Julian Ursyn Niemcewicz
Narození	16. února 1758 Skoki
Úmrtí	21. května 1841 (ve věku 83 let) Paříž
Místo pohřbení	hřbitov Les Champeaux v Montmorency
Povolání	politik, překladatel, spisovatel
Alma mater	Szkoła Rycerska ve Varšavš
Ocenění	Řád sv. Stanislava (1809)
Rodiče	Marceli Niemcewicz a Jadwiga z Suchodolskich
Příbuzní	Karol Ursyn Niemcewicz (synovec)
Vlivy	Walter Scott
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julian Ursyn Niemcewicz (6. února 1758, Skoki poblíž Brestu (dnes Bělorusko) – 21. května 1841, Paříž) byl polský politik a preromantický básník, dramatik, prozaik a překladatel.^[1]

Pocházel ze šlechtické rodiny. V letech 1770-1776 vystudoval kadetní Szkołu Rycerskou ve Varšavě s stal se adjutantem knířete Adama Kazimierze Czartoryského. Žil v jeho sídle v Pulawách, ze kterých se stalo významné kulturní centrum, ale také s ním hodně cestoval po celé Evropě.^[2] V té době se také stal členem zednářské lóže.^[3]

Velmi rychle se stal jedním z předních polských politiků a poslancem tzv. Velkého (neboli Čtyřletého) sejmu v letech 1788–1792. Seznámil se s Tadeuszem Kościuszkem a jako jeho pobočník se zúčastnil Kościuszkova povstání. V prohrané bitvě u Maciejowic byl stejně jako Kościusko zraněn a společně s ním odvezen do Petrohradu, kde byl rok a půl vězněn v Petropavlovské pevnosti.^[2]

Po propuštění carem Pavlem I. odjel do Anglie a pak nějakou dobu žil ve Spojených státech, kde se seznámil s anglosaskou kulturou a zásadami tehdejší demokracie. Konsolidace poměrů v Polsku mu umožnila roku 1802 návrat do vlasti, kde se opět aktivně účastnil politického i kulturního života ve Varšavském knížectví i v Kongresovém Polsku. Roku 1802 se stal členem a roku 1826 předsedou Towarzystwa Przyjaciół Nauk. Po boku knížete Adama Jerzyho Czartoryského se pak na přelomu let 1830 a 1831 zúčastnil listopadového povstání a po jeho porážce emigroval do Francie, kde také zemřel. Pohřben byl na hřbitově Les Champeaux v Montmorency.^[2]

Ve své tvorbě uplatňoval preromantické a částečně také již romantické prvky, příznačné pro dobový historismus, a to především v období po návratu z Ameriky, kde se s nimi seznámil. Psal satiry, bajky, balady, dumy, dramata a romány s převážně historickou tematikou, mnohé podle vzoru Waltera Scotta. Je také autorem četných pamětí, deníků a překladů hlavně z francouzštiny a angličtiny.^[1]

• Wojna kobiet (1774, Válka žen), heroikomická báseň.
• Władysław pod Warną (1787-1788, Vladislav u Varny), historická tragédie o polském králi Vladislavovi III., který zahynul v bitvě u Varny.
• Powrót posła (1790, Poslancův návrat), politická komedie, která byla reakcí na vnější a vnitřní politickou situaci Polska a ve které dochází ke konfrontaci příznivců dvou politických táborů: konzervativců a reformátorů, na jejichž straně autor stojí.
• Kazimierz Wielki (1792, Kazimír Veliký), historické drama o polském králi Kazimírovi III..
• Puławy (1802-1804), poema.
• Cztery pory życia człowieka (1804–1807, Čtyři roční období lidského života), didaktická báseň.
• Alondzo i Helena (1805, Alondzo a Helena), parafráze anglické balady o zemřelém milenci na svatbě nevěrné milenky.
• Dzieje panowania Zygmunta III. (1811-1812, Dějiny vlády Zikmunda III.), historický spis.
• Jadwiga, królowa polska (1814, Hedvika, královna polská), hudební drama, hudba Karol Kurpiński.
• Dwaj panowie Sieciechowie (1815, Dva páni Sieciechowé), román obsahující paralelní vylíčení osudů dvou osob, patřících do dvou růzbých historických období. Jeden je z autorovy současnosti a od druhého jej odděluje sto let, čehož autor využívá ke konfrontací různých názorů na záležitosti související s domovinou.
• Jan Kochanowski w Czarnym Lesie (1815, Jan Kochanowski v Černém lese), tzv. komedioopera (vaudeville), hudba Karol Kurpiński.
• Śpiewy historyczne (1816, Zpěvy historické), sbírka třiceti čtyř historických písní, zachycujících celé polské dějiny od legendárních počátků. Dílo vyšlo s hudbou a rytinami a dosáhlo velké popularity. Silně rovněž zapůsobilo na české obrozenecké prostředí.^[2]
• Bajki i powieści (1817-1820), dvoudilná sbírka bajek.
• Lejbe i Siora (1821, !Lejbe a Siora), román z židovského prostředí.
• Jan z Tęczyna (1825, Jan z Tenczyna), historický román ze 16. století.
• Pamiętniki czasów moich (1848), vzpomínky z let 1823–1838 vydané v Paříži.
• Juljana Ursyna Niemcewicza, podróże historyczne po ziemiach polskich między rokiem 1811 a 1828 (1858), vzpomínky na cesty po Polsku mezi lety 1811 a 1828 vydané v Paříži.

Některá čísla ze sbírky Zpěvy historické do češtiny přeložili Václav Štulc a Josef Bojislav Pichl. Později tyto překlady převzal František Vymazal do své antologie Polská a lužicko-srbská poezije (výbor z národního a umělého básnictva polského a lužicko-srbského v českých překladech, Brno: Matice moravská 1878.^[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Julian Ursyn Niemcewicz na Wikimedia Commons
• Galerie Julian Ursyn Niemcewicz na Wikimedia Commons
• Niemcewicz Julian v Encyklopedii PWN>
• Julian Ursyn Niemcewicz, Powrót posła na strance Wolne Lektury (polsky).