PROFILPELAJAR.COM

Prof. Ing. Josef Petřík, Dr. techn. h.c.
Prof. Ing. Josef Petřík, Dr. techn. h.c.
Narození	22. března 1866; Praha
Úmrtí	16. května 1944 (ve věku 78 let)
Povolání	vysokoškolský učitel a zeměměřič
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Petřík (22. březen 1866 Praha–16. květen 1944 tamtéž)^[1] byl český geodet a vysokoškolský pedagog, který se stal profesorem geodézie na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro akademický rok 1926–1927 byl zvolen rektorem ČVUT.

Život a dílo

Absolvoval první českou reálku v Ječné ulici, kde maturoval v roce 1884. Poté studoval na stavebním odboru císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. Studium zakončil druhou státní zkouškou v roce 1890. Absolvoval jednoroční vojenskou službu. V roce 1891–1892 se podílel na mapování města Písku pro účely katastru nemovitostí, které vedl František Novotný. Zde byla poprvé použita metoda polygonových pořadů pro číselné určení souřadnic podrobného bodového pole. V dalších letech spolupracoval s Ing. Novotným na polohopisném mapování měst Roudnice nad Labem, Kostelec nad Orlicí a Louny. Po složení autorizačních zkoušek v roce 1895 pracoval jako stavbyvedoucí horské silnice v Korutanech. Ve stejném roce postihlo město Lublaň zničující zemětřesení a Josef Petřík přešel na stavební úřad města, kde mimo jiné vybudoval novou trigonometrickou a polygonovou síť města.

Později pracoval na vodních stavbách u firmy Vojtěcha Lanny mladšího a u firmy Vering-Hamburg. Od roku 1899 byl zaměstnancem Kanceláře pro kanalizování řek Vltavy a Labe. Zpracoval mapové podklady pro projekt kanálu Vltava – Dunaj v úseku České Budějovice – Velenice a pro projekty zdymadel na Vltavě v úseku Roudnice nad Labem – Mělník.

Pedagogická činnost

V akademickém roce 1900–1901 byl povolán na Císařskou a královskou českou vysokou školu technickou v Praze, aby suploval přednášky z geodézie a nauky o katastru za profesora Josefa Líčka, který odešel na českou techniku v Brně. V roce 1904 habilitoval prací Užití methody nejmenších čtverců při výpočtu nivellací. V roce 1905 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem nižší geodézie a nauky o katastru. Byl též pověřen vedením Ústavu praktické geometrie.

Zasloužil se o rozvoj studia geodézie a jeho jednotlivých oborů. V roce 1906 zřídil samostatný předmět pro pozemkové úpravy. V roce 1911 pak osamostatnil i nauku o zastavovacích plánech, což vedlo ke vzniku samostatného předmětu stavební geodézie. Podílel se na tvorbě českého geodetického názvosloví. Přispěl i k rozšíření studia geodézie ze čtyř na šest semestrů v roce 1927. Celkem sedmkrát byl zvolen děkanem a pro akademický rok 1926–1927 rektorem ČVUT. Na odpočinek odešel v září 1936.

Mezi jeho žáky a nástupce patřil Pavel Potužák.^[2]

Spolková činnost

v letech 1912–1933 byl předsedou Spolku českých zeměměřičů,
v roce 1930 byl zvolen místopředsedou Mezinárodní federace zeměměřičů (La fédération internationale des géomètres - FIG),
ve stejném roce byl zakládajícím členem a prvním předsedou Společnosti pro fotogrammetrii (dnes Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum),^[3]
v letech 1931–1934 byl předsedou Národního komitétu geodetického a geofyzikálního

Ocenění díla

1927 Řád akademických palem
1935 čestný titul doktora technických věd (Dr.h.c.) Českého vysokého učení technického v Praze ^[4]
1936 Rytíř řádu Čestné legie.

Spisy

Užití methody nejmenších čtverců při výpočtu nivellací, Praha : nákladem Spolku posluchačů inženýrství, 1902
Základy geodesie nižší, Praha : Vydává R. Hambalík, 1903 – přednášky, pozdější vydání: 1914, 1921
Předpisy měřičské, Praha : Spolek posluchačů inženýrství na čes. vys. škole techn., 1906, 1912
Scelování pozemků, Praha : vlastní náklad, 1915
dále byl autorem přednášek o geodetických výpočtech, pozemkovém katastru apod.

Publikoval například v časopisech Zeměměřický věstník a Technický obzor. V Technickém obzoru působil v letech 1904–1907 jako technický redaktor a v letech 1907–1913 jako redaktor odborný. Byl rovněž přispěvatelem do prestižního francouzského časopisu Journal des Geométres – Experts.

Jeho koníčkem byly dějiny geodézie, o kterých publikoval asi 50 článků a statí.

Odkazy

Reference

↑ Prof. Dr. Josef Petřík zemřel. Lidové noviny. 18. 5. 1944, s. 3. Dostupné online.
↑ Jeřábek, Ondřej, Ing, CSc., katedra mapování a kartografie, FSv ČVUT v Praze: Vývoj samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze, In: Geodetický a kartografický obzor, 130, ročník 28/70, číslo 5/1982 [online]. gama.fsv.cvut.cz [cit. 2012-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19.
↑ Historie společnosti na stránkách Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum
↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.

Literatura

HÁNEK, Pavel. Dějiny zeměměřictví [online]. Praha: stavební fakulta ČVUT, 2011-01-24 [cit. 2011-03-06]. Kapitola Ke 140. výročí narození rektora Josefa Petříka. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
POTUŽÁK, Pavel; PUDR, Jaroslav. Organizátor a budovatel novodobého československého zeměměřičství. Acta polytechnica. Roč. 4, s. 137–152.
Prof. Ing. Dr. techn.h.c. Josef Petřík sedmdesátníkem. Technický obzor. 1936, s. 191–192.
Šedesátiny prof. Petříka. Zeměměřičský věstník. 1926, roč. 14, čís. 3, s. 33–34.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Petřík na Wikimedia Commons
Autor Josef Petřík ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Petřík (geodet)
Josef Petřík Archivováno 30. 10. 2017 na Wayback Machine. na stránkách oboru geodézie a kartografie na ČVUT
Josef Petřík na stránkách ČVUT