Logo na vagonech provozovaných JŽŽelezniční stanice (zde Podnart na území Slovinska) bývaly označeny vždy v latince i cyrilici.Motorový vůz ve stanici Dubrovník.
Jugoslávské železnice (srbochorvatskyJugoslovenske železnice/Југословенске железнице, slovinskyJugoslovanske železnice, makedonskyЈугословенски Железници) byla státní unitární železnice, operující od cca 20. let až do roku 1991.
Sjednocení železničních sítí jednotlivých částí Srbska a bývalého Rakousko-Uherska představovalo v 20. letech nadmíru složitý úkol. Nově vzniká jugoslávská železniční síť byla značně nehomogenní; s dobrými vazbami na centra bývalého mocnářství, resp. i Osmanské říše, nicméně s velmi špatnými vnitrostátními vazbami. Zcela navíc chybělo spojení v jižních částech země. Nemalá část finančních prostředků, které mělo na výstavbu a rozvoj železnice Království Jugoslávie k dispozici, padla na modernizaci tratě z Bělehradu do Záhřebu.
Na území Bosny a Hercegoviny byla provozována rozsáhlá síť úzkorozchodné železnice.
Po druhé světové válce byla železnice rozvíjena prostřednictvím mládežnických brigád, především na území Bosny a Hercegoviny. I přes velké investice a rozsáhlé stavební práce však SFRJ stále zaostávala v hustotě sítě za rozvinutými evropskými zeměmi. V roce 1978 bylo v provozu 9909 km železničních tratí (z toho 2911 km elektrifikovaných).[1] K dispozici bylo 3405 osobních vozů a motorových vozů, 49 265 vagonů nákladních a 1558 lokomotiv.[1] Podíl železnice na celkové dopravě v zemi dosahoval 12 % (osobní doprava), resp. 34,9 % (nákladní doprava).[1]
.jpg)
