Kameničská vrchovina

Kameničská vrchovina
Krajina u Trhové Kamenice v geologicky pestré Kameničské vrchovině, georeliéfem členité a v rozsahu 275 až 738 m n. m. tvořící geomorfologický okrsek
Krajina u Trhové Kamenice v geologicky pestré Kameničské vrchovině, georeliéfem členité a v rozsahu 275 až 738 m n. m. tvořící geomorfologický okrsek
Nejvyšší bod738 m n. m. (U oběšeného)
Rozloha393,33 km²
Poznámkasoučást geomorfologického celku Železné hory
Nadřazená jednotkaSečská vrchovina
Sousední
jednotky		Skutečská pahorkatina
Stružinecká pahorkatina
Podhradská kotlina
Podřazené
jednotky		v systémovém regionálním členění georeliéfu Česka se nedělí
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Map
Horninybřidlice, gabro, granit, granodiorit, migmatit, ortorula, pararula, rula, svor, vápenec
PovodíChrudimka, Krounka, na okrajích Doubrava, Labe, Svratka
Souřadnice49°48′ s. š., 15°47′10″ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kameničská vrchovina je krajinná oblast (horopisná jednotka) a geomorfologický okrsek o rozloze 393,33 km² v centrální části Sečské vrchoviny, součást pohoří Železných hor v regionálním členění georeliéfu (tvaru zemského povrchu) Česka.[1] Leží z hlediska administrativně správního většinou plochy v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje, částí na jihozápadě (v pásu mezi Rušinovem a Slavíkovem) v okrese Havlíčkův Brod a na jihovýchodě (od Chlumětína k Herálci až Svratce) v okrese Žďár nad Sázavou, náležejících do Kraje Vysočina.[2]

Krajinná oblast o šířce kolem 11 km, například na liniích Hoješín – Licibořice, Spálava – Ctětín, Chlum – Vojtěchov, má protáhlý nepravidelný tvar, orientovaný ve směru severozápad – jihovýchod, o délce přibližně 30 km mezi obcemi Vápenný Podol a Kameničky.[3] Povrchem je ukloněna od jihozápadu k severovýchodu (typicky Seč – Škrovád nebo Modletín – Nasavrky).[2]

Typem georeliéfu členitá vrchovina v nadmořských výškách přibližně 275–738 m, se složitou geologickou stavbou, tvořená hlubinnými vyvřelinami železnohorského plutonu v oblasti Nasavrky – Trhová Kamenice – Hlinsko (až Skuteč ve Skutečské pahorkatině).[4] V silurských vápencích chrudimského staršího paleozoika v oblasti Prachovic a Vápenného Podola se vytvořily tvary tropického krasu.[1] Na jihovýchodě oblasti (Hlinsko) se nacházejí horniny hlinského proterozoika a paleozoika tzv. hlinské zóny, ve sníženině typu kotliny (Kameničky, Herálec až Svratka) horniny svrateckého krystalinika s ostrůvky náležejícími do české křídové pánve.[5]

V centrální části plochý povrch vrchoviny rozrušen hlubokým kaňonovitým údolím Chrudimky, nejvýznamnější řekou krajinné oblasti. Nejníže je situována hladiny řeky kolem 275 m n. m. na katastrálním území města Slatiňany.[3] Horopisem (orografie) nejvyšší geomorfologický okrsek Železných hor, nejvyšších nadmořských výšek dosahuje vrchovina ve dvou pásmech vrcholů.

Na jihozápadě výrazný železnohorský hřbet mezi městem Třemošnice a obcí Slavíkov, vrcholící v Chráněné krajinné oblasti Železné hory vrchem Vestec (668 m n. m.) na katastrálním území Horní Vestec v okrese Havlíčkův Brod náležejícím do Kraje Vysočina. Nad pravým břehem koryta řeky Chrudimky, od vodní nádrže Seč k obci Dědová vnitřní hřeben s nejvyšším vrcholem se zeměpisným názvem U oběšeného (738[6] m n. m.) na katastrálním území obce Svratouch v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje.[7]

Geografie

V geografii Česka je Kameničská vrchovina situována od nejnižší polohy u řeky Chrudimky ve Slatiňanech v nadmořské výšce 275 m k vrcholu U oběšeného s nadmořskou výškou 738 m severozápadně nad Svratouchem, s nejvyšším bodem Kameničské vrchoviny, současně Železných hor a jejich jihovýchodní části nazvané Sečská vrchovina.

Ve směru severovýchod – jihozápad stoupá terén od Chrudimky, nedaleko „Mostu knížete Auersperga“ ve Slatiňanech, k vrchům Hůra (393 m n. m.), Na chocholce (452 m n. m.), Na hranicích (564 m n. m.) a Bučina (606 m n. m.) nad Podhradskou kotlinu, kterou vrchovina obepíná od východu v oblasti Prachovic a Vápenného Podola, od jihu návrším Na farářství (522 m n. m.) s městem Sečí a na západě lokalitou s národní přírodní památkou Kaňkovy hory nad Třemošnicí.[3]

Kaňkovy hory (hřeben až 560 m n. m.) jsou součástí jihozápadního hřbetu Železných hor, pokračujícího směrem na Rušinov (Bučina 627 m n. m.), Spálavu (Spálava 663 m n. m.) a Horní Vestec (vrch Vestec 668 m n. m.). Jihovýchodní pásmo vnitřního hřebene Železných hor se táhne nad pravým břehem Chrudimky, od jejího ostrého ohybu v prostoru vodní nádrže Seč pod vrchem Olšina (559 m n. m.) a stoupá nadmořskou výškou s vrchy Borovina (603 m n. m.), Krásný (617 m n. m., stejnojmenný zaměřený trigonometrický bod 614,2 m n. m.), Plesný (611 m n. m.), Svárov (613 m n. m.), Medkovy kopce (638 m n. m.), Čertovina (655 m n. m.), Dědovský kopec (676 m n. m.) a od něho vrcholí dvěma výběžky, v jihozápadním směru s vrchem Pešava (697 m n. m.) a v jihovýchodním s nejvyšším vrchem U oběšeného (738 m n. m.).[2]

Kameničskou vrchovinu lze přibližně vymezit obcemi (místy) po jejím obvodu od severu: Chrudim (nejsevernější bod v lokalitě Podhůra), Slatiňany (nejnižší poloha v úrovni hladiny řeky Chrudimky nedaleko „Mostu knížete Auersperga"), Škrovád, Licibořice, Nasavrky, Ctětín, Včelákov (lokalita Paseky), Dolní Holetín, Pokřikov (železniční zastávka), Krouna (rybník Pilský), Rychnov (podél Rychnovského potoka k silnici I/34), Pustá Kamenice (od silnice I/34 svahem vrchu U javoru 659 m n. m., železniční zastávka nad rybníkem Kamenice, lokalita Radčany, bezejmenný vrchol 639 m n. m. nad lokalitou Pekelec), Čachnov (lokalita Kovářka), Krouna (lokalita V hliníkách, řeka Krounka pod Kořenným kopcem 667 m n. m.), Svratouch (vrchol sedla 707 m n. m. mezi vrchy U oběšeného a Otava), Svratka (koryto řeky Svratky), Herálec (lokality Brušovec, Kocanda, rybník Šantrůček), Lhoty (Krejcarský potok v lokalitě Pod Mýtem), Vortová (vrch Černá skalka 659 m n. m., lokalita Staré Hutě), Krucemburk (lokalita Rychtářka), ostrý výběžek ve směru městyse Vojnův Městec, Košinov, Všeradov (soutok potoka Slubice a řeky Chrudimky), Trhová Kamenice (Mlýnský rybník), Zubří, Křemenice, Slavíkov, Podmoklany, Sloupno, Lhůta, Běstvina, Třemošnice (koryto Zlatého potoka, Hedvikov, východní úpatí Kaňkových hor), Horní Počátky (lokalita Dvorce s korytem Počáteckého potoka), Žďárec u Seče, svahy vrcholů Pod Bučinou (542 m n. m.), Bučina (606 m n. m.) a Prachovický kopec (485 m n. m.), Míčov-Sušice, Uherčice (lokalita Rozpakov), Čejkovice, Rabštejnská Lhota a opět Chrudim.[3]

Původ názvu

Zeměpisné jméno (oronymum) je odvozeno od sídelní lokality Kameničky (část městyse Trhová Kamenice), ležící na svahu vnitřního hřebene Železných hor nad řekou Chrudimkou, s typickým georeliéfem krajiny centrální části Kameničské vrchoviny.

Geomorfologie a přírodní poměry

Geomorfologie řadí Kameničskou vrchovinu mezi geomorfologické okrsky v rámci regionálního členění georeliéfu provedeného systémově pro celé území Česka. Řádově nejnižší geomorfologická jednotka se dále nedělí, charakterizuje ji obecně typ georeliéfu se stejným původem povrchových tvarů a s podobnou výškovou polohou. V seznamu geomorfologických jednotek je označena pětimístným indexem IIC-3B-1.[1]

Tvoří skladebnou část geomorfologického podcelku Sečská vrchovina (index IIC-3B) spolu s dalšími třemi geomorfologickými okrsky: Skutečská pahorkatina (index IIC-3B-2), Stružinecká pahorkatina (index IIC-3B-3) a Podhradská kotlina (index IIC-3B-4). V rámci Sečské vrchoviny je horopisně nejvyšším geomorfologickým okrskem.[7]

Z hlediska historie geomorfologického vývoje georeliéfu je Kameničská vrchovina součástí geomorfologického celku Železné hory (index IIC-3), severním okrajem sousedí (Míčov-Sušice až Rabštejnská Lhota) s jeho podcelkem Chvaletická pahorkatina (index IIC-3A).[3]

Na několika úsecích se sousedícími geomorfologickými okrsky tvoří rozhraní[3] s několika rozdílnými geomorfologickými celky:

Přírodní oblast náleží do dubo-bukového, bukového až jedlo-bukového vegetačního stupně, zalesněna je převážně smrky, v malých lokalitách s příměsí borovice a bukových porostů na menších plochách. Nejzachovalejším místem se zbytky původních jedlových bučin s klenem a lokalitou pralesního charakteru je jedna z nejstarších chráněných lokalit v českých zemích od roku 1933 v přírodní rezervací Polom nad Horním Bradlem. Ukázkou bučin a suťových lesů jsou svahy lokalit národní přírodní památky Kaňkovy hory a na území významné geologické lokality Lichnice – Kaňkovy hory,[5] dnes stejnojmenné evropsky významné lokality a také národní přírodní rezervace Lichnice (částečně na území geomorfologického okrsku Podhradská kotlina).

Chrudimka

Související informace naleznete také v článku Chrudimka.

Významný podíl na utváření krajinného rázu Kameničské vrchoviny má řeka Chrudimka, nejvýznamnější vodní tok v rámci geomorfologického okrsku. Vytvářením erozních rýh a údolí formovaných do výšky i do šířky (fluviální eroze) doznala krajina v průběhu geologického času významných změn. Rozsáhlé prameniště řeky leží na katastrálním území obce Kameničky, významný je Filipovský pramen severozápadně od vrcholu U oběšeného, vyvěrá v nadmořské výšce přibližně 705 m[8] na okraji lesní lokality Humperky, na rozhraní katastrálních území obcí Krouna a Svratouch, pod horní hranou vysokého svahu (cca 50 m) jihovýchodně nad vesničkou Filipov (přibližně 660 m n. m.), od ní název pramene.[2]

Pramenné zdrojnice na více místech několika obcí: Kameničky (lokalita V kopaninách a v části obce Filipov lokalita U Ovčína), Dědová (severně od vrchu Na kopci 681 m n. m. a jihozápadně od vrchu Na Bahnech 663 m n. m., v lokalitě přírodní památky Bahna), Krouna (s bohatě rozvětvenými přítoky v lesní lokalitě Humperky, s nejznámějším Filipovským pramenem na rozhraní katastrálních území obcí Krouna a Svratouch).

V horním toku protéká řeka územím hlubinných magmatických hornin (granit a granodiorit a také diorit a gabro).[5] Kamenité koryto dalo řece původní místní název Kamenice. Údolí protékané řekou od Kameniček k městu Hlinsko jsou poměrně široká, řeka obtéká velkým obloukem vrcholy Pešava (697 m n. m.) a Hrobka (688 m n. m.), ležící na katastrálním území obce Jeníkov, u obce Hamry byl využit výhodný údolní profil koryta řeky ke stavbě první vodní nádrže na Chrudimce se sypanou vodní hrází (vodní nádrž Hamry).[9]

Od levostranného přítoku Slubice odděluje Chrudimka korytem Kameničskou vrchovinu od Stružinecké pahorkatiny, ležící nad jejím levým břehem. Od Trhové Kamenice je údolí sevřenější svahy vrchů podél obou břehů a v prostoru vodní nádrže Seč se Chrudimka stáčí k severovýchodu v ostrém ohybu, který dal v minulosti řece pomístní jméno Ohebka a skalnímu výstupu se zříceninou hradu název Oheb (též přírodní rezervace Oheb).[2]

Řeka v několika lokalitách rozřezává plochý povrch vrchoviny hlubokým až kaňonovitým údolím, nejvýrazněji v lokalitě Krkanka se stejnojmennou přírodní rezervací (v Kameničské vrchovině přibližně k pravostrannému přítoku Debrný pod Nasavrky) a také v lokalitě Peklo s přírodní rezervací Strádovské Peklo (již ve Skutečské pahorkatině), kde se její tok stáčí více severněji ke Škrovádu. V krátkém úseku ve Slatiňanech se řeka Chrudimka vrací na území Kameničské vrchoviny v nejnižších polohách.[2] Ve Slatiňanech opouští Kameničskou vrchovinu a oblast Železných hor.

Celkem 867,07 km² činí plocha povodí Chrudimky,[10] délka toku od Filipovského pramene po řeku Labe přibližně 106 km a cca 489 m výškový rozdíl vodního pramene (705 m) a ústí řeky do Labe v říčním km 966,66 na území města Pardubice, v nadmořské výšce přibližně 216 m.[8]

Zajímavost řeky

Chrudimka ve středním toku, s velkými změnami směru koryta, poznamenána složitým geologickým vývojem v průběhu třetihor (geologického období náležejícího do éry kenozoika), s probíhajícím úklonem železnohorské zemské kry k severovýchodu. Podle nálezu sedimentů se předpokládá, že řeka (dnes Chrudimka) protékala v severozápadním směru v hydrogeografické ose Trhová Kamenice – vodní nádrž Seč (pod sídelní lokalitou Horní Ves v katastru Hoješín) a dále pokračovala dnešním korytem Počáteckého a následně Zlatého potoka, s ústím do řeky Doubravy. Na základě probíhajících změn v georeliéfu (v důsledku zdvihu zemského povrchu na železnohorské tektonické linii) řeka výrazně změnila tok do směru současné hydrogeografické osy Chrudimky od vodní nádrže Seč k údolní nádrži Křižanovice.[9]

Geologie

Geologické podloží rozsáhlého území je velice rozmanité, tvoří ho horniny migmatit, granodiorit v centrální části a u Třemošnice, břidlice, prachovec (silt), vápenec kolem Prachovic a Vápenného Podola s krasovými jevy (Páterova a Podolská jeskyně), křemenec mezi Rabštejnem a Slatiňany, granit, granodiorit a tonalit mezi Sečí a Liboměřicemi, migmatit a ortorula u Krouny až Pusté Kamenice, pararula a migmatit mezi Horním Bradlem a Rušinovem, gabro nad Horním Bradlem, granodiorit kolem Trhové Kamenice, břidlice a ortorula u Hlinska a také svor v okrajové části na jihovýchodě mezi Chlumětínem a Čachnovem.[5] V oblasti nivního sedimentu podél vodních toků je to písek a štěrk.

Rozsáhlý tzv. žulový Skutečsko – nasavrcký masiv je ze severu uzavřený usazeninami staršího paleozoika (prvohory), z jihu horninami železnohorského paleozoika až proterozoika (starohory). Výrazný je tzv. železnohorským zlomem na jihozápadním okraji, s horninami kutnohorského (ohebského) krystalinika.[1]

Geologické lokality

Česká geologická služba dokumentuje v oblasti významné geologické lokality:[5]

  • Běstvina – Javorka (štola, odval, bývalý lom, ID 3586).
  • Ctětín (jámový lom, ID 3625).
  • Čachnov (zatopený lom – skarn, ID 2811) a lokalita Ruda (zavezený lom, pozůstatky šachty po dobývání železné rudy, ID 2812).
  • Deblov (skalní výchozy, ID 3592).
  • Dědová – lokalita Humperky (opuštěný malý lom, ID 2934) a Fortna (skalka, ID 2935).
  • Horní Lhotka – lom (opuštěný malý lom na styku amfibolitu a migmatitu, ID 2631).
  • Hudeč (pramenné vývěry, ID 3609).
  • Chrudim – lom Podhůra (ID 3616).
  • Kameničky – Volákův kopec (na vrcholu Vojtěchova kopce zatopený kamenolom, skalní stěny tvořené pararulou, ID 1757).
  • Kraskov – Havířské jámy a sejpy (zářez a ústí štoly, ID 3661).
  • Krkanka (skalní výchozy, mrazové sruby, ID 1632).
  • Krouna (skalní výchozy, ID 2936).
  • Křemenice (zavezený lom, v 19. století se dobýval křemen pro výrobu skla, ID 2636).
  • Libkov (opuštěný lom, ID 3613).
  • Nasavrky (výchozy zvětralých granitoidů, zatopené malé lomy, ID 3597), lom Debrný (opuštěný stěnový lom, ID 3660).
  • Nehodovka (ID 2634).
  • Polánka (jámy opuštěného lomu, ID 3614).
  • Prachovice (rozsáhlé ložisko vápence a vápnitých břidlic v areálu velkolomu s různými typy hornin i minerály v krasových dutinách, ID 3657).
  • Proseč (bývalý stěnový lom, ID 3620).
  • Pustá Kamenice (skalní výchoz, ID 2942).
  • Rabštejnská Lhota – Na skalách (opuštěný lom, odkryté mořské křídové sedimenty, ID 112) a Jeskyně u Tyrolského domku (ID 3666).
  • Rychnov – Hapova skála (skalní uskupení, ID 2940).
  • Seč – Oheb (skalnatý ostroh se strmými stěnami, ID 1586).
  • Sloupno (terasovitý lom na drcené kamenivo na rozhraní katastru Sloupno a Slavíkov, nad lomem tzv. Štikovská vyhlídka (Štikov) s rozhledem na část hlavního jihozápadního železnohorského hřbetu a také na terénní val tzv. Dlouhé meze v geomorfologickém okrsku Doubravská brázda, ID 2635).
  • Srní (jámový lom, ID 3627).
  • Třemošnice – Lichnice - Kaňkovy hory (ID 1601).
  • Vápenný Podol (skalní výchoz u kostela, ID 3595), Páterova jeskyně (ID 3605) a Podolská jeskyně (ID 3604).
  • Žďárec u Seče (skalní výchozy, ID 3606).

Vodstvo

Vodstvo v krajinné oblasti náleží z větší části do povodí Chrudimky. Rozsáhlé prameniště Chrudimky leží nad obcí Kameničky, rozvodnici řeky lze vymezit, přibližně od nejsevernějšího bodu, obcemi (místy): Dědová (polohy 676 m n. m. a 677 m n. m. u silnice směr Čertovina), vrchol Na Bahnech (663 m n. m.), lesní lokalita Humperky (686 m n. m.), Svratouch, vrchol U oběšeného (738 m n. m. s rozhraním na hlavním evropském rozvodí Labe – Dunaj), Chlumětín, vrchol Na Myškově kopci (715 m n. m.), odbočka Paseky ze silnice Chlumětín – Kameničky, Kameničky, lokalita V dolci (683 m n. m.), Vojtěchův kopec (674 m n. m.), rybník Krejcar na rozhraní s Chlumětínským potokem v lokalitě Rejha, lesní lokalita Ohrady (637 m n. m.), rybník Groš, výškový bod Na chochole (645 m n. m.), Jeníkov (výškový bod 641 m n. m.), lokalita Na cimbále (660 m n. m.), výškový bod 670 m n. m., vrchol Hrobka (688 m n. m.), silnice II/343 s geodetickým bodem 681,52 m n. m., vrchol Pešava (697 m n. m.), výškový bod Na kopci (681 m n. m.) a opět polohy v katastru Dědová.[11]

Několik menších vodních toků odvádí vody na severu (s potoky Podolský, Citkovský, Bylanka v okolí Vápenného Podola a také Červeným a Markovickým potokem) do řeky Labe a na jihozápadě do řeky Doubravy (Počátecký a Zlatý potok v oblasti Žďárce u Seče, Blatnický potok a Barovka u Chloumku). Vodní toky mezi Včelákovem a Krounou (Ležák, Žejbro, Krounka) odvádí vody na severovýchodě oblasti a tvoří již mimo Kameničskou vrchovinu levostranné přítoky Novohradky, která je dnes pravostranným přítokem Chrudimky v oblasti Heřmanoměstecké tabule. Malá část území na úbočí vrcholu U oběšeného na katastrálním území obce Svratouch je odvodňována stejnojmenným potokem (na území města Svratky v dolním toku s názvem Řivnáč) v povodí Svratky.[3]

Vodní toky

  • Chrudimka, levostranný přítok Labe, nejvýznamnější řeka krajinné oblasti tvořící její hydrogeografickou osu od jejího prameniště nad obcí Kameničky v části Filipov, který dal jméno hlavní zdrojnici řeky Filipovský pramen. Označení a úpravu okolí pramene provedli v roce 1973 žáci středního učiliště bývalého národního podniku Transporta Chrudim a stalo se výchozím místem pro vlastivědnou stezku Krajem Chrudimky s cílem ve městě Chrudim.[12] Řeka do 17. století jmenovaná Kamenice,[13] od jejího názvu údajně odvozen i název obce Kameničky (modrý hrot ve znaku znázorňuje symbol pramene řeky).[14] Jiný zdroj uvádí naopak, že od místa prameniště nad obcí Kameničky bylo odvozeno pojmenování řeky (podle místa, kudy protéká),[15] například ve středním toku s názvem Ohebka, podle ostrého ohybu koryta řeky patrném ve vodní nádrži Seč. V průběhu 17. století řeka označena zeměpisným jménem Chrudimka[13] podle města Chrudim, protékaném v dolním toku.
  • Krounka, levostranný přítok Novohradky, prameniště severně od vrcholu U oběšeného (738 m n. m.), na hranici katastrů obcí Krouna a Svratouch, protéká Skutečskou pahorkatinou a na rozhraní s Novohradskou a Štěpánovskou stupňovinou opouští pod Shoří oblast Železných hor.
  • Ležák, levostranný přítok Novohradky, prameniště západně pod vrcholem Medkovy kopce (638 m n. m.) na okraji části obce Horní Holetín, v horním toku s názvem Holetínka, v Dolním Holetíně vtéká do Skutečské pahorkatiny a od bývalé osady Ležáky nese název Ležák, v Bítovanech pod rybníkem Farář opouští oblast Železných hor.
  • Počátecký potok, levostranný přítok Zlatého potoka, prameniště jihozápadně od vrcholu Bučina (534 m n. m.), nedaleko silnice II/340 na katastru Seč spojuje vody v rybníku Dolní Peklo se Zlatým potokem v Podhradské kotlině.
  • Zlatý potok, pravostranný přítok Doubravy, prameniště severovýchodně od vrcholu Pod bučinou (542 m n. m.) na katastrálním území Seč, protéká Podhradskou kotlinou a v Třemošnici na rozhraní s Ronovskou kotlinou opouští oblast Železných hor.
  • Žejbro, levostranný přítok Novohradky, prameniště s několika zdrojnicemi na loukách ve svahu Dědovského kopce (676 m n. m.) na katastrálním území Kladno u Hlinska, protéká Skutečskou pahorkatinou a ve Vrbatově Kostelci opouští oblast Železných hor.

Rybníky

Mezi rybníky s větší plochou patří:

  • Bojanovský rybník (katastr Bojanov).
  • Groš (katastr Kameničky, průtočný řekou Chrudimkou).
  • Horní rybník (katastr Nasavrky)
  • Krejcar (katastry Kameničky a Chlumětín v části Krejcar, obtočný, napájený Chlumětínským potokem).
  • Malý Černý rybník (katastr Košinov, průtočný potokem Valčice).
  • Návesník (katastr Vortová), přírodní památka Návesník (kód ÚSOP 1704).
  • Novomlýnský rybník (katastr Bojanov).
  • Panský rybník (též Pilský v katastru Krouna, obtočný a napájený potokem Kamenická voda).
  • Rohozenský velký rybník (katastr Rohozná u Trhové Kamenice, průtočný Rohozenským potokem, přírodní rezervace Strádovka).
  • Trojan (katastr Horní Bezděkov u Bojanova).
  • Utopenec (katastr Vortová, průtočný Vortovským potokem), přírodní památka Utopenec (kód ÚSOP 1705).
  • Zlámanec (katastr Vortová, průtočný Vortovským potokem), přírodní památka Zlámanec (kód ÚSOP 1637).

Rybniční soustavy

Přírodní podmínky vytvořily na několika místech možnosti pro vybudování rybničních soustav:

  • Kamenické, též nazývané Trhovokamenické rybníky; Chobot, Mlýnský rybník, Velká Kamenice (Trhová Kamenice), průtočné Chobotovským potokem (v části přírodní památky: Mlýnský rybník a rybník Rohlík, Zadní rybník).
  • Kochánovické rybníky; Čabrousek, Perný rybník, Vilém, Hluboký rybník (Trpišov), průtočné bezejmennou vodotečí se dvěma odtoky, z rybníka Perný s potokem Podhůra (levostranný přítok Chrudimky v městě Chrudim) a z Hlubokého rybníka bezejmennou vodotečí, levostranným přítokem Okrouhlického potoka vtékajícího do řeky Chrudimky v katastru Svídnice, podél rybniční soustavy vedena naučná stezka Kolem Kochánovických rybníků (Smrkový Týnec – Kochánovice).
  • Ratajské rybníky na území přírodní památky a evropsky významná lokality; Dolní-, Prostřední- a Horní Rataják (Hlinsko), průtočné bezejmennou vodotečí, k rybniční soustavě vedena turistická trasa (Hlinsko, Betlém – rozcestí Ratajské rybníky).
  • Rohozenské rybníky; Hubský, ve stejnojmenné přírodní rezervaci, Nový a bezejmenný rybník (Rohozná u Trhové Kamenice), průtočné bezejmennou vodotečí odvádějící vodu do Rohozenského potoka přitékajícího z Rohozenského velkého rybníka (v části přírodní rezervace Strádovka).

Vodní díla

Vodní díla v rámci „Generálního programu upravování řek" v českých zemích byla v roce 1903 zahrnuta do plánu výstavby vodních nádrží na řece Chrudimce za účelem akumulace vod pro ochranu území před povodněmi a vylepšení průtoku v době sucha ležících na katastrálních územích Hamry, Seč a Křižanovice a po toku řeky za nimi. V průběhu dalších let byly plány upravovány v důsledku energetických požadavků na výstavbu vodních elektráren souvisejících s rozvojem průmyslu a zaváděním elektřiny do obytných staveb. Vodní díla s výhodou využívají profil koryta řeky v hlubokých údolích sevřených skalními výstupy bočních svahů.[9]

  • Vodní nádrž Hamry (v katastrech Hamry a Studnice, na řece Chrudimce v říčním km 93,133), vybudována v letech 1907–1912 se sypanou zemní hrází s výškou koruny 17,7 m nad základovou spárou, původně určená k zadržování velkých vod, od roku 1961 je využívaná také jako vodní zdroj k úpravě na pitnou vodu pro širší oblast kolem Hlinska, oblast vodní nádrže s ochranným pásmem je veřejně nepřístupná.
  • Vodní nádrž Seč (v katastrech Seč a Proseč u Seče, na řece Chrudimce v říčním km 50,722), vybudována v letech 1924–1935 v úzké soutěsce mezi skalními výchozy Oheb a Vildštejn s obloukovou zděnou hrází z lomového kamene a výškou koruny 42 m nad základovou spárou, určená k akumulaci vod pro úpravny vody „Seč" a „Monako" a energetickému využití vodní elektrárnou pod přehradní hrází, vodní nádrž je určená i pro sportovní rybolov, sporty a rekreaci. 
  • Vodní nádrž Padrty (v katastrech Seč a Horní Bezděkov u Bojanova, na řece Chrudimce v říčním km 47,920), vybudována jako vyrovnávací vodní nádrž odtoků z vodního díla Seč, s přímou zemní hrází se železobetonovým jádrem a výškou koruny 8 m nad dnem koryta řeky, v roce 1990 vybavena zařízením pro energetické využití akumulované vody malou vodní elektrárnou.
  • Vodní nádrž Křižanovice (v katastrech Křižanovice a České Lhotice, na řece Chrudimce v říčním km 37,150), vybudována v letech 1947–1953 na začátku skalnatého údolí Krkanka, s přímou betonovou hrází a výškou koruny 31,7 m nad základovou spárou, určená k akumulaci vod pro úpravnu vody „Monako" ve Škrovádu, energetické využití v malé vodní elektrárně v přehradní nádrži a ve vodní elektrárně Práčov ležící ve Skutečské pahorkatině.

Výškové body

Vrcholy je Kameničská vrchovina horopisně nejvyšší krajinnou oblastí Železných hor v části pohoří nazvané Sečská vrchovina. Nejvýraznější jsou dvě pásma s řadou vrcholů, jedno na jihozápadním tzv. železnohorském hřbetu mezi Třemošnicí a Slavíkovem s nejvyšším vrchem Vestec (668 m n. m.) nad Stružineckou pahorkatinou. Druhým pásmem je železnohorský hřeben v centrální části, táhnoucí se od vodní nádrže Seč nad pravým břehem Chrudimky, přibližně v jiho-jihovýchodním směru k prameništi řeky, nad ním nejvyšší bod vrchoviny s názvem U oběšeného (738 m n. m.).

Kratší dvě pásma vrcholů se táhnou od rozhraní se Skutečskou pahorkatinou, jedno nad levým břehem Chrudimky od Slatiňan k vrcholu Bučina (606 m n. m.) nad Podhradskou kotlinou a druhé nad pravým břehem řeky od Nasavrk (Českých Lhotic, s rozhlednou Boiika) ke skalnatému ostrohu (553 m n. m.) se zříceninou hradu Oheb nad vodní nádrží Seč.

Nad levým břehem Chrudimky je několik výrazných vrchů, zhruba od Vratkova se odklání od hlavního železnohorského hřbetu více východněji řada z nich ve směru k Trhové Kamenici se Zuberským kopcem (651 m n. m., pod vrcholovou částí rozhledna Zuberský vrch) nad Stružineckou pahorkatinou. V krajině další výrazné kopce se objevují od soutoku Slubice s Chrudimkou u Vítanova ve směru ke Svratouchu (v oblasti Studnic, Kameniček a Chlumětína).[2]

Železnohorský hřbet na jihozápadním okraji s pásmem vrcholů stoupající nad Stružineckou pahorkatinu (Třemošnice – Slavíkov), vzdálenost cca 18,5 km severní úpatí Kaňkovy hory – vrch Vestec[3]:

Svah železnohorské klínové kry na severním okraji (levý břeh řeky Chrudimky), pás vrcholů stoupající nad Podhradskou kotlinu (Chrudim – Prachovice), vzdálenost cca 10 km vrcholy Podhůra – Bučina[3]:

Železnohorský hřeben centrální části, souvislé a nejdelší pásmo vrcholů táhnoucí od vodní nádrže Seč do oblasti prameniště Chrudimky a Krounky na rozhraní s geomorfologickým okrskem Borovský les (Proseč u Seče – Svratouch), vzdálenost cca 28 km vrcholy Olšina – U oběšeného[3]: 

Národní geopark Železné hory

Centrální část Kameničské vrchoviny od roku 2012 překrývá Národní geopark Železné hory, prezentuje geologickou historii. Pro účely geoturistiky jsou vybudovány v Kameničské vrchovině informační stanoviště vázající se na příslušné lokality, na některých místech s ukázkami hornin a jejich popisky (Vápenný Podol, Nasavrky). V oblasti Kameničské vrchoviny (Ctětín, Srní) jsou také dosud činné kamenolomy s těžbou žuly, která je příkladem hlubinné vyvřelé horniny (intruzivní hornina). V lokalitě Podhůra nad Chrudimí byl u křižovatky turistických tras[16] vztyčen symbolický menhir z křemencové horniny, pocházející z podloží lokality, nazvaný „Strážce brány Železných hor".[17]

Lokality v geologickém času:

Ochrana přírody a krajiny

Z hlediska ochrany přírody a krajiny je Kameničská vrchovina na vymezených lokalitách zvláště chráněným územím ve smyslu Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, s mnoha přírodně a krajinářsky cennými lokalitami. Na jihovýchodě součástí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, zhruba od linie Vojnův Městec – Trhová Kamenice – Hlinsko – Krouna – Pustá Kamenice, severozápadní část v Chráněné krajinné oblasti Železné hory, přibližně od linie Podmoklany – Trhová Kamenice – Vysočina – Včelákov – Nasavrky – Licibořice – Škrovád.

Chráněné krajinné oblasti

Kameničskou vrchovinu z velké části překrývají územím dvě velkoplošné chráněné krajinné oblasti mající společnou hranici mezi městysem Trhová Kamenice a obcí Vysočina. Od roku 1970 Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy s lokalitami na katastrálních územích Trhová Kamenice, Vysočina, Hlinsko, Krouna, Pustá Kamenice, Svratouch, Herálec, Vortová a Vojnův Městec.[18] V roce 1991 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Železné hory s lokalitami na katastrálních územích Trhová Kamenice, Slavíkov, Třemošnice, Seč, Křižanovice, Chrudim, Nasavrky, Včelákov a Vysočina.[19]

Přírodní rezervace

Národní přírodní památka

Kaňkovy hory jsou názvem národní přírodní památky vyhlášené Ministerstvem životního prostředí ČR dne 14. 1. 2016 v katastrálním území Dolní Počátky, Počátky Horní, Javorka, Kubíkovy Duby a Třemošnice nad Doubravou. Předmětem ochrany je přírodní útvar s výskytem lesních ekosystémů bučin, suťových lesů, mokřadních olšin a lužních lesů, biotopu společenstva hnízdících lesních ptáků, též holub doupňák (Columba oenas) a lejsek malý (Ficedula parva) a vzácného a ohroženého čolka horského (Ichthyosaura alpestris, též Triturus alpestris). Malým okrajem zasahuje do Podhradské kotliny v Horních Počátkách nad levým břehem Počáteckého potoka, rozhraní geomorfologických okrsků tvoří východní úpatnice části železnohorského hřbetu s názvem Kaňkovy hory.

Přírodní památky

Kulturní krajina

Osídlování krajiny je spojeno s vnitřní kolonizací Železných hor. Nejdříve vznikaly osady podél vodních toků a na okrajích krajinné oblasti původně s nepřístupnými lesními lokalitami. Těžce přístupná místa v polohách vyšších nadmořských výšek byla ještě ve středověku osídlena jen řídce. U obchodních cest, v okolí zdrojů nerostných surovin, na vyvýšeninách nad vodními toky byla budována hradiště. S příchodem Keltů v 6. až 5. století př. n. l. (starověk) do oblasti dnešní české kotliny (kmeny označovanými názvem Bójové) vzniklo keltské oppidum v oblasti Hradiště (část obce České Lhotice). Větší počet sídelních lokalit vznikal postupně podél řeky, od 17. století nesoucí název Chrudimka, v důsledku snazší dostupnosti, potřeby vodního zdroje a později i využívání vodní energie.

V nejnižších polohách zasahuje okrajem katastru do Kameničské vrchoviny v lokalitě Podhůra město Chrudim, rozkládající se na obou březích řeky, jejíž název byl od města odvozen. Podle archeologických výzkumů se v místě objevilo opevněné sídliště (Pumberky) již kolem 5. století př. n. l. (souvislost s oppidem u Českých Lhotic). Kolem 7. až 8. století se objevují Slované a v oblasti dnešní Chrudimi budují hradiště, z roku 1055 pochází písemná zmínka o Chrudimi. Význam sídelní lokality vzrůstal s budováním obchodní zemské cesty z Čech na Moravu. Ve středověku patřila Chrudim mezi významná města českého království.[20]

Podél řeky pronikali první kolonizátoři hlouběji do centrální části vrchoviny. Poměrně vysoko nad pravým břehem Chrudimky, na rozhraní Kameničské vrchoviny a Skutečské pahorkatiny, vzniklo město Nasavrky (osídlení již Kelty, z roku 1318 první písemný záznam, uváděn majitel Kunrát de Nassawyrch).[21] Dále proti toku řeky nad jejím levým břehem, u jihozápadního okraje krajinné oblasti, vzniklo při získávání úrodné půdy sečením divokých porostů město Seč (název původní osady od slova sečení, z roku 1318 první písemný záznam, uváděn majitel vladyka Svenek de Syeze). V 17. století se stala Seč známá nálezy perlorodky říční v Chrudimce pod Ohebem.[22]

S budováním obchodních cest byly stavěny strážní tvrze, například Hlinecká tvrz (Hlinsko),[15] rybniční tvrz Kamenice (Trhová Kamenice),[23] tvrz Odranec (Svobodné Hamry).[24] Příchodem dalších obyvatel vznikaly zpravidla pod hradišti a kolem tvrzí osady. Na rozvoji osad se podílela rozšiřující se těžba dřeva a nerostných surovin (železná ruda, kámen), zemědělská produkce (len) a řemeslná výroba (hrnčířství, kovářství aj.). Vznikaly především vesnice, v místech s vhodnějším terénem pro další rozšiřování sídel, lepšími podmínkami pro vznik řemesel a obchodu a také s propojením dopravními cestami získávají později některé z obcí statut města (Hlinsko, Nasavrky, Seč, Trhová Kamenice).

Se šířením vzdělanosti na venkov přišel zájem blíže poznat krajinu a její obyvatelé, fenomén krajiny a život na venkově (Hlinsko, Kameničky, Trhová Kamenice a další lokality) se stává námětem literárního zpracování (Karel Václav Rais, 1859–1926) a krajinomalby (Antonín Slavíček, 1870–1910). Zájem architektů a stavitelů (např. František Schmoranz, 1814–1902) přichází s rozvojem výstavby obytných sídel (urbanizace, Chrudim), také úpravami a restaurováním historických staveb (kulturní památky) i jejich stavbou (např. kaple Panny Marie s hrobkou rodiny Rüklů, Dolní Bradlo).

Na mnoha místech vybudována řada lidových a sakrálních staveb, které změnily krajinný ráz a dnes dokumentují historii krajiny (například Betlém Hlinsko, památková rezervace lidových staveb). Některé stavby lidové architektury ohrožené zánikem na původním místě byly ve 20. století soustředěny do muzea v přírodě v obci Vysočina, v sídelní lokalitě Veselý Kopec (již Stružinecká pahorkatina) vytvořena ucelená expozice lidových staveb a technického stavitelství (vodní mlýn, pila aj.) v rámci Muzea v přírodě Vysočina (dříve Soubor lidových staveb Vysočina), expozice je součástí Národního muzea v přírodě.

V roce 1862 vznikl v českých zemích spolek Sokol, na mnoha místech byly založeny tělovýchovné organizace podporující i morální růst českého národa (Trhová Kamenice rok 1892).[23] V bývalém Rakousku-Uhersku byl v listopadu 1867 vydán nový Zákon „O právě spolčovacím" (č. 134/1867 ř.z.)[25] a následně přijata i tzv. prosincová ústava, čímž byly v českých zemích vytvořeny širší podmínky pro zakládání nejrůznějších spolků (vzdělávacích, čtenářských, vlastenecky zaměřených a podporujících českou řeč, též spolek v Trhové Kamenici). Vlastivědné poznávání krajiny podpořil v roce 1888 vznik Klubu českých turistů, později vznikly pobočky (Hlinsko rok 1923).[26]

Významná pro rozvoj vzdělávání na venkově byla první česká encyklopedie publicisty, politika, také účastníka slavnostního svěcení zvonů kaple Panny Marie dne 30. srpna 1894 v Dolním Bradle,[27] vlastence Františka Ladislava Riegra (1818–1903), vydaná v letech 1860–1874 pod názvem Slovník naučný, spoluautor lexikograf, novinář a spisovatel Jakub Josef Dominik Malý (1811–1855). V letech 1888–1909 publikován Ottův slovník naučný, dnes významný v mnoha faktografických datech, zejména z oblasti historie, objevily se veřejné knihovny (Hlinsko rok 1899, podnět dal bývalý spolek národních jednot, dne 21. června 1884 založená Národní jednota pošumavská).[28]

Na podporu českého školství vznikly matice školské (Ústřední matice školská zakládající české školy vznikla 5. prosince 1880). Vzrůstal zájem o historii, založeny muzejní sbírky a muzea (v současnosti Městské muzeum a galerie Hlinsko, historické muzeum vzniklo v roce 1874, jedno z nejstarších v Čechách).[29]

Jihovýchod krajinné oblasti – CHKO Žďárské vrchy

Oceněním krajiny s její historií, lidovou kulturou a přírodními pozoruhodnostmi bylo v roce 1970 začlenění jihovýchodní části Kameničské vrchoviny (kromě malého území mezi Včelákovem a Krounou) do nově vzniklé Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, jejíž jádro v Hornosvratecké vrchovině (Žďárské vrchy) navazuje na krajinnou oblast Železných hor (Sečská vrchovina), přibližně se severozápadními okraji katastrů obcí Svratouch, Svratka, Vortová a severním okrajem obce Herálec. V oblasti horního toku řeky Chrudimky se nachází sídelní celky a přirozená centra, jejichž vznik a vývoj je úzce spjat s krajinou Kameničské vrchoviny, dotvářejí její krajinný ráz a jsou spojené také s jejím uměleckým obrazem. V pramenné oblasti Chrudimky vznikla obec Kameničky,[13] v horním toku řeky město Hlinsko a dále po řece městys Trhová Kamenice.

Kameničky

Související informace naleznete také v článku Kameničky.

Kameničky, obec v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy s rozsáhlým prameništěm vodního toku, podle kamenitého koryta původně nazývaného Kamenice, od níž byl název obce odvozen.[13] Filipovský pramen, nejvydatnější zdrojnice řeky, od 17. století s názvem Chrudimka, se nachází na okraji lesního prostoru Humperky (rozhraní katastrů obcí Krouna a Svratouch) v nadmořské výšce 708 m (níže další prameny). Po prudkém svahu stékají vodoteče k Filipovu (část obce Kameničky), podle kterého byl pramen pojmenován, do nadmořské výšky 640 m s rozsáhlými vlhkými loukami a mokřinami.

Souvislost obce s vodním tokem se objevuje ve znaku Kameniček jako modrý vydutý hrot v červeno-stříbrně polceném štítu, součástí vlajky je modrý pruh spolu se třemi zelenými „kopci", symboly vyjadřují souvislost s krajinou, ve které obec leží (znak a vlajka registrována v roce 2000).[30] Nad sídelní zástavbou ve směru k Chlumětínu a Krejcaru se nachází výrazný „Vojtěchův kopec" (673, 8 m n. m.) se zatopeným bývalým kamenolomem (geologicky zajímavá lokalita)[5] v přírodní rezervaci „Volákův kopec". 

Chrudimka v úzkém korytě napájí vodou na jihozápadním okraji obce rybník Groš spolu s málo vydatným Chlumětínským potokem. Druhý největší rybník v katastru byl vyhrabán v oblasti rozsáhlých vlhkých luk, plochou rozsáhlejší je na jižním okraji obce rybník Krejcar (část v katastru Chlumětín).[2] Za rybníkem Groš se Chrudimka zařezává do svahů vrchoviny a v luční nivě meandruje ve směru sídelní lokality Lány.[2] Břehové porosty tvoří olše a vrba, v lesním porostu místní typ borovice, typická pro lesní porost v okolí. Ekotyp borovice se stal podnětem pro vytvoření lesní naučné stezky „Borovice lánská" (zřizovatel Lesy České republiky, Lesní správa Nasavrky), v Krejcarském lese vedená mezi lokalitami „Hliníky" (od silnice II/343, katastr Chlumětín) – „V Mýtě" (katastr Vortová).[31]

Rozvoj původně osady z přelomu 13. a 14. století spojen s přírodními zdroji (dřevo, železná ruda, vodní energie), písemná zmínka pochází z roku 1350 v souvislosti s připojením farnosti k Biskupství litomyšlskému, v roce 1392 součást panství náležejícího k hradu Rychmburk, ve 14. století uváděna v soupisu majetku názvem „Kameniczka", v 15. století osada s rychtou „Rejchlova Kamenice".

V 18. století získal panství Filip Kinský (založil panský ovčín, dnes sídelní lokalita Ovčín). V oblasti Filipova stál původně panský dvorec vzniklý v souvislosti s těžbou dřeva dodávaného pro železárny a sklárny (železná huť vystavěna v lokalitě Lány,[32] železářský hamr v Kameničkách, sklářská Mariánská Huť[33]). Obživa obyvatel se vázala na zemědělství, tkalcovství a řemeslnou výrobou. Pro zpracovatelské firmy v Hlinsku se tkaly tzv. žinylkové koberce a plátno.[13]

V letech 1764–1766 vystavěn na místě dřevěného barokní kostel Nejsvětější Trojice, v roce 1855 zřízena samostatná fara, prvním farářem P. Josef Pardus, působící v Kameničkách od dubna roku 1851 do své smrti v červenci 1892 (pohřben v areálu kostela u hlavního vchodu).

Krajina a život obyvatel byla inspirací pro literární námět, osoba Josefa Parduse literární předlohou pro faráře Antonína Kalouse, hlavní postavu románu „Západ", obec tam pojmenovaná „Studenec", autorem učitel a spisovatel Karel Václav Rais (1859–1926). V literárním díle zmíněn obraz krajiny Železných hor.[34]

Román vyvolal zájem poznat krajinu u českého impresionistického malíře Antonína Slavíčka (1870–1910), na podzim roku 1903 ho spisovatel do Kameniček přivedl. Malíř-krajinář pobýval v obci v letech 1903–1905, svými obrazy (například s názvem „U nás v Kameničkách" a „Volákův kopec") proslavil Kameničky i přírodu Českomoravské vrchoviny. Působila zde řada dalších umělců, i například český malíř Herbert Masaryk (1880–1915), syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a Charlotty Garrigue Masarykové.[13]

Hlinsko

Související informace naleznete také v článku Hlinsko.
Město Hlinsko se rozkládá v údolí podél obou břehů řeky Chrudimky, výchozí místo pro turistiku v CHKO Žďárské vrchy a v jihovýchodní části Železných hor, na obzoru uprostřed záběru vrchol Vestec (668 m n. m.)

Hlinsko, město v horního toku řeky Chrudimky, přirozené centrum jihovýchodu krajinné oblasti.[35] Původně sídlo nad levým břehem řeky, později se zástavbou i na pravém břehu, ve svahu železnohorského hřebene s Medkovými kopci (638 m n. m.) a Čertovinou (655 m n. m.), severozápadně od vrcholu Pešavy (697 m n. m.).

Intravilán se rozkládá v polohách 550 – 600 m n. m., název odvozen od „hlíny", zeminy typu nezpevněné sedimentární horniny, ložisko kvalitního jílu dalo vzniknout hrnčířství. Původně osada s názvem Hlína (rok 1073),[36] strážní osada ze 12. století při zemské obchodní cestě Čechy – Morava, od 13. století sídelní lokalita Hlinské,[36] povýšení na městečko pravděpodobně za vlády Václava IV., v době husitských válek pod správou husitského hejtmana.[37]

Ve 14. století náleželo k rychmburskému panství (Vartenberkové a další), z erbu pánů z Pardubic odvozen městský znak (polovina bílého koně v kroku, s modrou uzdou v červeném poli),[38] z roku 1413 pochází písemná zmínka o Hlinecké tvrzi, nejstarší dochované stavbě.[35]

V polovině 16. století rozhodl Ferdinand I. o zřízení královské celnice, za vlády Marie Terezie uděleny práva trhu na prodej lnu, plátna, vlny a příze. S rozvojem řemesel vznikala v průběhu 18. století na pravém břehu řeky Chrudimky zástavba lidových stavení nazvaná Betlém (v současnosti vesnická památková rezervace lidových staveb, expozice a sídlo Muzea v přírodě Vysočina, dříve Soubor lidových staveb Vysočina), výrazně měnící vzhled lokality (na místě původních pastvin vystavěna roubená stavení hrnčířů a tkalců).[39]

Zdrojem obživy obyvatel města a okolí bylo také plátenictví a zpracování dřeva, včetně výroby dřevěných hraček[40] (též Krouna). Významné skutečnosti ovlivňující jihovýchod krajinné oblasti a jeho přirozené centrum v průběhu posledních třech stoletích:

19. století

V 19. století se rozvíjí textilní výroba, kožešnictví, v okolí města vzniklo více kamenolomů (těžbu zahájil také lom na tzv. šedomodrou žulu, vlastnosti a tzv. ušlechtilý vzhled kamene využit ve stavitelství, český architekt a teoretik architektury Ladislav Žák (1900–1973) použil žulu v projektu památníku pro pietní místo Ležáky[41]). V roce 1834 získalo Hlinsko statut města,[37] v letech 1865–1919 a také 1949–1960 bylo sídlem okresu. Pro rozvoj města a okolí byl významný rok 1871 s dokončením železniční trati, dnes trať 238 Pardubice – Havlíčkův Brod. Železniční stanice pojmenována „Hlinsko v Čechách", stala se důležitým překladištěm průmyslových výrobků a zboží na jihovýchodě oblasti.

Železniční trať projektována také ve variantě Chrudim – Nasavrky – Trhová Kamenice,[23] na vedení trasy přes Hlinsko měl výrazný podíl národopisec Karel Adámek (1840–1918), rodák z Hlinska, pocházející ze selského rodu v Jeníkově.[42] V roce 1868 vystoupil s podporou českého státoprávního uspořádání na setkání lidu pod Košumberkem, v roce 1874 se podílel na založení muzea v Hlinsku a v roce 1885 sepsal 1. díl práce nazvané Z naší doby (vydaná tiskem v roce 1886), v níž podrobně popisuje demografickou, kulturní a hospodářskou situaci v zemích Koruny české.[43] Jeho syn, etnograf, historik a spisovatel Karel Václav Adámek (1868–1944) je autorem monografie Lid na Hlinecku, spoluzakladatelem národopisného spolku a spoluorganizátorem národopisné výstavy uspořádané v roce 1893 v Hlinsku.[42]

Rozvíjí se spolkový a kulturní život, školství. V letech 1882–1886 byl spisovatel Karel Václav Rais (1859–1926) učitelem na měšťanské škole, dnes budova gymnázia (po spisovateli pojmenované),[15] v románu Západ dal městu název „Skalsko". Se životem města jsou spojeni například lékař, předseda spolku Sokol a starosta František Malínský (1850–1926) a Karel Lidický (1900–1976), sochař a pedagog, také autor pomníku „Obětem války" v Kameničkách.

20. století

Ve 20. století využito kvalitní ložisko hlíny cihelnou stojící v letech 1910–1933, areál cihelny po ukončení provozu byl využit pro továrnu na hračky a od roku 1943 pro elektrotechnický průmysl, nejdříve firmou ESA, po znárodnění přejmenovanou na národní podnik Elektro-Praga, od 90. let 20. století s obchodní značkou ETA.[15]

V oblasti potravinářství založen v roce 1913 pivovar Rychtář, spojený s kvalitním vodním zdrojem, v roce 1939 zahájena výstavba mlékárny zprovozněné v roce 1943 a od roku 1964 označující mlékárenské produkty značkou „Tatra". Výroba zpracovává mléko dodávané zemědělskými farmami ležícími v ekologicky čistém prostředí vrchoviny, přibližně polovinou katastru leží od roku 1970 v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (hranici tvoří silnice I/34).

V Hlinsku vznikají další průmyslové podniky (Technolen, Kara, Plyšan[44] aj.), založeno střední odborné školství, gymnázium, město centrem jihovýchodu vrchoviny a průmyslové centrum okresu Chrudim. V 90. letech končí střední odborné školství a odchází výrobce ETA, ovlivňující zaměstnanost v Hlinsku a okolí.

21. století

V 21. století významnou turistickou destinací Pardubického kraje, propojené dopravními cestami (silnice I/34, železniční trať 238) s celostátní sítí pozemních komunikací, v katastru evropsky významná lokalita a přírodní památka Ratajské rybníky, lyžařská sjezdovka, v areálu památkové rezervace Betlém zřízeno turistické informační centrum.

V Hlinsku a okolních obcích udržovány lidové tradice, každoročně pořádány průvody masek (Masopust), tzv. Masopustní průvody s maskami na Hlinecku zapsány na seznam světového nehmotného kulturního dědictví mezinárodní organizace UNESCO.[45]

Město výchozí do lokalit Železných hor (Sečské vrchoviny) a Hornosvratecké vrchoviny (Žďárských vrchů), spojení autobus, cyklistické a pěší turistické trasy, také směr Herálec, Svratka – Devítiskalská vrchovina a Svratouch – Borovský les.[12]

Trhová Kamenice

Související informace naleznete také v článku Trhová Kamenice.

Trhová Kamenice, městys v typické krajině Kameničské vrchoviny.[46] Původně osada u brodu přes řeku, dnes Chrudimku, založena z podnětu kláštera ve Vilémově, z roku 1242 pochází první písemná zmínka. V místě stávala rybniční tvrz s názvem Kamenice (dnes budova muzea s čp. 1) ve vlastnictví vladyky Beneše z Kocúrova (dnes Kocourov).

Koncem 14. století nastává rozvoj oblasti v důsledku budování rybníků, na řece jsou stavěny mlýny, hamry a pily na vodní pohon. Rozsáhlé lesy se staly zdrojem k produkci dřevěného uhlí (Hluboká, Polom), zakládány jsou dřevařské osady v okolí (Veselý Kopec). V roce 1460 drželo práva na deset výročních trhů, v době panování Vladislava II. je uváděna jako městečko s erbem (stříbrný lev v červeném poli). Koncem 17. století bylo dle tzv. josefínského katastru v Kamenici celkem 79 objektů, v roce 1762 byly za vlády Marie Terezie potvrzeny výsadní trhy.

V lokalitě dnešního Mlýnského rybníka (rozhraní se Stružineckou pahorkatinou) byla těžena železná ruda. V roce 1815 přes řeku v místě původního brodu vybudován dřevěný most, v roce 1853 získala statut města a v roce 1859 zahájena stavba pozemní komunikace (dnes silnice II/343) ve směru na Hlinsko.

V roce 1880 na podnět učitele v Trhové Kamenici (1877 – 1881) a spisovatele Karla Václava Raise (1859–1926) založen spolek „Vzdělávací beseda Neruda", uvádí se, že byl ve své době nejaktivnějším spolkem v Železných horách.[23]

Od roku 2006 městys, více kulturních památek, významný ze 13. století původně gotický kostel sv. Filipa a Jakuba (v letech 1737 – 1747 barokně přestavěn) a bývalá tvrz (též fara), dnes muzeum s expozicemi ze života na venkově a také věnované učiteli a spisovateli Karlu Václavu Raisovi. Rodiště významného českého historika a pedagoga Františka Šmahela (1934).

V katastru přírodní památky Mlýnský rybník a rybník Rohlík, Zadní rybník a Upolíny u Kamenice, přírodní rezervace Zubří, Zuberská rozhledna, také lyžařská sjezdovka, výchozí místo do lokalit Kameničské vrchoviny a Stružinecké pahorkatiny.[47]

Turistika

Turisticky bohatá oblast s významnými geologickými lokalitami a přírodními zajímavostmi Železných hor. Turistům jsou k dispozici informační centra měst Hlinsko, Nasavrky, Seč, Slatiňany (rozhraní s Hrochotýneckou tabulí), v sousedících krajinných oblastech Heřmanův Městec (Chvaletická pahorkatina), Skuteč (Skutečská pahorkatina), Ždírec nad Doubravou (s částí Stružinec ve Stružinecké pahorkatině) a Třemošnice (Podhradská kotlina). Významné je centrum se zázemím mnoha služeb v Chrudimi (s okrajem katastru v Kameničské vrchovině) a také ve Svratce, na rozhraní s Devítiskalskou vrchovinou (Žďárské vrchy).

Kameničská vrchovina je uvedena na mapách Klubu českých turistů v měřítku 1:50 000, s okrajovými oblastmi celkem na čtyřech mapových listech:

Turistické trasy

Turistické trasy prezentují přírodní a kulturní zajímavosti spoluvytvářející krajinný ráz Kameničské vrchoviny. V jejich průběhu nebo okolí lze objevit více rozhledových míst do krajiny, také z několika rozhleden, za hranicí krajinné oblasti jsou některé s vyhlídkou také do Kameničské vrchoviny, například v dubnu 2017 veřejnosti otevřená Lichnická rozhledna Milada v areálu hradní zříceniny v Podhradské kotlině. Vlastivědné poznání krajiny prostřednictvím naučných stezek prezentují Železné hory.

červená turistická značka Červeně značené:

  • Cesta Karla Havlíčka Borovského; úsek Hlinsko – Chlum, část dálkové trasy Hlinsko – Havlíčkova Borová – Havlíčkův Brod věnované českému básníku, novináři a politikovi Karlu Havlíčku Borovskému (1821–1856). Zajímavosti: Svatojánské Lázně (část Hlinska), již na katastrálním území Hamry u cesty kaple sv. Jana Nepomuckého, vodní pramen Pod kaplí a Svatojánsko-lázeňský, Studnice (originální kamenný rozcestník, vrchy Přední- a Zadní Hradiště), od koryta Černého potoka pokračuje Stružineckou pahorkatinou do Chlumu u Hlinska.[12]

modrá turistická značka Modře značené:

zelená turistická značka Zeleně značené:

žlutá turistická značka Žlutě značené:

Rozhledny

Dopravní cesty

Kameničskou vrchovinou jsou vedeny silnice I. třídy v úseku Chlum – Hlinsko – Krouna (silnice I/34) a v úseku Chrudim – Slatiňany – Trhová Kamenice (silnice I/37), na které jsou navázány silnice nižších tříd.[51]

Silnice

Silnice I/37, v úseku Chrudim – Nasavrky – Trhová Kamenice navazují:

Silnice I/34, v úseku Krouna – Hlinsko – Chlum navazují:

Železnice

Železnice je zastoupena celostátní dráhou železniční trati 238 (Pardubice – Havlíčkův Brod) v traťových úsecích Pokřikov – Vojtěchov – Holetín – Hlinsko v Čechách – Vítanov a také regionální železniční trati 261 (Svitavy – Žďárec u Skutče) v traťových úsecích Pustá Kamenice – Čachnov – Krouna.[52]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny: Zeměpisný lexikon ČR. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s., fotografie, 1 mapa, 1 CD. ISBN 80-86064-99-9. S. 211. 
  2. ↑ a b c d e f g h i Český úřad zeměměřický a katastrální. Geoportál: Základní mapa České republiky [online]. [cit. 2017-03-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Aplikace MapoMat: Přírodní poměry [online]. [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Průvodce geologií Železných hor: Hlubinné vyvřeliny (plutonity). 1. vyd. [s.l.]: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2014. ISBN 978-80-87457-96-2. 
  5. ↑ a b c d e f Česká geologická služba. Geologická mapa: Kameničská vrchovina [online]. [cit. 2017-04-14]. Přibližně oblast na mapě 1:50 000. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-15. 
  6. ↑ Základní mapa ČR 1 : 50 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor: Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Heslo IIC-3B Sečská vrchovina, s. 82, 84. 
  8. ↑ a b Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka. Charakteristiky toků a povodí ČR: Chrudimka [online]. [cit. 2018-01-07]. Projekt „100 nejdelších vodních toků ČR". Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-08. 
  9. ↑ a b c Povodí Labe, státní podnik České republiky. Správa povodí: řeka Chrudimka [online]. [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ Český hydrometeorologický ústav. Hydrologická ročenka České republiky 2015 [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné v archivu. 
  11. ↑ Český hydrometeorologický ústav. Evidence rozvodnic: řeka Chrudimka [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné v archivu. 
  12. ↑ a b c d e f g h i Klub českých turistů. Žďárské vrchy: Turistická mapa. 6. vyd. Praha: Trasa, 2013. ISBN 978-80-7324-370-8. Mapa v měřítku 1:50 000, list č. 48. 
  13. ↑ a b c d e f Obec Kameničky [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ Český rozhlas. Český rozhlas Pardubice: Nejdelší řeka našeho kraje je Chrudimka [online]. [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d Město Hlinsko: Turistické informační centrum [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-05. 
  16. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Klub českých turistů. Železné hory: Turistická mapa. 6. vyd. Praha: Trasa, 2012. ISBN 978-80-7324-348-7. Mapa v měřítku 1:50 000 – list č. 45. 
  17. ↑ Seznam.cz. Strážce brány Železných hor: Turistická mapa okolí [online]. Mapy.cz [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ Turistická mapa: CHKO Žďárské vrchy [online]. Mapy.cz [cit. 2017-10-31]. Přibližná kompozice v části Kameničské vrchoviny. Dostupné online. 
  19. ↑ Turistická mapa: CHKO Železné hory [online]. Mapy.cz [cit. 2017-10-31]. Dostupné online. 
  20. ↑ Město Chrudim: Historie [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. 
  21. ↑ Město Nasavrky [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  22. ↑ Město Seč: Historie [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b c d Městys Trhová Kamenice [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  24. ↑ Obec Vysočina [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  25. ↑ Zákon č. 134 z. ř. ze dne 15. listopadu 1867 „O právě spolčovacím" [online]. [cit. 2017-05-08]. Rakousko-Uhersko: zákonník říšský. Dostupné online. 
  26. ↑ Klub českých turistů Hlinsko: Historie [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-12. 
  27. ↑ Obec Horní Bradlo: Historie [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13. 
  28. ↑ Městská knihovna Hlinsko: Historie [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. 
  29. ↑ Městské muzeum a galerie Hlinsko: Historie [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. 
  30. ↑ Registr komunálních symbolů: Kameničky [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. 
  31. ↑ Lesy České republiky, státní podnik. Lesní naučná stezka: Borovice lánská [online]. [cit. 2017-06-06]. Lesní správa Nasavrky: 5 zastávek na trase 2,8 km. Dostupné online. 
  32. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa: Lány a okolí [online]. Mapy.cz [cit. 2017-06-06]. Dostupné online. 
  33. ↑ BUREŠOVÁ, Kateřina. Mariánská huť v Herálci [online]. [cit. 2017-06-06]. Diplomová práce, rok 2011. Dostupné online. 
  34. ↑ RAIS, Karel Václav. Západ. 26. vyd. Praha: Odeon, 1966. 272 s. S. 7, 29, 30. Ilustrace Jindřich Mahelka. 
  35. ↑ a b Město Hlinsko [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. 
  36. ↑ a b HUBIČKOVÁ, Libuše, a kol. Svratka včera a dnes. 1. vyd. [s.l.]: Město Svratka, 1995. 52 s. Kapitola Za kulturou a do přírody: Svratka – Hlinsko, s. 39. 
  37. ↑ a b Nakladatelství Olympia, a kol. Lexikon turistických zajímavostí: A–Z na cesty / Čechy, Morava, Slezsko. 3. vyd. Praha: Olympia, 1990. 583 s. ISBN 80-7033-020-1. Heslo Hlinsko, s. 117. 
  38. ↑ Registr komunálních symbolů: Hlinsko [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  39. ↑ Betlém Hlinsko [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-13. 
  40. ↑ TIC Hlinsko – expozice Betlém: Příběh dřevěné hračky [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-01. 
  41. ↑ Památník Ležáky: historie [online]. [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. 
  42. ↑ a b HROMÁDKOVÁ, Kateřina. Karel Václav Adámek a jeho činnost muzejní a muzeologická [online]. [cit. 2017-06-06]. Diplomová práce, rok 2008, Univerzita Pardubice. Dostupné online. 
  43. ↑ ADÁMEK, Karel. Z naší doby. 1. vyd. Velké Meziříčí: J. F. Šaška, knihkupec, 1886. 295 s. Dostupné online. Digitalizace: Harvard College Library – 594 stran formátu PDF. 
  44. ↑ Státní oblastní archiv v Hradci Králové. Archivní dokumenty: Plyšan [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-22. 
  45. ↑ Betlém Hlinsko: Masopustní expozice UNESCO [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  46. ↑ Městys Trhová Kamenice: webové stránky [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. 
  47. ↑ Seznam.cz. Trhová Kamenice a okolí: Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-05-08]. Dostupné online. 
  48. ↑ a b c Klub českých turistů. Havlíčkobrodsko: Turistická mapa. 2. vyd. Praha: Trasa, 1999. ISBN 80-85999-40-4. Mapa v měřítku 1:50 000 – list č. 46. 
  49. ↑ a b c Klub českých turistů. Vysokomýtsko a Skutečsko: Turistická mapa. 5. vyd. Praha: Trasa, 2012. ISBN 978-80-7324-339-5. Mapa v měřítku 1:50 000 – list č. 47. 
  50. ↑ Klub českých turistů Hlinsko: Otevření turistické cesty F. Kavána po 70. letech [online]. [cit. 2017-12-30]. Turistická akce dne 23. června 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-30. 
  51. ↑ Ředitelství silnic a dálnic České republiky. Silnice a dálnice [online]. [cit. 2017-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-15. 
  52. ↑ Správa železniční dopravní cesty. Železniční tratě [online]. [cit. 2017-05-12]. Dostupné online. 

Literatura

  • ADÁMEK, Karel. Z naší doby. 1. vyd. Velké Meziříčí: J. F. Šaška, knihkupec, 1886. 
  • BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. 
  • BUREŠOVÁ, Kateřina. Mariánská huť v Herálci. Pardubice, 2011. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce doc. PhDr. Marie Macková, Ph.D.. Dostupné online.
  • DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. 
  • HROMÁDKOVÁ, Kateřina. Karel Václav Adámek a jeho činnost muzejní a muzeologická. Pardubice, 2008. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce PhDr. František Šebek. Dostupné online.
  • VODIČKA, Jindřich; POŠMOURNÝ, Karel; SVOBODA, Karel. Železné hory – Sborník prací č. 5; Železné hory očima geologa. 1. vyd. Litomyšl: Invence; vydáno pro Společnost přátel Železných hor, 1997. 68 s. ISBN 80-902052-5-9. 

Související články

Externí odkazy