Josef Hamšík se narodil 7. března 1895 v Zádveřicích v dnešním zlínském okrese. Absolvoval obecnou školu ve Vizovicích a poté studoval na učitelském ústavu v Hradci Králové, kde i v roce 1914 odmaturoval. Krátce působil v učitelské funkci na Kroměřížsku, v únoru 1915 narukoval do c. k. armády. Ještě v témže roce absolvoval důstojnickou školu a stal se velitelem čety u pěšího pluku na ruské frontě. V roce 1917 prodělal krátké intermezzo na frontě italské a v Osijeku, vrátil se ale zpět. Po několika žádostech o přidělení k leteckému výcviku nastoupil v květnu 1918 do kurzu pro letecké pozorovatele ve Vídeňském Novém Městě, po jehož ukončení byl přidělen na piavské bojiště.
Do Československa se Josef Hamšík vrátil 8. listopadu 1918 a již po dvou dnech se hlásil u vojenského letectva. Umístěn byl nakrátko v Brně a poté u 1. letecké setniny v Uherském Hradišti. I když měla jednotka pouze dva letuschopné stroje podporovala zajišťování hranic na jižním Slovensku a poté se na začátku roku 1919 zúčastnila v prostoru Opavy konfliktu s Polskem. V roce 1919 se jako člen jednotky Bre 590 účastnil bojů s Maďary a v jejím rámci několika bombardovacích akcí mmj. s pilotem Josephem Pouliquenem budoucím velitelem eskadry Normandie či jako pozorovatel s Bedřichem Starým. V roce 1920 prodělal pilotní výcvik a v roce 1923 kurzy stíhacího pilota a létání v noci. Od dubna 1924 velel Letce 32 ve Kbelích, od listopadu téhož roku již v hodnosti kapitána náhradní letce Leteckého pluku 1 tamtéž. 20. září 1925 se stal vítězem závodu o cenu prezidenta republiky v kategorii lehkých letadel a poté prováděl dálkové propagační lety po Evropě, ustanovil několik leteckých rekordů a vedl družstva účastnící se zahraničních exhibic. V roce 1927 se stal velitelem Pilotní školy stíhací v Chebu, kde se o rok později stal i předsedou pobočky Masarykovy letecké ligy a v roce 1932 velitelem stíhací perutě. V této funkci již v hodnosti podplukovníka pokračoval od roku 1934 v Praze a to až do rozpuštění armády po německé okupaci. Během všeobecné mobilizace v roce 1938 velel peruti I/4, jejíž tři stíhací letky měly zabezpečovat protileteckou obranu Prahy. Publikoval odborné články.
Rodina Josefa Hamšíka měla slovenské kořeny. V roce 1928 se oženil s Eliškou Hartmanovou, která byla rovněž pilotkou, druhou držitelkou pilotní licence v ČSR. Manželům se v roce 1931 narodila dcera Dagmar. Jeho mladší bratr Timoteus Hamšík se také stal vojenským pilotem, v roce 1939 opustil republiku a 14. května 1940 padl jako stíhač v bojích u Sedanu[2]. Bratr Jan Hamšík byl po neúspěšném útěku za hranice vězněn v koncentračních táborech, válku ale přežil.
Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN80-7278-233-9. S. 89.
Reference
↑HAMMER, Jan. Pionýrky letectví. První pilotky v Československu získaly diplom v roce 1928. iDNES.cz [online]. 2021-10-14 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online.
.png)
