Narodil se jako nemanželský syn truhláře Karla Krejčíka a Josefy Kratochvílové ve Svojšicích. Vystudoval průmyslovou školu v Mladé Boleslavi a působil jako řezbář. Pobýval na praxi v západní Evropě (Německo, Holandsko, Belgie, Francie). V Paříži se roku 1880 oženil s Terezií Fričovou (1854-1899)[6]. Od roku 1880 podnikal v Praze, kde si založil sochařskou a řezbářskou firmu. Sídlila v tehdejší Praze VII Bubnech, v domě čp. 501, později v domě čp. 612 (dnes ulice Milady Horákové), který má v průčelí sgrafita s výjevy řemesel podle Mikoláše Alše.[7][8] Prodejna pro zákazníky a sklad zboží byla v centru města, Na Příkopech v domě číslo 33. Jeho podnik nabízel široký sortiment výrobků včetně soch, křížů, kostelních oltářů, rámů, betlémů a nábytku, včetně restaurování. Řada jeho výrobků se dostala také do Ameriky.[9] V roce 1887 získal čestný diplom Spolku architektů a inženýrů pro Království české. V roce 1881 působil Krejčík i jako redaktor Hlasů řemeslnických (toto periodikum ovšem brzy zaniklo) a přispíval do Průmyslových listů. Podílel se na organizování Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891 a Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895.[2][4]
Synové Karel (* 1884) a Jiří (* 1890), absolvent umělecko-průmyslové školy ve Valašském Meziříčí, pokračovali ve vedení firmy.
Josefovým bratrem byl ilustrátor Karel Krejčík.[2]
Dílo
Krejčíkova díla se dochovala v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jak v původních místech, tak v muzejních sbírkách. Obchodoval také se starými sochami, které z kostelů odvážel při instalaci svých nových oltářů. Například tři barokní sochy světců roku 1902 prodal do sbírek Národního muzea v Praze[13].
↑ MČ Praha 7: Historické budovy a místa MČ Praha 7. www.praha7.cz [online]. [cit. 2016-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-12.
↑ ab Josef Krejčík. S. 12,13. Sopotnický zpravodaj [online]. Obecní úřad Sopotnice, únor 2013 [cit. 2016-12-12]. S. 12,13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-17.
↑ZÁBRANSKÝ, Milan; RODA, Jan. Putování za betlémy České republiky. [s.l.]: Grada Publishing, 2014. 200 s. Dostupné online. ISBN8024796007.
↑Kartotéka odd. starších českých dějin Národního muzea, inv.č. H2-5359 až H2-5360
↑ Praha 6. www.kostelycz.cz [online]. [cit. 2016-12-12]. Dostupné online.
↑Czumalova nástěnka: U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 3. BŘEZNA 2015 [online]. 2015-03-01 [cit. 2016-12-12]. Dostupné online.
↑ Chrám světla. druidova.mysteria.cz [online]. [cit. 2016-12-12]. Dostupné online.
↑VČELNICE, Město Nová. Prohlídka - Oficiální stránky města Nová Včelnice. www.vcelnice.cz [online]. [cit. 2016-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-21.
↑ADMINISTRATOR. Kostel Povýšení sv. Kříže. www.kosmonosy-kultura.eu [online]. [cit. 2016-12-12]. Dostupné online.
↑ Kostel Josefov - Římskokatolická farnost Josefov. www.farnostjosefov.cz [online]. [cit. 2016-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-08.
↑ Přeskačská kázatelna. aterar.cz [online]. Atelier Research & Restore [cit. 2018-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑Čech: politický týdenník katolický [online]. 1885 [cit. 2016-12-12]. Dostupné online.
↑Kostel sv. Jana Křtitele ve Svratce [online]. [cit. 2016-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-20.
↑WWW.FARNOSTSVIHOV.ESTRANKY.CZ. Kostel sv. Jana Křtitele v Chudenicích. Římskokatolická farnost Švihov. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-21.Archivováno 21. 9. 2016 na Wayback Machine.
↑ Bohdaneč, kostel Zvěstování Panny Marie. www.krestanskevanoce.cz [online]. [cit. 2016-12-12]. Dostupné online.