Juana Fernández Morales de Ibarbourou, známá i jako Juana de América (8. března 1892, Melo – 15. července 1979, Montevideo), byla uruguayská básnířka. Její poezie je často velmi erotická. V roce 1909, ve věku 17 let vydala svou první knihu, prózu Derechos femeninos (Práva žen), jíž začala svou celoživotní kariéru feministky. K jejím nejznámějším feministickým básním patří La Higuera či Como La Primavera. Její osobní život provázela tragédie, když se jediný syn Julio stal gamblerem a narkomanem a Juana utratila téměř všechny své peníze, aby zaplatila jeho dluhy a náklady na jeho lékařskou péči. Byla čtyřikrát nominována na udělení Nobelovy ceny za literaturu.[1]
Bibliografie
- Lenguas de diamante (1919)
- Raiz salvaje (1920)
- La rosa de los vientos (1930)
- Oro y tormenta (1956)
- Chico Carlo (1944)
Vyznamenání
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juana de Ibarbourou na anglické Wikipedii.
Externí odkazy