Jules de Laurière (2. prosince 1825, La Rochefoucauld, Charente – 3. října 1894, Paříž)^[1] byl francouzský amatérský archeolog a průkopník v oblasti archeologické fotografie.

Jules de Laurière, vlastním jménem Mathieu, Louis, Jules Pasquet du Bousquet de Laurière, se narodil jako syn Clair Mathieu Pasquet du Bousquet de Laurière (1767–1831), šlechtice, advokáta a poradce prince z Condé, starosty Saint-Projet, a Marie-Victoire de Jean de Jovelle (1782–1847). Rodina Pasquet du Bousquet de Laurière pocházela z oblasti Angoumois a byla povýšena do šlechtického stavu v roce 1702. Jejich erb obsahuje: „modrý štít se zlatým hrotem, na něm stříbrný půlměsíc a dvě hvězdy, vše ve stejné barvě, a pod ním se nachází stříbrná koule na zlatém podstavci“.^[2] Mezi členy rodiny byli i tři rytíři svatého Ludvíka.

Jules de Laurière nezaložil rodinu a nezanechal žádné potomky.

Jules de Laurière byl amatérský archeolog a nadšenec do fotografie.

Byl členem několika učených společností; v roce 1844 se stal dopisujícím členem Archeologické a historické společnosti v Charente ; v roce 1868 byl zvolen řádným členem Francouzské společnosti pro numismatiku a archeologii, v roce 1876 Společnosti pro starožitnosti Francie a Zeměpisné společnosti. V roce 1877 byl jmenován tajemníkem Francouzské archeologické společnosti a v roce 1887 stálým členem Společnosti starožitníků Francie ^[3]. Byl generálním tajemníkem magazínu Bulletin monumental des Monuments historiques (Poznámka: Bulletin monumental des Monuments historiques je odborný časopis, který se zaměřuje na ochranu a studium kulturního dědictví, především historických památek. Vydáván je ve Francii a slouží jako významný nástroj pro dokumentaci a publikaci výzkumů a obnovy památek. Časopis přináší odborné články, studie a zprávy o historických objektech, architektuře, archeologii a dalších oblastech spojených s ochranou kulturního dědictví.).

V roce 1873 se Jules de Laurière účastnil archeologické mise vedené Antoine Héronem de Villefosse, který byl pověřen ministerstvem školství, aby zdokumentoval svého času nedávno objevené nápisy v provincii Constantine v Alžírsku a přivezl tři antické památky z Lambésy pro Muzeum Louvre. Laurière měl na starosti vypracování plánů a fotografickou dokumentaci.^[3] Pořídil přibližně padesát fotografií, z nichž dvacet bylo uchováno v archivech Muzea Louvre.^[4]

Publikoval různé články o kostele Saint-Yves-des-Bretons v Římě, jehož zničení litoval. Fotografoval četné francouzské památky.

• Deux mausolées africains : le Medracen et le Tombeau de la Chrétienne. Bulletin monumental ou collection de mémoires et de renseignements sur la statistique monumentale de la France. 1874, s. 305–347. Dostupné online. (francouzsky) Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• « Funérailles du cardinal Robert Guibé. Un mot sur la chapelle des Guibé à Rennes », dans Congrès archéologique de France. Séances générales tenues par la Société française pour la conservation des monuments historiques à Vannes, 1881, Paris, 1882, s. 257-263.
• « L'église Saint-Yves des Bretons à Rome, ses dalles funéraires et ses inscriptions», dans Congrès archéologique de France. Séances générales tenues par la Société française pour la conservation des monuments historiques à Caen, 1883, Paris, 1884.
• avec Eugène Müntz : Giuliano da Sangallo et les monuments antiques du Midi de la France au XVe siècle, 1885, 36 s.-[6] f.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jules de Laurière na francouzské Wikipedii.

• Arthur de Marsy. Jules de Laurière et Léon Palustre. Bulletin monumental. Société française d’archéologie pour la conservation des monuments historiques, 1894, s. 395–418. [URL Dostupné online]. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Anissa Yelles. Les débuts de l’archéologie de l’image au XIXe siècle. Les nouvelles de l'archéologie. 2019, s. 18-22. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.