Křimov je dopravna D3 ve stejnojmenné obci v okrese Chomutov. Leží v km 22,773[1] neelektrizované jednokolejné regionální dráze Chomutov–Vejprty. Byla výchozí stanicí na dráze Křimov–Reitzenhain, která byla zrušena v roce 1972.[2]
Historie
Železniční stanici vybudovala společnost Buštěhradská dráha (BEB) a byla uvedena do provozu společně s dráhou 1. srpna 1872 a přeshraniční provoz do Saska byl zahájen 3. srpna 1872. Provoz na trati do Reitzenhain byla zahájena 23. srpna 1875. Původní název stanice Krima-Neudorf byl změněn v roce 1918 na Křímov-Nová Ves a po druhé světové válce od roku 1945 na Křímov, od devadesátých let 20. století Křimov.[3][1]
Popis
Ve stanici byla vybudována výpravní budova, výtopna, kasárna s vodojemem a zděný sklad. U obou zhlaví stály strážní domky a u vejprtského zhlaví byla točna.[3]
Výpravní budova
Výpravní budova byla postavena podle upraveného typového plánu pro výpravna IV. třídy. Normalizovaný plán zhotovil inženýr Josef Chvála a po jeho smrti upravil Saturnin Heller, inženýr-asistent stavební kanceláře BEB (1872–1875) a žák Jozefa Zítka. Stavbu provedla firma Schön & Wesely.[4][5] Třítraktová dvoupodlažní výpravní budova se sedlovou střechou měla sedmiosý střední trakt s krajními rizality s trojúhelnými štíty. Přízemní mělo pásovou bosáž okna a vchody měly segmentové zaklenutí, okna v patře byla obdélná v hladké šambráně. Mezi patry obíhala budovu kordonová římsa. Po celém obvodu budovy pod horní římsou v okenních osách byla malá kruhová okna, která prosvětlovala půdní prostor.[4][5]
V interiéru byly provozní kanceláře, čekárny, restaurace, nocležny pro vlakový personál a kancelář odboru pro udržování dráhy.[4]
Výtopna
Dvoukolejná výtopna se sedlovou střechou postavena na půdorysu obdélníku o délce 19 m byla prodloužena na 28 m v roce 1928. Vjezdy byla zaklenuty segmentově, stejně jako okenní otvory na štítových stranách.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e Křimov (žst). www.atlasdrah.net [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ T 7 Vejprtská horská dráha. www.laenderbahn.cz [online]. [cit. 2023-12-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c Historie výtopny. www.loko-motiv.cz [online]. LOKO-MOTIV, 2023-11-11 [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží: architektura a stavební vývoj, II. díl. 1. vyd. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2005. 306 s. ISBN 80-86765-02-4. S. 202–203, 230–231, 278–279, 277.
- ↑ a b VALCHAROVA, Vladislava; BERAN, Lukas. Industriální topografie: průmyslová architektura a technické stavby. Ústecký kraj. Praha: ČVUT, 2011. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-04833-7. S. 50–51.
Externí odkazy
