Kaštel v Holíči je barokně-klasicistní zámek (kaštel) s bastionovým opevněním, dominanta slovenské Holíče. Vznikl přestavbou středověkého vodního hradu. Do dnešní podoby byl přestavěn poté, co ho získal roce 1736František Lotrinský, což ho řadí mezi císařská sídla. Za národní kulturní památku SR byl vyhlášen 14. září1963. V rejstříku nemovitých NKP pod číslem ÚZPF 613 je registrovaných 34 objektů.[1]
Stavba
Exteriér
Samotná budova barokně klasicistního zámku je tvořena třemi křídly ve tvaru U směřujícími vrcholem na východ. Kolem zámečku je opevněná čtvercová terasa s nárožními věžičkami. Je obklopena čtvercovým suchým příkopem s přístupem přes dva můstky, vstupující do nádvoří zámečku od východu a od západu do západního křídla přes vstupní bránu. Samotný zámeček obklopený suchým příkopem se nachází uprostřed fortifikační stavby čtvercového tvaru se čtyřmi bastiony pětiúhelníkového půdorysu v rozích. Na východní kurtině jsou dvě budovy s průchodem pro most přecházející přes vodní příkop. Směrem k jihovýchodnímu bastionu je budova tzv. Konírny a směrem k severovýchodnímu bastiónu tzv. Tabačiareň. Budovy tabačiarně a konírny jsou exteriérově shodné, mají tvar L, s kratšími rameny umístěnými na bastionu, kolmými na hlavní. Na jejich rozích, tvořících vstupní prostor brány, jsou vysunuty nad vodní příkop oktagonálně zděné strážnice. Střecha tabačiarně má však po poslední přestavbě zvýšený krov. Na kurtinách na sever a jih jsou budovy menšího rázu a tvoří jednolité budovy. I uprostřed západní kurtiny je druhý most přes vodní příkop. Po stranách stojí dvě hospodářské budovy. K zámku přiléhají prostory někdejšího parku a bažantnice a rybníka, které jsou ohrazeny kamennou barokní zdí.
Interiér
Z reprezentačních prostor letního císařského sídla se i díky zestátnění habsburského majetku po roce 1918 mnoho nedochovalo. V kostele zřídili školu a hospodářské budovy a přilehlý park byly využívány pro zemědělské účely. Také se na tom podepsala i pozdější období, kdy se za socialismu pro zámečky hledalo nové společenské využití. Za zmínku stoji zachovaný Čínský sál se stěnami pokrytými tapetami s malovanými čínskými motivy, barokní kaple a také slavnostní schodiště s technicky zajímavou samonosnou konstrukcí, které je neklenuté na štíhlých vysokých sloupech. Začátkem 21. století byly do rekonstruovaných prostor umístěny expozice muzea keramiky a část prostor je využívána na kulturní a společenské účely. Akustika kaple je využívána na koncerty vážné hudby.[2]
Historie
Věžička vnitřního opevnění
12. století – Wywar – Nový hrad – nejstarší označení Holíče vztahující se k původnímu vodnímu hradu
12. července 1315 – hrad se stal předmětem bitvy o Holíč mezi vojskem Matúše Čáka Trenčianského a českým vojskem, král Jan po vítězné bitvě hrad neúspěšně oblehl
1. polovina 14. století – byl postaven obytný dvouvěžový palác
15. století – palác byl rozšířen o další křídlo, opevnění je nově vybudované
17. století – kvůli neustálému tureckému ohrožení bylo vybudováno bastionové opevnění propojené podzemní chodbou s původním opevněním
1736 – Jozef Czobor prodal svůj majetek v Holíči a Šaštíně. Zámek se stal majetkem Františka Lotrinského
1749–1754 – bylo vybudováno letní císařské sídlo, pod vedením architektů: J. N. Jadota a později F. A. Hillebrandta. Na výzdobě reprezentačních vnitřních prostor pracoval J. B. Chamant. Přebudování původně blokové renezanční pevnosti na tříkřídlový barokní zámeček[3]
