Kalinin K-9
Kalinin K-9
Určení	spojovací a sportovní letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Charkovský letecký závod
Šéfkonstruktér	I. G. Něman, A. Ja. Ščerbakov
První let	září 1930
Uživatel	SSSR
Vyrobeno kusů	1
Vyvinuto z typu	Kalinin K-6
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kalinin K-9 (rusky: Калинин К-9) byl spojovací, dvoumístný vzpěrový hornoplošník navržený konstruktéry projektu I. G. Němanem (И. Г. Неман) a později A. J. Ščerbakovem (А. Я. Щербаков) počátkem 30. let 20. století. Hlavním konstruktérem továrny byl Konstantin Alexejevič Kalinin.^[1] Z jeho konstrukční kanceláře vyšla dvě spojovací letadla K-6 a K-9, obě s typickým kalininovským eliptickým křídlem.^[2]

Hlavním konstruktérem projektu byl zpočátku I. G. Něman (И. Г. Неман), a později A. J. Ščerbakov (А. Я. Щербаков). Na konstrukci K-6 z Charkovského leteckého závodu (Харьковский авиационный завод) na Ukrajině navázalo dvousedadlové víceúčelové letadlo s motorem Walter NZ-60 o jmenovitém výkonu v 60 k/44 kW.^[3]

Peníze na stavbu K-9 vybrali členové Dzeržinské oblasti města Charkova Osoaviachim (ОСОАВИАХИМ Дзержинского района города Харьков, později DOSAAF). Stroj byl koncipován v souladu s tehdejšími představami o masovém rozšíření letectví jako hromadně vyráběné, mimořádně levné lidové letadlo v ceně maximálně sedm tisíc rublů, aby si jej mohl koupit každý oblastní výbor.^[4] Konstruktéři si představovali, že taková letadla budou nezbytná pro kontakty oblastí a okresů s kolchozy, a později si je budou pro své potřeby pořizovat přímo i kolchozy samotné. Stroje měly být používány především jako spojovací letouny pro styk mezi jednotlivými pracovišti a pro rychlou kontrolní činnost řídících pracovníků kolchozů v terénu.^[5]

I když K-9 rovněž disponoval jistými přednostmi, dále než k prvnímu prototypu práce nepokročily. Pravděpodobně nešlo ani tak o technické problémy, stroj využíval ověřené postupy i koncepce. Spíše se jednalo o problém psychologický, na kterém ztroskotaly i jiné pokusy o tzv. „lidové letadlo“ v dalších zemích. Masový spotřebitel ještě psychologicky nedospěl k myšlence, že by i on mohl něco takového potřebovat a využívat.^[6]

Osud K. A. Kalinina s neúspěchem tohoto letounu nesouvisel. V roce 1938 byl Konstantin Kalinin zatčen, obviněn ze špionáže a sabotáže a 22. října popraven.^[7] Kalinin byl rehabilitován 10. srpna 1955. Podle Konstantina Kalinina byl pojmenován asteroid č. 3347. Kalininova smrt při velké čistce, jednoho z pozoruhodných představitelů technické elity země, se nepochybně odrazila ve vývoji sovětského letectví.^[8]

Konstrukčně stroj nevybočoval z tradic Kalininových projektů. K-9 z roku 1931 byl ještě vyztužený homoplošník se sklápěcími křídly.^[2] Tvarově se velmi blížil předchozímu dvoumístnému K-6, který byl rovněž navržen speciálně pro potřeby správy správních obvodů a regionů. Byl vybaven úspornými motory s nízkým výkonem.^[9] Letoun K-9 byl smíšené, ocelo-dřevěné konstrukce. Trup byl svařený z ocelových trubek. Celodřevěné eliptické křídlo v hornoplošném uspořádání typu parasol bylo ukotvené ke trupu systémem vzpěr. Pevný centroplán na systému vzpěr, ke kterému se ukotvily jednotlivé poloviny křídla, otáčející se v kloubovém čepu na odtokové hraně.^[6]

Originalitou konstrukce bylo sklápěcí křídlo z masivního dřeva. Předností byla rychlá demontáž a montáž křídel. Doslova za dvě až tři minuty jej bez zvláštní námahy pouhé dvě osoby mohly připravit k letu nebo naopak složit k uskladnění. Ocasní plochy byly rovněž skládací. Hlavním důvodem této neobvyklosti byl úmysl, aby stroj nevyžadoval rozměrné hangáry, ale dal se ve složeném stavu skladovat s minimálním nárokem na plochu třeba i v kolchozní stodole.^[3]

Nový stroj byl veřejnosti představen 7. listopadu 1930. Nízká přistávací rychlost 50-60 km/h umožňovala K-9 přistávat i na velmi malých plochách.^[6] Letoun létal s imatrikulací CCCP-L99, která mu byla v sovětském leteckém rejstříku přidělena 13. května 1931.^[10] Zkoušky prototypu odhalily, že K-9 byl příliš velký a příliš těžký ve vztahu k instalovanému motoru.

Prototyp K-9 ještě nějaký čas byl v charkovském výrobním závodě, ale pro nával jiných povinností na něj téměř zapomněli. V roce 1931 byly na něj namontovány aerodynamické kryty, na motor kryt NACA a aerodynamický kryt podvozku. V roce 1934 byl imatrikulovaný prototyp K-9 převeden jako sportovní letoun k dispozici Charkovskému aeroklubu (Харьковский аэроклуб), odkud další informace o jeho využití nejsou.^[3]

• Sovětský svaz Sovětský svaz
  • Charkovský aeroklub

Údaje dle^[2][5][11]

• Posádka: 1 pilot
• Kapacita: 1 cestující
• Rozpětí: 11,98 m
• Délka: 7,58 m
• Nosná plocha: 22,60 m²
• Plošné zatížení: 32,9 kg/m²
• Hmotnost prázdného letounu: 550 kg
• Vzletová hmotnost: 745 kg
• Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový pětiválcový motor Walter NZ-60
• Výkon pohonné jednotky:
  • vzletový: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
  • jmenovitý: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
• Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy

• Maximální rychlost: 138 km/h
• Cestovní rychlost: 122 km/h
• Nejmenší rychlost: 60 km/h
• Dostup: 3 000 m
• Vytrvalost: 3 h

V tomto článku byl použit překlad textu z článku К-9 (самолёт) na ruské Wikipedii.

• ANDERSSON, Lennart. Soviet Aircraft and Aviation 1917-1941. Putnam Aeronautical Books, London 1997. ISBN 0-85177-859-3
• GREY, C.G., ed. (1931). Jane's all the World's Aircraft 1931. London: Sampson Low, Marston & company, Ltd. p. 230c.

• Walter NZ-60

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kalinin K-9 na Wikimedia Commons
• K-9 by K.A.Kalinin Archivováno 25. 1. 2020 na Wayback Machine. na ram-home.com