměti nakladatele Aventina II (Československý spisovatel 1969, s. 328–331). V knize uvedl i záznam rozhovoru s K. N. z roku 1929.
↑Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství (Kamila Neumannová a Stanislav Neumann) [online]. Národní archiv ČR : Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914 [cit. 2017-07-06]. Dostupné online.
↑Národní muzeum: Žižkovská bohéma/S. K. Neumann a Kamilla Neumannová [online]. Národní muzeum [cit. 2017-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-29.
Aleš Zach: heslo Kamilla Neumannová, in: Lexikon české literatury, díl. 3, sv. 1 (M–O), Praha, Academia 2000, str. 516–518;
Aleš Zach: Ediční dílo Kamilly Neumannové, bibliografický soupis k 100. výročí jejího narození a 20. výročí úmrtí, Strahovská knihovna, Praha, 1976;
Quidam (František Xaver Šalda): Knihy dobrých autorů a Sbírka krásné literatury, Volné směry 10, 1906, č.1, leden, str. 37–40, knižně in: Kritické projevy 6, Praha, Melantrich 1951, str. 117–118
Nn (S. K. Neumann): Překlady, Pozor 7.12.1907 In: Stati a projevy 3 (1969);
M. Marten: KDA, MR 1909, sv. 21, s. 296
G. W. (Winter): Sto knih dobrých autorů, Právo lidu 11.5.1913
K. Dyrynk in Typograf o knihách (1925, s. 238, 320; o grafické úpravě)
K. Neumannová: Za V. H. Brunnerem, Panorama 6, 1928–1929, č. 3/4, září, str. 73–74
VAVŘÍK, Zdeněk. Návštěvou ve slavné vile. Rozpravy Aventina. 1929, roč. 5, čís. 7, s. 75–76. Dostupné online.
K. Neumannová: 25 let KDA, Národní listy 5. a 26. 1., 9. 2. 1930
B. (E. Bass): Čtvrtstoletí s knížkami, LidN 26. 1. 1930
F. Halas: 25 let KDA, Odeon 1, 1929/30, s. 77 a Poděkování, Panoráma 8, 1930/31, s. 24, oboje in: Imagena (1971)
K. Vávra: 25 let KDA, Tvorba 1930, s. 60
jšp (Josef Šup): Olšanská vila, Literární noviny 1940, s. 200
K. Resler: Kamilla Neumannová, vydavatelka KDA, Marginálie 18, 1944/46, s. 38, 82
K 75. narozeninám
J. Seifert: Paní v Olšanské vile, Práce 24. 3. 1949
B. P. (Polan), Lidové noviny 24. 3. 1949
K. K. (Karel Konrád), Rudé právo 24. 3. 1949
Další
K. Resler: nekrolog, Zprávy Spolku čes. bibliofilů v Praze 1956, č. 2–3
L. Hlaváček: Začátky moderní české knihy, Výtvarné umění 1970, s. 359
Aleš Zach: Ediční dílo Kamilly Neumannové, bibliografický soupis k 100. výročí jejího narození a 20. výročí úmrtí, Strahovská knihovna, Praha, 1976