Josef Pavlica (14. února[1][2] 1851 Hroznová Lhota[3][2][4] – 23. května 1906[2][5] Karlovy Vary[6][5]) byl rakouský politik české národnosti z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu.
Biografie
Pocházel z rodiny hospodáře v Hroznové Lhotě, kde navštěvoval českou národní školu, pak chodil na německou národní školu v dolnorakouském Lichtenwarthu. V roce 1871 nastoupil k c. k. polnímu dělostřelectvu a navštěvoval posádkovou školu v Lublani. V roce 1872 byl po smrti otce nucen armádu opustit a přešel do stavu záložníka. Věnoval se zemědělskému hospodaření. Od roku 1876 zastával funkci starosty rodné Hroznové Lhoty a předsedy místní školní rady. Ve funkci starosty setrval po dobu dvanácti let. Za jeho působení došlo v obci k výstavbě nové čtyřtřídní školské budovy. Obec mu udělila čestné občanství. Od roku 1877 byl též předsedou okresního silničního výboru, hodonínského hospodářského spolku a hospodářského spolku strážnického. Roku 1898 mu byl udělen Zlatý záslužný kříž s korunou. Podílel se na založení strážnického hospodářského spolku, akciového rolnického pivovaru a sladovny v Uherském Ostrohu. Měl zásluhu na převodu českého gymnázia v Uherském Hradišti pod státní financování.[2][4]
V 80. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1884 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Uherské Hradiště, Uherský Ostroh, Strážnice. Mandát zde obhájil i v zemských volbách v roce 1890, zemských volbách v roce 1896 a zemských volbách v roce 1902.[7]
V roce 1884 je v některých dobových zdrojích označován za ústavověrného (tedy provídeňského a nikoliv českého národního) kandidáta a popisován jako umírněný a vzdělaný Slovan, který se po svém zvolení nepřipojí k sněmovnímu českému klubu. Porazil tehdy skutečně českého národního kandidáta Sojáka. Jenže po svém zvolení oznámil, že do klubu českých poslanců vstoupí.[8] Podle historiografie ze 70. let 20. století byl Pavlica do voleb navržen Selským spolkem, který podporoval české státní právo, ovšem kritizoval přílišnou provládní tendenci Moravské národní strany (staročeské) a zastával tezi, že zájmy venkovského lidu mají na sněmu hájit především sami rolníci. Podobně se na sněm kromě Pavlici dostali i František Nosek a František Srbecký.[9] Podle publikace z roku 1888 zastupuje na sněmu autonomistickou (tj. Národní, staročeskou) stranu.[4] Ve volbách roku 1890 je uváděn jako staročech.[10] Ve volbách roku 1896 byl kompromisním kandidátem Moravské národní strany (staročechů) a Lidové strany na Moravě (mladočechů) a podporu mu vyslovila i Katolická strana národní na Moravě.[11] Ve volbách roku 1902 byl označován za českého kompromisního kandidáta, který porazil českého klerikálního soupeře Františka Chlebuse.[12] Měl kandidovat i v zemských volbách v roce 1906, ale jeho politickou dráhu ukončila smrt.[5]
Zemřel náhle na srdeční mrtvici v květnu 1906 v Karlových Varech, kde pobýval zhruba tři týdny v rámci léčby své jaterní choroby. Bylo mu 55 let.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ některé dokumenty uvádějí datum narození 24.02.1881
- ↑ a b c d Pavlica, Josef, 1851-1906 [online]. knihovna.slovackemuzeum.cz [cit. 2016-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Hroznová Lhota
- ↑ a b c HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart. [s.l.]: [s.n.], 1888. 118 s. Dostupné online. S. 70. (německy)
- ↑ a b c d Zemský poslanec Josef Pavlica. Moravská orlice. Květen 1906, roč. 44, čís. 119, s. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-16. Archivováno 16. 8. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Karlovy Vary
- ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
- ↑ Das Vaterland, 5. 7. 1884, s. 3.
- ↑ Mährische heimatkundliche Mitteilungen, Svazky 22–23. [s.l.]: Musejní spolek v Brně, 1970. Dostupné online. S. 52.
- ↑ Mährisches Tagblatt, 27. 6. 1890, s. 2.
- ↑ Reichspost, 24. 10. 1896, s. 2.
- ↑ Neues Wiener Tagblatt, 17. 10. 1902, s. 5.
Externí odkazy