Kalinin K-9 (rusky: Калинин К-9) byl spojovací, dvoumístný vzpěrový hornoplošník navržený konstruktéry projektu I. G. Němanem (И. Г. Неман) a později A. J. Ščerbakovem (А. Я. Щербаков) počátkem 30. let 20. století. Hlavním konstruktérem továrny byl Konstantin Alexejevič Kalinin.[1] Z jeho konstrukční kanceláře vyšla dvě spojovací letadla K-6 a K-9, obě s typickým kalininovským eliptickým křídlem.[2]
Vznik a vývoj
Hlavním konstruktérem projektu byl zpočátku I. G. Něman (И. Г. Неман), a později A. J. Ščerbakov (А. Я. Щербаков). Na konstrukci K-6 z Charkovského leteckého závodu (Харьковский авиационный завод) na Ukrajině navázalo dvousedadlové víceúčelové letadlo s motorem Walter NZ-60 o jmenovitém výkonu v 60 k/44 kW.[3]
Peníze na stavbu K-9 vybrali členové Dzeržinské oblasti města CharkovaOsoaviachim (ОСОАВИАХИМ Дзержинского района города Харьков, později DOSAAF). Stroj byl koncipován v souladu s tehdejšími představami o masovém rozšíření letectví jako hromadně vyráběné, mimořádně levné lidové letadlo v ceně maximálně sedm tisíc rublů, aby si jej mohl koupit každý oblastní výbor.[4] Konstruktéři si představovali, že taková letadla budou nezbytná pro kontakty oblastí a okresů s kolchozy, a později si je budou pro své potřeby pořizovat přímo i kolchozy samotné. Stroje měly být používány především jako spojovací letouny pro styk mezi jednotlivými pracovišti a pro rychlou kontrolní činnost řídících pracovníků kolchozů v terénu.[5]
I když K-9 rovněž disponoval jistými přednostmi, dále než k prvnímu prototypu práce nepokročily. Pravděpodobně nešlo ani tak o technické problémy, stroj využíval ověřené postupy i koncepce. Spíše se jednalo o problém psychologický, na kterém ztroskotaly i jiné pokusy o tzv. „lidové letadlo“ v dalších zemích. Masový spotřebitel ještě psychologicky nedospěl k myšlence, že by i on mohl něco takového potřebovat a využívat.[6]
Osud K. A. Kalinina s neúspěchem tohoto letounu nesouvisel. V roce 1938 byl Konstantin Kalinin zatčen, obviněn ze špionáže a sabotáže a 22. října popraven.[7] Kalinin byl rehabilitován 10. srpna 1955. Podle Konstantina Kalinina byl pojmenován asteroid č. 3347. Kalininova smrt při velké čistce, jednoho z pozoruhodných představitelů technické elity země, se nepochybně odrazila ve vývoji sovětského letectví.[8]
Popis letounu
Konstrukčně stroj nevybočoval z tradic Kalininových projektů. K-9 z roku 1931 byl ještě vyztužený homoplošník se sklápěcími křídly.[2] Tvarově se velmi blížil předchozímu dvoumístnému K-6, který byl rovněž navržen speciálně pro potřeby správy správních obvodů a regionů. Byl vybaven úspornými motory s nízkým výkonem.[9] Letoun K-9 byl smíšené, ocelo-dřevěné konstrukce. Trup byl svařený z ocelových trubek. Celodřevěné eliptické křídlo v hornoplošném uspořádání typu parasol bylo ukotvené ke trupu systémem vzpěr. Pevný centroplán na systému vzpěr, ke kterému se ukotvily jednotlivé poloviny křídla, otáčející se v kloubovém čepu na odtokové hraně.[6]
Originalitou konstrukce bylo sklápěcí křídlo z masivního dřeva. Předností byla rychlá demontáž a montáž křídel. Doslova za dvě až tři minuty jej bez zvláštní námahy pouhé dvě osoby mohly připravit k letu nebo naopak složit k uskladnění. Ocasní plochy byly rovněž skládací. Hlavním důvodem této neobvyklosti byl úmysl, aby stroj nevyžadoval rozměrné hangáry, ale dal se ve složeném stavu skladovat s minimálním nárokem na plochu třeba i v kolchozní stodole.[3]
Prototyp K-9 ještě nějaký čas byl v charkovském výrobním závodě, ale pro nával jiných povinností na něj téměř zapomněli. V roce 1931 byly na něj namontovány aerodynamické kryty, na motor kryt NACA a aerodynamický kryt podvozku. V roce 1934 byl imatrikulovaný prototyp K-9 převeden jako sportovní letoun k dispozici Charkovskému aeroklubu (Харьковский аэроклуб), odkud další informace o jeho využití nejsou.[3]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku К-9 (самолёт) na ruské Wikipedii.
↑GUNSTON, Bill (1995). The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft 1875–1995. London: Osprey. pp. 134–135. ISBN1-85532-405-9.
↑ abcNĚMEČEK, Václav. Z historie sovětského letectví - Cvičná a sportovní letadla. Letectví. 1950-10-02, roč. 26. (1950), čís. 20, s. 466–470. Dostupné online.
↑ abcAUBRECHT, Richard. Kalinin K-9 [online]. Nelehozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2016-09-05 [cit. 2020-01-06]. Dostupné online.
↑ŠAVROV, V. B. Самолёты страны советов. К-9 (rusky). Крылья Родины (DOSAAF). Roč. 1972, čís. 11, s. 32.
↑ abcŠAVROV, Vadim Borisovič (1994): Historie konstrukce letadel v SSSR do roku 1938 - История конструкций самолетов в СССР до 1938 г. (rusky), 4. vyd., s. 481, Moskva: Mašinostroenie, ISBN5-217-02528-X
↑MAXOVÁ, Ema. Létající pevnost: Obří sovětský bombardér byl neuvěřitelným strojem [online]. inStory.cz, 2019-10-18 [cit. 2020-01-06]. Dostupné online.